Jdi na obsah Jdi na menu

01 - Legenda

12. 6. 2013

 Světlovlasý muž přešlapoval z místa na místo. Čekal, co mu jeho nejlepší a nejvěrnější poddaný přijde říct.

Měl za úkol zjistit jakýkoliv způsob jak zastavit nadcházející situace. Byl netrpělivý, ale rozhodl se počkat, co mu čaroděj řekne. Uslyšel kroky, které se linuly chodbou směrem k němu.

Nedočkavě se vydal naproti spěchající postavě.

"Máš něco? Cokoliv?" Volal na něj už z dálky.

Muž přikývl a společně vešli do pokoje, který pečlivě zamknuli. Čaroděj pro jistotu zabezpečil místnost kouzlem, aby je nemohl nikdo odposlouchávat.

Netušil, že v pokoji už jedna osoba byla.

"Tak?" Řekl netrpělivě.

"Veličenstvo, existuje legenda, ve které se říká;

 

'Čtyři elementy sobě podobné přesto tak odlišné.

Tiše zurčí, skály ničí, voda to slovo na jazyku.

Zvedá hory, hýbe zemí, země voda není.

Upaluje vše živé a navrací zpátky. Fénix, to oheň taky.

Poslední tichý, malý, klidný, zničí vše okolo. Vítr, ten co kryje oblohu.

Voda, Země, Oheň, Vzduch, čtyři spolu a sami, bratři přesto cizinci. Spojit se musí s bojovníky bouře. Zlo pak neuteče.'

 

Nebo alespoň zhruba nějak tak." Odpověděl.

"Jak nějak tak? Vždyť jsi čaroděj, takovéto proroctví máš znát i pozpátku!" Nasupil se král. "A kdo si to má všechno pamatovat? Dávám kouzla a magické formule i bez toho." Nafoukl nasupeně tváře. Na to jak byl starý, se stále choval jako malé dítě. Král na to byl zvyklí, tak si jen povzdechl a pokračoval.

"Takže mi zde chceš tvrdit, že nás od zničení zachrání pár prachobyčejných lidí, kteří umí čarovat?" Král byl vždy objektivní a spravedlivý, ale když je nezná nedokáže posoudit jací budou.

"Pane, oni jsou daleko silnější než-li já a o dost stupínku víš, a prosím vás odpusťte si ty nemístné poznámky." Zamračil se čaroděj. Král otevře dokořán ústa a snaží se potlačit obdiv, který náhle k elementům cítil. Takhle ještě nikdy nikoho čaroděj neobhajoval.

"Dobře budu ti věřit, ale jak je chceš najít? Mohou být kdekoliv." Probral se po chvíli.

"To nebude problém. Už znám jejich lokalitu." Vysvětluje čaroděj.

"Aha. Tak je přiveď zpět, pomohou nám v boji." Pokývá vědoucně hlavou.

"Zire, oni tady nikdy nebyli. Jak je chceš tedy přivést zpět?" Zvedl obočí.

"Ale, ale... No to je vlastně pravda. Tak je sem tedy přivedeš a slušně, povídám SLUŠNĚ je poprosíme jestli by nám pomohli." Zvýší hlas Zirad, aby zdůraznil větu.

"Kdy já jsem nejednal slušně?" Zeptal se čaroděj.

"Milý Are, to si nepamatuješ na krále Ulioma? Toho jsi vykopl hlavní bránou, protože s námi chtěl uzavřít mír. Nebo hraběnku Diare, která se chtěla vdát za jednoho z mých synů? S ní jsi vytřel podlahu v celém jednom patře." Hubuje ho jako malé dítě.

"Já za to nemohu. Ten král s tebou chtěl uzavřít mír a pak tě svrhnout z trůnu a ta ropucha se pokusila přivdat do rodiny kvůli bohatství. To jsem přece nemohl dopustit." Obhajuje se Ar. "To neříkám, já jenom zdůrazňuji jak jsi je vykopl." Řekl Zirad a na vzpomínku jak hraběnka vytírá obličejem podlahu se uchychtnul. Čaroděj zrůžověl, tohle pro něj byla velká poklona. "Kde jsou? Nemůžeme si dovolit je hledat dlouho." Navázal Zirad na předchozí konverzaci. "No, víme, že jsou na Zemi. To je ta miniaturní planetka v obligoxu 13 (pozn. Autorky: to jsem si vymyslela, nevím co by obligox mohl znamenat). Nejlepší by bylo, kdybych se tam vydal pod jinou identitou, samozřejmě ještě s pár lidmi a našel je." Povzdechl si Ar.

"To by bylo zřejmě nejlepší, ale hlavn...." Začal král, ale přerušil ho chichot ozývající se z rohu místnosti.

Otočili se a okamžitě stály v bojových pozicích. Jak mohli být tak hloupý a nezkontrolovali pokoj? Jestli je ten co je zaslechl špeh, tak jsou ve velký kaši.

"Ukaž se a ruce nahoru!" Zařval král. Ze stínu vyšel mladík, mohlo mu být kolem devatenácti, s rukama nad hlavou.

Jemné blond vlasy mu lehce spadají po pas, svázané do copu. Azurové oči směřují svůj drzý pohled ke králi a na tváří mu hraje potěšený úsměv.

Bradu lehce vystrčenou, svalnaté tělo, dlouhé nohy a znamínko ve tvaru koruny čišící pod levým okem značí jeho královský původ.

 "Eleine de Siffo e Durmeni Riem! Co tady pro všechna božstva děláš?" Zarvčí král.

"Tatííí, jak mě můžeš říkat celým jménem? Víš, že to nesnáším!" Rozčiluje se Elein. "Já se tě na něco ptal mladý muži." Vrčí dál Zirad.

"Co já? Já tu byl ještě před vámi. Vaše mínus, že jste to zde neprohledali." Usměje se vítězoslavně na krále.

Čaroděj jen smířen zatřese hlavou.

"Tak co chceš? Jinak bys na sebe neupozorňoval." Přivře oči Zirad.

Princ se andílkovsky usměje a zapřede; "Chtěl bych jít s čarodějem na tu Zem. Vypadá to na zábavu a tady bych se kousal leda tak nudou." Král několikrát otevře a zavře pusu oproti  čaroději, který si hlasitě povzdechne.

"Ty ses snad úplně zbláznil?!" Řve nepříčetně král.

"Ty tu vidíš blázny? Tati nespletl sis mě se zrcadlem?" Zeptá se hloupě Elein.

"Nedělej si ze mě srandu, víš jak to nesnáším!" Řve dál.

"Ne-e, sranda se dělá z tkaniček na smetaně a ne z králů. To je přece logické." Pokračuje princ,král jenom zavře oči a čaroděj už to nevydrží a rozesměje se. Oba dva se na něj podívali jako na blbce, ani jeden netušil kvůli čemu se valí v křeči po podlaze.

"Cokoliv jen ne tohle." Řekne král už trochu klidnější.

"Právě, že tohle. Kdy jindy se naskytne tak skvělá příležitost když mě pomalu ani nepouštíš z hradu." Pokývá Elein hlavou.

"Ne, tohle ti nedovolím!" Rozčílí se Zirad.

"Ale ano, dovolíš." Usměje se princ a v očích mu mu bleskne nápad.

"Ne! Nikdy!" Křičí dál král.

"Ale jo, teď." Odporuje mu.

"Nikdy!" Opakuje.

"Takže ty mi to nemůžeš zjednodušit, co?" Zeptal se Elein.

"Ne. Nikdy tě nenechám to udělat." Stojí si Zirad stále za svým.

"Aha. Tak já se zkusím zeptat máti jestli mi to dovolí. Ta bude nadšená." Zaironizuje si Elein a vykročí ke dveřím. Zabralo to téměř okamžitě. Zirad i Aremie se k němu vrhli a chytli ho za černý plášť co má na zádech.

"Dobře, dobře, dobře," kývá král vyděšeně, "nějak se dohodneme, ne? Maminku do toho nemusíme zatahovat, ještě by si dělala starosti." Snaží se z toho vybruslit.

"Co za to?" Usměje se princ škodolibě.

"Dobře, můžeš jít taky, ale budeš poslouchat Aremieho. Jestli na tebe uslyším byť jen jedinou stížnost, vrátíš se zpátky." Kývne rezignovaně. Elein se spokojeně usměje a vyjde z pokoje, aby se nachystal.

Spolu s ním zmizí z pokoje ještě jeden stín, který nepatří nábytku. Čaroděj už má své věci s sebou, něco takového očekával.

Po půl hodině, kdy hledal vše potřebné po celém pokoji, došel s batohem na zádech do pokoje co předtím.

Stál tam nejen král a čaroděj, ale taky i léčitel, kapitán hlavních jednotek královského vojska a postava, které si jen sotva někdo všimne, celá zahalena do černého pláště..

"Když už jsi tady tak můžeme začít." Promne si Aremie ruce a začne vytvářet portál. Společně s pomocí zakuklené postavy vytvoří  portál dost velký, aby jím prošli všichni.

Musí vejít zarás s tím kdo kouzlo vyvoval, jinak se nepřemístí.

Vkročí do oslepující záře, aby je mohla pohltit temnota přestupujícího tunelu, který musí projít než se dostanou na druhou stranu.

Za několik minut byli venku z portálů a koukali na sluncem rozpálenou zemi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář