Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Chycen minulostí

3. 1. 2014

 Zrovna se prohrabuji papíry a hledám jednu jedinou složku. Asi bych ji našel během pár minut, kdyby nebyla noc, já v cizí základně a proto abych nepřilákal nechtěnou pozornost jsem si nerožnul. Jenomže sotva tu složku asi po půl hodině najdu to světlo se rozsvítí. Mírně ztuhnu a i přes chladnou hlaveň pistole, kterou ucítím u zátylku se otočím. Je to už skoro šest let co jsem tohohle muže neviděl, ale pořád vypadá k nakousnutí. Vytrhne mi mnou pracně hledanou složku z ruky a podívá se dovnitř.

"Proč se o něho zajímáš?"zeptá se ledově. Ale no tak. Je to jenom šest let.
"Co tě to zajímá?"odseknu stejně ledově, ne-li hůř. Na čele mu vyskočí žíla.
"Ten kluk je pod mou ochranou. A nejenom pod mojí. I Yakuza si ho hlídá."
"To bych se měl asi bát, že? Boss japonské mafie a ty. Bývalá pravá ruka bosse Yakuzi a teď nejlepší obchodník a pašerák se zbraněmi. Nevím, který z vás je horší. Aaaaa já se bojím."zaironizuji si. Div nezačne vzteky vrčet. Tohle bude bolet. Napřáhne se a jeho koleno se zaboří do mého břicha. Čekal jsem to takže polovičně to zmírním tím, že se předem předkloním. Následuje rána do zátylku hranou pistole. V bezvědomí se zhroutím na zem. Neodejdu odtud dokud nebudu mít tu složku. Když opět nabudu vědomí mám ruce v čemsi kovovém kdesi ve vzduchu. Povzdechnu si. Tohle bude taky bolet.
"Ale probudil ses?"ozve se jeho hlas. Asi bych ho měl představit. Yuminizuki Claudio, bývalý mafián... ale to už vlastně víte.
"Ach ano. Děkuji že jsi mě nechal vyspat. Dlouho jsem tu příležitost neměl."usměji se a v rámci možností se protáhnu.
"Tohle..."zamává mi před obličejem složkou, kterou chci.
"Pane už dorazil."vejde dovnitř urostlý muž v obleku. Dio se zamračí. Nejspíš se těšil jak si se mnou popovídá. Nasupeně hodí složku na stolek v místnosti. Povytáhnu obočí. Beze slova se otočí a je včudu. Ještě se za ním zavřou těžké kovové dveře.
"Tak se dáme do práce."zamumlám si pro sebe a začnu vykrucovat ruce z chladného kovu. Po chvíli mi po rukách začnou stékat pramínky teplé krve.
"Tak honem."nadávám sám sobě. Venku zaslechnu kroky a šramot klíčů. Otevřou se dveře a...
"Kde je?"vytřeští oči Dio.
"Utekl ti."oznámí mu muž stojící vedle. Je to boss Yakuzi. Rikuo Tsuyoshi.
"Ta složka!"zprudka se otočí, ale to už vyběhnu z temného rohu chňapnu složku a jsem pryč. Za mnou jsou slyšet kroky mnoha lidí. Dlabu na to a když se někdo objeví i přede mnou jednoduše je skopu do rohu a běžím dál. Dalšího přeskočím, jiného odpálkuji otevřenými dveřmi, pak zase jednoho pošlu jako kouli a on poshazuje ty za ním jako kuželky. Konečně doběhnu tam kam chci. Na střechu.
"Kampak ses nám to vydal?"ozve se za mnou Tsuyo.
"Sem."rozmáchnu se rukou po prostoru střechy.
"A kam chceš jít teď?"přidá se k němu Dio.
"Tam."ukážu na střechy okolních domů.
"Jsi si tím jistý?"nadzvedne obočí.
"Jo."kývnu a s rozběhem skočím. Netrvá dlouho a jsem o tři střechy dál.
"Jsi jak kočka."zavrtí Tsuyo hlavou.
"Opravdu. Někoho takhle šikovného jsem dlouho neviděl."souhlasí s ním Dio.
"Tak taky aby ne, když jste mě vychovaly vy dva."zářivě se usměji. Vytřeští na mě oči a nechápavě se podívají po sobě.
"Jo a tu složku si s dovolením beru sebou. Stejně je moje."zamávám jim. V očích se jim blýskne pochopením.
