Jdi na obsah Jdi na menu
 


Démonská dvojčata

12. 11. 2013

 # Inori #

"Dneska toho mám už po krk!"odfrknu si. Tohle byl už 43 démon za poslední hodinu. Copak jim dneska dočista přeskočilo? Rozejdu se směr domů. Dneska už doopravdy nezvládnu nic jiného než lehnout a spát. Zahnu do temné uličky, je to tam kratší, a sotva stihnu udělat pár kroků vrhnou se na mě dva démoni. Než stihnu zareagovat ucítím tupou ránu v zátylku a ztratím vědomí. Probudím se v neznámém pokoji a rozklepu se.

"Snad nemáš strach?"ozve se nějaký hlas. Zaostřím pohled na malého tmavě modrého skoro černého netopýra. Ušklíbnu se.

"Nemám. Je mi jen zima."odseknu. Potom začnu hledat příčinu proč. No jo no jsem bez košile jenom v kalhotách které jsou rozepnuté. Při tom si také všimnu, že moje ruce se milostivě ocitají ve stříbrných okovech na stříbrném řetězu, který vede kamsi pod postel. Stříbro není nebezpečné jenom pro démony, upíry nebo vlkodlaky. Jen tak zkusmo je zkusím přetrhnout, ale marná snaha.

"Marná snaha, marná snaha..."začne se pochechtávat netopýr. Seknu po něm pohledem.

"A já si myslel, že jsi netopýr ne papoušek, který blekotá pořád to stejný dokola."zavrčím. Okamžitě zmlkne a ode dveří se ozve smích.

"Tak takhle ho uzemnit se ještě nikomu nepovedlo."řekne uznale jeden z těch dvou démonů. Těžko říct který z nich to je, jsou to dvojčata.

"To mě teda těší!"zavrčím a opět cuknu rukama. Nic, jak nečekané.

"Mure nejsi nějaký zamlklý?"ozve se další hlas. Netopýr se na něj uraženě podívá.

"Nazval mě papouškem."hodí po mě uraženým pohledem. Démon se jak na povel začne smát. Povzdechnu si a protočím oči.

"Debilita démonů nezná hranic."zabrblu. Oba se na mě podívají a tentokrát smíchy vyprskne Mur. Ti dva po něm hodím takovým pohledem, že raději vyletí z pokoje a málem se u toho přizabije, když narazí do futer.

"Tak debilita, jo?"povytáhne obočí jeden z nich. S odhodlaným výrazem se na ně dívám. Najednou ucítím ruku na mé bradavce.

"Iiiii!"vypísknu než se stihnu zarazit. Oba se po sobě celkem překvapeně podívají zatímco já couvám co nejdál od nich. Zarazí mě až zeď. Ti dva se usmějí shodí ze sebe triko a začnou se pomalu přibližovat ke mě. Nervózně tikám pohledem z jednoho na druhého, dokud neucítím ruku za lemem mých kalhot. Prudce kopnu nohou a démona kopnu do břicha až hekne.

"Tak takhle ne."zavrčí a vstane ze země kam spadnul. Ten druhý se na mě podívá s výrazem 'Tos neměl dělat.' a chytne mi nohy. Začnu zuřivě kopat, ale je mi to k ničemu.

"Pusť mě ty přerostlá obludo!"křiknu na něj, ale výsledkem mi je pouze jeho ublížený obličej.

"No dovol. Já jsem náhodou roztomilá obludka."zavrní a přitiskne se mi na ústa. Jsem tak překvapený jeho sladce skořicovou chutí že zapomenu i kousat.

"Yoru!"napomene ho zostra jeho bratr. Ten se ode mě odlepí a usměje se na mě. Všimnu si, že mi už nedrží nohy, ale pro změnu jsou také ve stříbrných okovech. Zamračím se na ně. Ten druhý se ke mě s úšklebkem přiblíží a taktéž se zmocní mích úst.

"No to je skvělý. Jeden chutná po skořici a druhý po vanilce. A dohromady by to nešlo?"zamumlám když mě pustí. Až pozdě si uvědomím co jsem to vlastně plácnul za nesmysl a vyděšeně se podívám na jejich samolibé obličeje. Než se naději oba se nade mnou sklání, každý z jiné strany. Zatímco Yoru mě znovu líbá ten druhý se ujal péče o mé bradavky. I přes snahu tomu zabránit vzdychnu Yoruovi do úst, když jeho bratr zavadí o jednu bradavku zuby a se druhou si hraje nehty. Yoru se ode mě odlepí a mlsně se olízne. Já se snažím dohnat kyslíkovou ztrátu, ovšem když Yoru zajede rukou pod mé kalhoty a promne můj penis, všechen vzduch je ta tam a já se kousnu do ruky, abych nevykřiknul. Yoru se spokojeně usměje a pokračuje v činnosti rukou. Ucítím krev když si prokousnu kůži na ruce. To už zareaguje ten druhý a spoutá mi obě ruce za zády.

"Neubližuj si."pokárá mě a přesune se za bratra. Odkudsi vytáhne stříbrnou dýku, kterou okamžitě poznám. Stříbrné ostří má asi 20cm a černá rukojeť je posázena drobnými rudými drahokamy tvořící obrazec čínského draka.

"Hej, ta je moje!"upozorním ho. Jen se ušklíbne a jedním švihem mi rozpáře kalhoty. U toho mi rozřízne i jemnou kůži na stehně, ale nijak ho to netrápí. Olízne mi ránu a v očích se mu rudě zableskne, přesto že je má nádherně ledově modré. I přes jejich barvu z nich nesálá žádný chlad. Ani nezaregistruji co se přesně děje a on se mi zakousne do krku. Nepleťte si je s upíry jsou to démoni, i když se tak možná nechovají.

"Yami pusť ho. Na něčem jsme se domluvili."křikne na něj Yoru vztekle. Yami ještě chvilku saje a pak jen velice nerad můj krk pustí.

"Když tomu nešlo odolat."fňukne. Yoru zavrtí hlavou a využije mé momentální nevšímavosti a strčí do mě prst namočený v něčem mokrým a hlavně studeným. Překvapeně vyjeknu a stáhnu se. Yoru se podívá na Yamiho a ten mě začne líbat na krku, v místě kde mě zakousnul a jeho ruce se rozběhnou po mé hrudi. Yoru začne opět pečovat o můj klín, ale tentokrát ústy. Zalapám po vzduchu. Toho využije Yami a přitiskne se mi na ústa a jeho jazyk začne šmejdit. Nějak přestanu vnímat co se děje u mé dírky, ovšem pouze do doby, kdy ucítím větší tlak jak se do mě dere něco většího. Vyděšeně se podívám co to je a než stihnu protestovat Yoru je ve mě na jeden příraz celý. Vykřiknu. Ne, že by to bolelo, ale je to nezvyklý pocit a dost mě to překvapilo.

"Yoru měli jsme dohodu."zavrčí na bratra Yami.

"Ano, ale ty jsi ji porušil jako první, vzpomínáš?"ušklíbne se a pohne se ve mě. Zasténám a prohnu se k němu. Opravdu se snažím zadržet steny, ale na to si to až moc užívám. Koutkem oka zahlédnu Yamiho jak se šklebí. Potom přestane jenom nečině přihlížet a posadí mě Yoruovi na klín. Přitiskne se ke mě ze zadu.

"Ne! Přestaň!"zpanikařím, ale to už Yami taktéž vstupuje. Napnu se bolestí a abych potlačil vzlyky zakousnu se Yoruovi do ramene. Nic nenamítá. Ucítím že ani jeden se nehýbe, abych si zvyknul. Na to, že jsou to démoni jsou laskavý, opatrní a ohleduplní. Takovéhle démony potkávám poprvé, nevím co si o tom mám myslet. Najednou mi povolí ruce a oba se v tu chvíli začnou pohybovat. Oba dva mi pomáhají vysedávat. Dám ruce kolem Yorua krku, abych se měl čeho držet. Jakmile do mě Yoru vyvrcholí zaryji mu nehty do zad. