Jdi na obsah Jdi na menu

04-Odchod

28. 8. 2013

 Dívám se jak Gio odlétá i s tím dračím prtětem.

"Bude v pořádku?"zeptám se Minamiho. Mám o něho strach.
"Neboj se o něj. Jen nejspíš bude muset s bratříčkem odejít do teritoria draků. U mě a u tebe král věděl, že tomu nezabrání. Neměl na výběr než mě tu nechat a máma nedala jinak než že tu zůstane se mnou a bude odtud drakům pomáhat."uklidňuje mě Minami. To ovšem moc nepomůže spíš naopak.
"Odejít? Víš moc dobře jak je ta cesta k drakům nebezpečná. Něco se mu může stát."začnu panikařit. Proč jsem na něm tak závislý?
"Tak půjdeme s ním."

"Jsem doma!"křiknu do domu.
"No to je dost. Za chvíli přijde kontrola. Kde jste s princem byly?"usměje se na mě máma a nezapomene si všimnout mého provinilého výrazu.
"No... v lese."přiznám. Máma si jen povzdechne a začne si mě prohlížet. Pohledem spočine na vypoulené bundě v mé ruce a na ruce samotné, kterou schovávám za zády. Poté se otočí a jde do kuchyně se slovy "Já to tušila. Nemuselo to, ale přijít tak brzy. Ta cesta bude nebezpečná." Nejspíš bych ji neslyšel mít normální elfí sluch, ale já ho mám lepší. To už jsem říkal. Pomalu dojdu do svěho pokoje, kde položím dráčka na postel.
"Ach božínku. Copak si s tebou počnu?"zadívám se mu do hlubokých a upřímných očí. Se zamrkáním nakloní hlavičku na jednu stranu.
"Zase tu není?! Tak to už půjde ke králi."zaslechnu nepříjemný hlas stráže. Protočím oči. Popadnu kus látky a obvážu si jí ruku se znakem.
"Smím se ptát kdo tu není?"zeptám se, když dojdu do předsíně.
"Ten Hanerovic kluk."odsekne jeden z nich.
"Aha. Že jsem si nevšiml, že bych tu nebyl."povytáhnu obočí a ledabyle se opřu o zeď. Vyvalí na mě oči a s nadávkami odejdou. Vrátím se do pokoje a plácnu sebou na postel až dráček nadskočí a vypískne.
"Promiň."omluvím se mu a pohladím ho po hřbetě.
"Budu tě muset pojmenovat."
"Své jméno ti řekne sám, až si tebou bude jistý. Musíš získat jeho plnou důvěru."ozve se za mnou. Z prudka se otočím, že bolestně žuchnu na zem a vytřeštím oči na mámu. V rukou má velký batoh.
"Nekoukej na mě jako sůva z nudlí. Vím toho o dracích spoustu."
"Jakto?"dostanu ze sebe po dobré chvíli.
"Řekl mi to tvůj otec. A na víc se neptej a zapluj do postele. Zítra brzy po ránu odtud musíš odejít."zahání mě a batoh položí vedle postele.
"Kam?"nechápu.
"K drakům."odpoví a zmizí za dveřmi. Jen civím na dveře a vzpamatuje mě až dráček, který mě rázně švihne ocasem a mírně zavrčí.
"Máš hlad?"zeptám se ho s úsměvem. Kývne. Vykradu se z pokoje a jdu ro spižírny. Najdu tam na talířku kus masa nakrájeného na kostičky. Velký kus prasete, které jsem včera ulovil chybý.
"Že by bylo v tom batohu?"zeptám se sám sebe. Vezmu talíř a jdu s ním zpět. Dráček netrpělivě s mírným povrčováním ťapká po postely a co chvíli hodí pohled na dveře. Zamsměji se. Je roztomilí. Zavřu za sebou a jdu toho prcka nakrmit. Vyčkávavě se na mě kouká, dokud nevezmu jednu kostičku a nepodám mu ji. Když sní poslední kousek, zvědavě začne očmuchávat moje prsty a najednou mě do jednoho kousne.
"Auu!"vykřiknu a cuknu s rukou. Na prstě mám otisk jeho malých a ostrých zoubků a začíná mi krvácet.
"Ty jsi pako."oznámím dráčkovi, který na mě provinile kouká a jemné hoklepnu po hlavě. Pobaveně si odfrkne a začne mi ránu olizovat.
"To stačí. Už je to dobré, děkuji."zarazím ho, když mi krev přestane téct a pohladím ho po hlavě. Dráče se stočí do klubíčka a spokojeně usne. Položím ho vedle polštáře a zvednu se. Otevře jedno oko a začne mě úzkostlivě pozorovat.
"Neboj, nikam nejdu."usměji se na něj a přejdu ke skříni, abych se převlíknul. Dráček zvedne hlavu a upře na mě obě svoje oči. Zalezu za ním.
"Dobrou noc."řeknu. Na souhlas broukne, znovu zavře oči a ocáskem si obmotá moji ruku. Asi se chce ubezpečit, že mu neuteču. Pousměji se a usnu. Ráno mě vzbudí podivný průvan. Otevřu oči a uvidím dráčka jak zběsile mává křídly.
"Jsi ještě moc malý na to aby ses naučil létat."poučím ho v polospánku a opět se položím na polštář. K naprostému vědomí mě probudí mámin smích. Nechápavě na ni zamžourám.
"Takhle se tě snaží probudit asi půl hodiny. Říkala jsem si že ještě chvíli a probudím tě sama."vysvětlí mi.
"Kolik je?"zasténám a pohlazením sklidním rozjařené dráče.
"Čtyři ráno."oznámí mi. Bože to opravdu musím vyrážet tak brzo?
"Pojď někdo na tebe čeká." Podívám se ale neřekne mi kdo to je. Obleču se a z těžkým batohem na zádech a dráčkem kolem krku dojdu do kuchyně. Tam sedí princ a snídá.
"Co ty tu?"zeptám se ho. Koukne na mě jako na nevzdělance.
"Snad si nemyslíš, že půjdeš sám."zašklebí se. Trhnu sebou.
"Ne to jsem si doopravdy nemyslel. Chtěl jsem si sebou vzít bandu potulných veverek a praštěného tchoře."odseknu. Princ se začne smát, ale není sám. Zaslechnu i Minamiho a mámu kteří dusí smích.
"Co se ti stalo?"zeptá se mě a ukazuje na moji ruku.
"Kousnul mě vzteklej bobr."vyhrknu.
"Čím to je, že jsi dneska tak příjemný?"zeptá se nevěřícně. Zamračím se na něho.
"Tím, že se vrátil o půlnoci, usnul v jednu a vstal ve čtyři."pokrčí máma rameny. Princ se zatváří provinile. Pravda, to on mě vytáhl ven. Nastrkám do sebe snídani a juknu na prince, který už stojí v předsíni s mím batohem na zádech.
"Tak jdeme."chytne mě za ruku a vyrazíme do chladného rána na naši dlouhou cestu k drakům.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

zz - .....

25. 5. 2015 12:59

no paaaaaaaani ..... ma chceš zabiť ???? skoro som sa udusila kávou :D parádna kapitolka .... dikiiiii

Aki-chan - No

28. 8. 2013 19:28

Klása, nádhela, lychle poklačuj :D