Zvrácené myšlenky

  „Midori vstávej, máme jen půl hodiny.“drcl jsem do něj, ale jak jsem očekával ani to s ním nehlo.

„Midori přijdeš pozdě do školy.“tentokrát jsem do něj kopnul. Jen mi nohu odrazil a převalil se na druhý bok.

„Midori!“sklonil jsem se k němu což jsem neměl dělat. Midori se rozmáchl rukou a já to schytal přímo mezi oči. Napřímil jsem se a odešel do koupelny, kde jsem do skleničky nalil ledovou vodu a vrátil se do bratrova pokoje. Vodu jsem bráškovi vylil přímo do obličeje.

„Zima!“vykřikl, vystřelil z postele a rovnou zamířil do koupelny. Slyšel jsem, jak zapnul vodu. Sešel jsem dolů do kuchyně a nasnídal se. Midori přišel pět minut na to.

„To mě nemůžeš vzbudit normálně.“zavrčel a sedl si ke studené snídani.

„Můžu a taky se o to snažím, ale ty mě dřív zabiješ, než tě probudím tak musím přistoupit na jistější opatření.“usměji se a uhnu párku, který po mě hodil. Obuji se a počkám na bratra, který se ke mně přidá asi po třech minutách.

„Mám hlad.“postěžuje si po cestě do školy.

„Nemáš po mě házet snídani.“drbnu si. Midori se na mě zamračí a rozběhne se ke škole, kde na něho už čeká jeho parta.

„Zase nechtěl vstávat.“položí mi někdo ruku kolem ramen.

„Jak jinak.“usměji se na Kyoua.

„Yuki přestaň flirtovat s mým klukem.“ozve se za mnou kousavě Rima.

„Víš moc dobře, že s ním neflirtuji. Promiň Kyou, ale nejsi můj typ.“vypláznu na ně jazyk, když Kyou vezme Rimu kolem ramen a ona jeho kolem pasu.

„Teď jsi mě smrtelně urazil, uvědom si to.“nafoukl se Kyou a já se musel začít smát.

„Čemu se směješ? Já ti tu říkám, že jsem na tebe uražený a ty se tomu směješ.“

„Tak kluci dost. Víte co jsem slyšela? Má k nám na školu přestoupit nový student. Nevím přesně odkud je, ale prý má blond vlasy.“přerušila nás Rima.

„Tak to se bude skvěle hodit k Yukimu a těm jeho bílím vlasům.“nadhodí Kyou. Rima ho kopne do kotníků.

„Yuki má stříbrný vlasy.“

„Ne má je bílí s náběhem do stříbrna když už.“nenechá se Kyou. Takhle se o mých vlasech hádají často a já jim v tom nebráním, stejně s tím nic nenadělám.

„Yuki co děláte ještě venku? Za chvilku zvoní!“zavolá na nás Midori z okna. Podívám se na mobil a opravdu zvoní za dvě minuty. Ve třídě se složíme na židle ve chvíli, kdy začne zvonit a nakonec zjistíme, že jsme se namáhali zbytečně, protože učitel přišel až 15 minut po zvonění.

„Takže jak jste určitě slyšely, má k nám přijít nový student. Podle mích informací dorazí zítra tak se zkuste chovat slušně a ne jako normálně.“zavrčí učitel. Nevím proč, ale zní, že mu na tom hodně záleží. Zvědavě se na něho podívám. Jakmile si mého pohledu všimne, hodí po mě významným pohledem a kývne. Ani si nepamatuju, kdy jsem zjistil, že dokážu rozpoznat démony a anděly od normálních prostých lidí. Prostě vidím jejich pravou podobu. Pan učitel byl první démon, kterého jsem takhle viděl. Bylo to někdy na základce a on pak kvůli mně začal učit na střední, kam jsem šel.

„Jak se jmenuje?“

„Odkud je?“

„Kolik mu je?“

„Je na holky nebo na kluky?“

„Opravdu má blond vlasy?“ Začaly holky přestřelku přihlouplých otázek.

„Jak se jmenuje, zjistíte zítra. Odkud je tak to opravdu netuším, ve které části se narodil, protože jeho domov je rozlehlí snad po všech kontinentech. Na věk se zeptejte jeho, ale asi se předpokládá, že bude stejně starý, když jde k vám do třídy. Pokud jde o jeho sexuální zaměření tak to doopravdy netuším, měl jsem tu čest ho vidět jen párkrát. A ano má blond vlasy což je pro jeho rod neobvyklé.“zarazil je učitel. Všichni se tvářili dost zaraženě. Tak taky aby ne. Domov na všech kontinentech, zmínka o rodu a ještě považovat za čest ho vidět. Já to chápu. Podsvětí se táhne všude pod zemí a kdo ví ve které části se narodil, nejspíš je to někdo vysoce postavený jinak by ho nevídal jen zřídka a nepovažoval by to za čest a tím rodem myslí démony.

„Tak a teď se vraťme k učivu.“zavelí učitel. Líně si položím hlavu na stolek a začnu civět z okna do blba. Jedním uchem, ale zázračně dávám pozor. Když začne zvonit, jenom si na stole přehodím učebnice a zase si položím hlavu.

„Yuki můžeš, prosíme se mnou do kabinetu?“ozve se nade mnou učitel.

„Jasný žádný problém.“zvednu se a zamířím za ním ven ze třídy. Sotva vejdeme do kabinetu, zamkne.

„Yuki až jsem přijde, chci tě poprosit, aby ses o něj postaral. Vysvětlil mu, jak to v lidském světě chodí a tak.“

„Co on v lidském světě ještě nebyl?“zděsil jsem se.

„Ne. Jeho otec je před těžkým rozhodnutím a potřebuje, aby ho on ani jeho bratr nerušil. Jeden z démonů mu poradil, ať jde sem do lidského světa.“

„A ten démon co mu to poradil, přijde také?“zeptám se s nadějí v hlase.

„Ano ten přijde také. Bude tu učit.“objasní mi učitel.

„No tak dobrá.“souhlasím nakonec.

„Děkuji ti Yuki. Já věděl, že na tebe je spoleh.“

„A co za to dostanu Tamaki? Nemysli si, že to budu dělat jen tak.“řeknu ze srandy. Tamaki se na mě podívá. Vypláznu na něho jazyk a vyklouznu z kabinetu, který zrovna odemknul. Přijdu tak akorát na další hodinu. Zbytek vyučování přetrpím s hlavou na stole a pohledem z okna.

„Yuki jdeme?“zeptá se mě Rima. Místo odpovědi vstanu a rozejdu se ven ze třídy. V šatnách se obujeme a vyrazíme domů.

„Zítra konečně přijde.“zaraduje se Rima. Kyou se na ni zamračí. Rima ho políbí se slovy, že se nemusí bát.

„Spíš zítra bohužel přijde.“zavrčím. Oba se na mě tázavě podívají.

„Tama… Teda Oharu-sensei mě požádal, abych se o něj postaral.“vysvětlím jim.

„No tak Yuki třeba bude v pohodě.“břinkne mě Kyou do zad až poposkočím o pár kroků v před a zakuckám se.

„Kyou trochu jemněji.“napomene ho Rima, jakoby to byla jeho máma. U domu se s nimi rozloučím a vejdu dovnitř. Midori není doma má ještě dvě hodiny. Jak já mu nezávidím. Unaveně se sesunu na postel a usnu. Vzbudí mě lákavá vůně grilovaného kuřete a hranolek. Vejdu do kuchyně a obojí uvidím na stole.

„Zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit. Ráno jsem zjistil, že nemáme nic v ledničce a tak jsem byl nakoupit. Před obchodem prodávali grilovaná kuřata tak jsem jedno koupil, vím jak ho máš rád.“usměje se na mě a posadí se.

„Jen se nevymlouvej to ty po něm vždycky slintáš a kdybych se nebránil tak mi toho polovinu sníš.“ušklíbnu se a také se posadím. Oba se hladově vrhneme do jídla. Během chvilky máme snědeno. Podívám se na hodiny a zjistím, že je sedm. Rychle po sobě uklidím talíř a se slovy dobré noci, a že si jdu udělat úkoly, jsem se vypařil do pokoje. Úkol máme do matiky, japonštiny, dějepisu a ještě do chemie. Do dějepisu je sice nepovinný, ale já si udělám všechny. Skončím kolem půl jedné ráno (za to může ta chemie) a vyčerpaně padnu na postel, kde usnu.

Ráno se vzbudím včas a jdu na půl hodinové buzení bratra.

„Midori vstávej!“zavelím jako obvykle.

„Midori přijdeš pozdě do školy.“pokračuju pořád stejně jako každý den.

„Midori nechtěl, abych tě zase polil.“varuji ho. Nic. Úplná ignorace. Dojdu si do koupelny pro vodu.

„Vodička.“dám mu ji vedle hlavy a promíchám ji prstem.

„Nech toho Yuki! Šploucháš mi do ucha.“ožene se po mně. Včas uhnu.

„Midori nechtěj abych ti to vylili někam, kam se ti to rozhodně líbit nebude a Yuko by taky šťastná nebyla.“usměji se škodolibě.

„Yuki prosím, smiluj se nad svým nebohým bratrem.“zaúpí a už je z postele venku. Spokojeně sejdu do kuchyně. Nasnídám se, a aniž bych čekal na bratra, vydám se ke škole. Midori mě dožene sotva udělám pár kroků.

„Yuki!“volá na mě od školy Kyou s Rimou. Rozloučím se s Midorim a zamířím k nim.

„Dneska přijde.“připomene nám Rima. Oba kývneme, aby věděla, že jsme ji slyšeli. Dojdeme do třídy a já žuchnu na svoje místo a sesunu se tak nízko, že mě jde sotva vidět.

„Tak ticho už začala hodina. Yuki ty si sedni normálně. A teď vám představím vašeho nového spolužáka.“vyvalí na nás Tamaki tři věci bez toho aniž by ho někdo přerušil. Dovnitř vejde vysoký blonďák se žlutýma očima. Krapet zmateně zamrkám. Má to být démon, ale vypadá úplně normálně. Za ním vejde ještě jeden kluk, který také vypadá normálně, dokud se nezačne bavit s Tamakim. To uvidím jeho bělostné tesáky.

„Těší mě. Jmenuje se Andawarudo Kohaku.“představí se. Jeho přímení mě zarazí. Pokud se tak opravdu jmenuje a pokud je pravda co říkal Tamaki tak je to potomek Satana. Tak to je ještě lepší.

„Jsi na holky nebo na kluky?“vypálí ze sebe hned jakási holka. Kohaku se na ni zadívá a pak přejede pohledem po celé třídě. Pohledem zadrhne u mě.

„Co myslíš?“usměje se a holka zrudne. Kohaku opět otočí pohled na mě. Musím, uhnou pohledem, abych se ovládnul.

„Takže Kohaku posaď se tam vedle Yukiho a Yuki ty pojď na chvíli se mnou.“zasáhne Tamaki. Poslušně se zvednu a jdu ke dveřím, zatímco Kohaku si jde, sednou na místo vedle mě. Vyjdu ze třídy a za mnou vyjde Tamaki i ten upír. Tamaki mě dostrká do vedlejší třídy a tam vyprsknu.

„Syn Satana to si děláš srandu! A ještě k tomu tu budeme mít učitele upíra. Tamaki není to trošku přehnané? I tak je tu dost démonů mezi studenty.“

„Uklidni se Yuki.“snaží se mě uklidnit, zatímco upír se na mě nechápavě dívá.

„Uklidni se? A jak asi? Andělé už i tak hází nevraživé pohledy po všech démonech a párkrát se spolu už i pustili do křížku. Co si myslíš, že se stane, když tu bude Kohaku?“zavrčím a upíra si všímám asi tak jako mrtvola svého okolí.

„Nic se nestane. Jsi tu ty a ještě Rian.“řekne a postaví přede mě modrovlasého upíra.

„Yuki představuji ti Riana. Nejlepšího přítele Kohakua-sama. Riane tohle je Yuki dokáže vidět pravou podobu andělů i démonů.“představí nás.

„Ach tak. To mě…“začne, ale já mám pořád něco, co chci Tamakimu.

„A tak proč se o něho nepostará on?“ukážu prstem na Riana.

„To nejde, nemám čas na něho dohlížet.“vysvětlí mi Rian. Pomaličku začnu chladnout, ale prostě mě to štve.

„No tak fajn. Jak dlouho tu bude?“vyprsknu.

„To nikdo neví. Dokud se Satan nerozhodne, kdo bude jeho následníkem.“usměje se Rian a podá mi ruku. Stisknu mu ji a opětuji úsměv.

„Pardón neměl jsem tak vyjet, ale prostě…“začnu se omlouvat, ale Tamaki mě zarazí.

„Neomlouvej se. Měl jsem ti říct dřív, kdo to bude.“řekne a vrátíme se do třídy zatímco Rian odkráčí směrem k ředitelně. Posadím se ke svému novému sousedovi.

„Těší mě, jsem Naomi Yuki.“představím se mu.

„Kohaku.“usměje se na mě tak krásně až z rudnu. Cítím na sobě vražedné pohledy, jeden škodolibí a jeden spokojený. Ten škodolibí patří Kyouovi kterej se na mě culí od ucha k uchu a ten spokojený Rimě která má v očích něco jako „Já jsem říkala, že se k sobě budete hodit.“ Podívám se zpět na Kohakua.

„Nemohl bych ti říkat jen Haku?“zeptám se ho. S úsměvem kývne a zavrtá pohled do tabule jako by tam bylo něco opravdu zajímavého a při tom tam není vůbec nic. Já se opět otočím k oknu a stejně jako on dělám, že mě tam něco nehorázně zaujalo.