"Liame počkej!"vykřiknou svorně, ale to už hbitě slízám po sloupu dolů na klidnou ulici.
"Liame vrať se!"zaslechnu tlumeně. Ani mě nehne se třeba jen otočit natož se tam vrátit. Nechci s nimi nic mít. Měli mi říct dřív co udělali. Aby jste tomu rozuměli, když mi bylo 5 let zemřeli mi rodiče, teda alespoň jsem si to myslel. Na starost si mě vzali ti dva. Deset let jsem byl vychováván mafií, a potom jsem to zjistil. Moji rodiče nezemřeli. Byli zavražděni právě na rozkaz Tsuyoshiho. Hned při první příležitosti jsem od nich utekl. Šest let se pokoušeli mě najít. Jednou když jsem utíkal před těma co mě hledali, jsem se schoval a zaslechl je jak si povídají o složce, která je zasvědcená mě. No a teď ji mám v rukou a můžu zjistit vše o mé minulosti. Ale přesto jaksi nemůžu. Nemám sílu se tam podívat.
"Ne musím se to dozvědět. Chci znát důvod proč zabili moje rodiče."rozhodnu se a vysypu obsah složky na postel. Jsou tam moje fotky a hromada dalších papírů. Zápisky o mém výcviku jakožto mafiána, úspěchy ve škole, záznamy o rvačkách ve škole, atd. Konečně do ruky dostanu něco co mě zaujme. Posadím se doprostřed všech těch papírů a začtu se. Jakmile se změtí těch písmenek dohrabu až na konec po tváři mi steče slza. Proč mi nic neřekli? Moji rodiče vlastně moji rodiče vůbec nebyli. Unesli mě, hned po mém narození. Byli to členové organizace, která pašuje drogy a dělá Yakuze nehorázně potíže, něco jako další mafie v jednom státě. Moji skuteční rodiče byli zabiti jimi, za svého života to byli právnící a odsoudili plno členů jejich organizace na doživotí. Po chvíli se prudce zvednu a rozhodnu se. Musím zjistit jestli je to pravda. Proběhnu všechny úřady ve městě a skončím u budovi, kde sídlí právnická organizace, kde byli moji rodiče zaměstnáni.
"Hledáš někoho?"zastaví mě nějaký mladý muž, když chvíli bloudím.
"Někoho kdo znal Nire a Lareho Nishiaki."odpovím hned jak si vybavím jména. V mužových očích probleskne smutek a poté s mírně pousmějí.
"Tady je znali všichni, ale před 21 lety zemřeli. Policie to uzavřela jako sebevraždu, když jim zmizel jejich zrovna narozený syn, ale tady všichni ví, že je zavraždili ti, kteří Liama, jejich syna, unesli. Nikdo dodnes neví co se s Liamem stalo. Abys to pochopil unesli ho..."
"...členové drogové organizace, které manželé Nishiaki dostali plno členů do basy."předběhnu ho a zhroutím se na nejbližší sedačku.
"Takže všechno je to pravda?! Všechno. Vlastně mi lhali o lži, kterou mi nakecali oni i ti dva zmetci, kteří se vydávali za moje rodiče."zavrčím. Tohle jim jenom tak neprojde!
"Co tím myslíš? A jak víš o té organizaci?"nechápe muž a posadí se vedle mě. Podívám se na něj.
"Mám toho za sebou už spoustu. V pěti zabili moje rodiče a dostal jsem se pod ochranu Yakuzi, v patnácti jsem se dozvěděl, že to oni byli vrazi mých rodičů a šest let jsem se před Yakuzou skrýval než jsem se dozvěděl o existenci jisté složky, ve kterých bylo, že moji rodiče vlastně moji rodiče nebyli, ale že mě unesli a moje skutečné rodiče, dva úspěšné politiky zavraždili, protože dostali do vězení plno členů jejich organizace. No a tak od dnešního rána běhám po úřadech a hledám co je na tom pravdy a skončil jsem tady s vámi."stručně mu popíšu celých 21 let svého života.
"Počkat, počkat, počkat... Neříkej mi, že jsi..."nedopoví to a vyčkávavě se na mě dívá.
"Nishiaki Liam."usměji se a zvednu se. Teď to někdo schytá a to si něco užijí. Rozejdu se ke dveřím a nejkratší cestou se vydám k sídlu Diovi organizace. Rozrazím dveře jeho kanceláře, kde je k mému štěstí i Tsuyo.
"Co blbneš?! Aha to jsi ty."uklidní se dřív než se stihne pořádně naštvat. Mile se na oba usměji a na stůl jim hodím složku. Oba ztuhnou a na sucho polknou.
"Jak jsem se dozvěděl tak jsme mi lhali. Ale vám nestačilo, že jste mi lhali vy jste mi totiž museli lhát o lži, kterou jste mi nakecali polovičně vy a polovičně moji únosci. Co nechápu je jedno. Proč jste mě taky nezabily? Přece jste nemohli vědět, že to nejsou moji rodiče, ale že mě unesli?"vyjedu na ně ještě celkem v klidu. Dio se pohodlně posadí do křesla a podívá se na Tsuyu. Ten se chvíli zoufale dívá z Dia na mě. Poté si povzdechne.
"Víš Liame my dva a vlastně celá Yakuza a všichni Claudiovi muži tvoje rodiče, myslím ty pravý, znali. Tahali nás z průšvihů. S Claudiem jsme jim slíbili, že tě najdeme a postaráme se o tebe. A jaksi jsme nevěděli jak ti říct, že jsi syn politiků, když žiješ s mafií."vysouká ze sebe.
"Jasný. No tak se zase mějte. Nehodlám se tu s vámi zahazovat. A nemyslete si, že vám ještě někdy budu věřit."řeknu chladně. Je mi to líto, opravdu ano, ale už jim nemůžu věřit. Nechci být znovu zklamán. Otočím se k odchodu, jenomže dva páry rukou mi v tom zabrání.
"Pustě mě!"syknu nasupeně. Skoro ucítím jejich úsměvy. Stáhnou mě zpátky k sobě a jeden z nich mě chytne do náruče. Jak za chvíli zjistím je to Tsuyo, který se vydá za Diem. Ten si to chodbou pochoduje kamsi dozadu. Před jedněmi dveřmi se zastaví a pustí Tsuyu. Zjistím, že je to ložnice a já se ocitnu na posteli.
"Nikam nejdeš. Tenkrát jsi nám utekl a šest let jsme o tobě neměli žádné uspokojivé zprávy. Teď už tě nikam nepustíme."zavrní Dio a zamkne. Nervózně se podívám z jednoho na druhého. Tohle není dobré. Odtáhnu se od nich co nejdál a vzdorovitě se dívám z jednoho na druhého. Ani náhodou s nimi nebudu dobrovolně spát. Tsuya někam zmizí a následně se vrátí s pouty.
"Na co to máš?"zeptám se a vylítnu z postele.
"Na co asi tak myslíš? Na tvoje krásné ručky."zableskne se u v očích a už mám jednu ruku v poutech. Nakopnu ho do holeně a už jsem co nejdál od něj. Bohužel tam je Dio a postrčí mě k postely. Zakopnu o ni a svalím se na ni zády. Toho opět využije Tsuya a protáhne pouta skrz mříže postele a druhou ruku mi tam taky zacvakne. Zkusmo cuknu ale nic. Dio nejspíš věděl proč si dělá tak kvalitní postel.
"Ty jsi svině."zavrčím na Tsuyovu adresu.
"Ale no tak miláčku, nebuď nabručenej."zavrní Dio.
"No ty taky."oznámím mu, aby mu to třeba jen nebylo líto. Oba se jenom ušklíbnou. Dio se ujme sundávání mích kalhot, zatímco Tsuya začne rozepínat knoflíčky mé košile.
"Hej okamžitě toho oba dva nechte."zavrčím a začnu kopat nohama, protože jsem uznal, že ruce neuvolním ani kdybych ty pouta srdceryvněji přemlouval.
"Auu, do prčic."zakleji, když minu Diův obličej a nakopnu tvrdou postel.
"Nemrskej sebou jako žížala na háčku. Ublížíš si."napomene mě. Zamračím se na něho a dosáhnu zadosti učinění když ho kolenem zasáhnu do čelisti. Mírně sykne, ale nic neříká. Druhou nohou se mi povede trefit Tsuyu, když se sklání nad posledním knoflíčkem. Také nic neřekne a odkudsi vytáhne nůž aby ze mě košili mohl sundat a nemusel při tom rozepínat pouta. Copak jsou tak moc nadržení, že do sebe nechají mlátit hlavně když se se mnou vyspí? Když to Dio znovu schytá tentokrát do nosu a jenom se na mě vyčítavě podívá, uznám, že asi doopravdy ano.
"Vy jste úchylové!"křiknu bezmocně.
"To víš mezi zloduchy už to tak bývá."ušklíbne se Dio a políbí mě. Ten hajzl mi ukradl můj vůbec první polibek. Jak si to jako představuje? Ten byl můj a měl jsem ho někomu dát a on mi ho ukradne? To si dovolil moc hoch. Vzhledem k tomu že mě už docházel kyslík a taky mě naštval ho hryznu do rtu.
"Proč jsi to udělal?"zeptá se mě dotčeně a přejede si po rtu, aby setřel kapku krve. Jen se na něj nasupeně zírám a přestanu při tom dávat pozor na Tsuyu. Ten se mi vklíní mezi nohy a vzal do úst moje přirození. Zalapám po vzduchu a prudce zvednu hlavu jak mě to překvapí. Narazím tak plnou silou do Diovi hlavy až to zaduní. Mírně omámeně se sesunu zpátky na polštář. Ještě že jsem tak tvrdohlaví, při nejlepší nebudu mít ani bouli zato Dio to schytal pod oko do lícní kosti.
"Tsuyo dost. Kurňa nechte toho oba."vasoukám skrze zuby. Nohama začnu tlačit Tsuyu do ramen, ale jaksi ztrácím to odhodlání se jim bránit, protože moje vnitřní já se tetelí blahem a užívá si to. Ano já je mám rád, ale copak jim to můžu říct, když mě takhle využívají? Chci aby si uvědomili, že chci lásku.
"Už se nebráníš?"zeptá se Tsuya. Podívám se na něj zastřenýma očima touhou a on mi uvolní ruce. V tu chvíli mu jednu napálím a zvednu se z postele. No jo jenomže to by nemohli být dva. Dio mě stáhne zpátky, ale tentokrát na břicho a to se kope špatně. Vytáhne mě na čtyři a začne se věnovat vstupu do mého těla. Snažím se otočit, ale je tu Tsuya a ten mi to nedovolí. Přitáhne si mě kousek blíž k sobě a předemnou se styčí jeho penis. Kdy se stihnul vyslíknout se mě doopravdy neptejte, protože to jsem jaksi nestihl zaregistrovat. Už jaksi vzdávám všechny naděje že bych jim utekl a tak Tsuyu poslušně vezmu do úst.
"Dio nezapomeň. Ty jsi měl první polibek, já mám..."začne Tsuya, ale Dio ho přeruší.
"Ano, ano já vím." Co mají kurnik šopa v plánu? Nemám moc čas nad tím přemýšlet, protože Dio do mě strčí hned dva prsty naráz. To je zmetek. Pustím Tsuyovo přirození a začnu to rozdýchávat. Horší je to pak ve chvíli, kde se dozadu přemístí Tsuya a pronikne do mě.
"Do háje Tsuyo to jsi nemohl chvilku počkat?!"křiknu nasupeně a začnu zhluboka dýchat.
"Já čekám."usměje se jako nevinný ďáblík. Hned na to pochopím co tím myslel. Dio se k němu totiž přidá a vstoupí do mě také.
"Vy dva magoři! Kurňa jděte pryč."zasyčím. Bolí to celkem dost.
"Šššš to bude dobrý."utěšují mě. Kašlu na to, abych je poslouchal, zavřu oči a po chvíli bolest odezní. Oba se ačnou pohybovat a mě to přináší nehorázný příjemný pocit, který mě vynese až na samí vrchol. Těm dvěma to taky moc dlouho netrvá moc dlouho a složí se každý z jedné strany vedle mě. Přestože mě bolí zadek se zvednu a obleču.
"Kam si myslíš že jdeš? Spinkat budeš tady s námi."chytne mě za ruku Tsuya. Tím si vyslouží ránu loktem do břicha.
"Sex jste se mnou měli, ale spát tu s vámi nebudu."odseknu a kráčím ke dveřím. Po cestě si vzpomenu, že je zamknuto a rychle pohledem hledám Diovi kalhoty kam si zastrčil klíč. K jeho smůle leží blíž ke mě jak k němu a pak už jenom rychle odemknu, zavřu a zamknu a uslyším dvě dunivé rány jak ti dva narazili do dveří.
"Liame okamžitě odemkni."
"Až naprší a uschne a na loukách budou růst ryby."křiknu zpátky a vydám se domů. Venku zjistím, že prší, takže první část svého slibu budu mít zasebou, ale ty ryby budou horší.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář