Zvrácené myšlenky

 "Cože? Říkal jsi, že do lesa nepůjdeme."zděsím se. Podívá se na mě s ironií v očích a úsměvem na rtech. Povzdechnu si a vykročím za ním ven z města. Bohužel neujdeme ani pár kroků a zpoza stromů vystoupí stráž. Minoru otráveně zasténá a nenápadně mě chytne za ruku.

"Princi musím vás požádat, abyste se i se svým doprovodem vrátil za hradby města."promluví jeden z nich. Princi vyletí obočí nahoru a rozběhne se přímo proti nim. Jeho oči se přitom zbarví do nádherné tmavě modré barvy a zorničky se mu zúží. Stráž polekaně uskočí a my se řítíme dál. Zastavíme se, až ve chvíli kdy narazíme do něčeho tvrdého a teplého. Vzhlédnu a střetnu se s pohledem modro-zelených očí dračice.

"Někam spěcháš?"zeptá se pobaveně. Podívám se z ní na les a zase zpátky.

"Aha. Naskočte si."pobídne nás a skrčí se. Když nalézá Minoru tak ho málem zavraždí pohledem. Hodím po něm nechápavým pohledem. Jen smutně zavrtí hlavou. Vzlétneme do vzduchu a já při pohledu dolů zasténám.

"Co se děje?"zeptá se mě starostlivě Minuro.

"Mám strach z výšek."zakňourám. Dračice uklidní prudký let, aby to pro mě nebylo tak strašné a princ si mě opře o sebe a zakryje oči. Hned je mi líp. Bez protestů zůstanu tak dokud nepřistaneme. Seskočím a chvíli zůstanu roztřeseně stát.

"Fuj!"oddechnu si. Za mnou se ozve pobavené chechtání.

"Minami nesměj se mu nebo tě zaškrtím nehledě na to, že jsi můj syn."hodí dračice tím směrem rozezlený pohled. Odpovědí jí je zděšené kniknutí. Minoru se vydá tím směrem a dračice jiným. Já zůstanu jako největší nevzdělanec stát uprostřed a nevím, co mám dělat. Nakonec se vydám za princem, který stojí a tiskne se k drakovi barvy, jako jsou hlubiny oceánu. Zadívám se mu do očí a zjistím, že když jsme utíkali před stráží tak to nebyly princovi oči, ale ty jeho.

"Děkuji za pomoc."řekne Minoru. Drak si jenom odfrkne.

"Moc dobře víš, že pokud se něco stane tobě, tak mě také." Nechápavě zamrkám.

"On ti o tom neřekl?"podívá se na mě.

"O čem?"

"O tom kontraktu."

"O jakém?"

"Když se Minoru narodil, byl na pokraji mezi životem a smrtí. Abychom mu zachránili, uzavřel jsem s ním kontrakt."vysvětlí.

"O čem to mluvíš? Princ se narodil zdraví."protestuji. Minoru se zadívá na draka a on na něho.

"Dobrá tak začneme od začátku."dojde k nám dračice.

"Začalo to před devatenácti lety. Princova matka zrovna rodila a všichni elfští doktoři věděli, že ani ona, ani dítě nemají sebemenší naději na přežití. Král v zoufalosti požádal o pomoc nás mystická stvoření. Princ se narodil skoro mrtev a jediný způsob jak ho zachránit byl kontrakt s drakem. My draci máme moc zachránit i pár sekund vyhaslí život. Jediný háček v kontraktu je ten že lze uskutečnit pouze v případě, že jeden z těch dvou je zrovna narozený a pak ještě ten, že co se stane jednomu, potká i toho druhého. Princ zrovna narozen byl, a tak kontrakt proběhl s mým synem. Neměl to být on. Byl malý a skotačil okolo, a když kontrakt probíhal, se zvědavosti se tam připletl a kontrakt neproběhl mezi princem a jedním dospělým drakem, ale mezi princem a jím. Poté král žádal o záchranu princovi matky, ovšem ona nebyla zrovna narozené dítě a mezi draky se také žádné nenacházelo. Královna zemřela a král nás i ostatní mystické bytosti ze vzteku a lítostí nad její smrtí vyhnal a začal utlačovat. Mladým elfům se do hlavy začaly cpát takové nesmysly, jako jak jsme nebezpeční ohavní a podobně."dovypráví příběh, který zní tak nereálně a přesto pravdivě. O kontraktu nám něco říkali… Dojdu k princi a podívám se na jeho pravou ruku. Má ji zavázanou a tak mu látku odhrnu a uvidím jizvu ve tvaru malého dráčka schouleného do spirály. Pustím jeho ruku a jdu k okraji skály. Poté se vydám směrem, kudy poprvé odešla dračice. Narazím na jeskyni o dost větší, než ve které byl princův drak. Zalezu dovnitř a hned pocítím úlevu, když jsem z dosahu rozžhaveného slunce. Jdu ještě hlouběji a narazím na dračí hnízdo, ve kterém se skrývají dvě dračí vejce. Jedno vejce má barvu jako dračice a to druhé je zeleno-modré. Omámeně na ně koukám. Jsou překrásná, ale něčím zvláštní.

"Gio si tu?"zaslechnu princův hlas. Neodpovím mu.

"To bude tou prasklinou."odůvodním zvláštnost vajec a pak mi dojde, co jsem to vlastně řekl. Otočím se, že odejdu a v tom zaslechnu křupnutí a ucítím, jak mě něco chňaplo za ruku, kterou mi okamžitě projela bolest jako by mi někdo na dlaň přitiskl do běla rozžhavené železo.

"Aaaaaahhh!"vykřiknu a složím se na zem. Pak už nevnímám ani Minorua, který se nade mnou vyděšeně sklání ani dračici, která se při pohledu na moji ruku zděsí ani pobaveného Minamiho či malého dráčka, který se vykolíbal z pelechu a pomalu jde ke mně. Proberu se v něčem měkkém a na mě je něco těžkého. Pomalu otevřu oči a zahledím se na černo-zeleno-fialovo-modrého dráčka se zelenýma kukadlama, který má tak maximálně 30 cm. Radostně vypískne a olízne mi obličej. Obrátí se na mě tři různo barevné pohledy. Princův fialový, Minamiho modrý a ještě tmavě zelený, který patří malému modro-zelenému dráčku, jenž trůní na Minamiho hlavě a vypadá to, že jsem ho vyrušil z pokusu ukousnout svému staršímu bratru jeden z jeho rohů na hlavě.

"Jsi v pořádku?"přispěchá ke mně Minoru. Kývnu a pokusím se vstát.

"Zůstaň ležet. Po kontraktu je člověk nějakou tu dobu nepoužitelný. Dejme tomu tak týden až dva."zarazí mě hlas dračice.

"Po kontraktu?"zmateně zamrkám a podívám se na levou ruku. Je tam jizva draka zakousnutého do vlastního ocasu.

"To je všechno opravdu moc zajímavé, ale já musím domů. Už je večer a máma bude mít nebo spíše má strach."vymrštím se na nohy a jdu k východu z jeskyně.

"Jeden až dva týdny jo?"zasměje se Minami, zatímco Minoru se skrývá pod jeho křídlem, aby nebyl vidět.

"Mohl by mi někdo pomoc dolů? Křídla fakt nevlastním."zavolám na ně. Přijde ke mně dračice i s dráčkem.

"Postarej se o něho, jinak jsi mrtvý."zavrčí mi těsně u ucha. Potom mě nechá nasednout.

"Nezlob se za ten tón a ty výhružky. Jen je to už druhý syn."povzdechne si, když se z ní skutálím, jakmile opět přistaneme.

"Jsi v pořádku?"zeptá se mě, když si všimne, jak se na zemi snažím chytnout dech. Ukážu jí zvednutý palec a popadnu dráčka do náruče.

"Nezapomeňte donést domů i Minorua. Mohl by mít potíže, což nechci."usměji se a omámeně z letecké cesty se vydám domů.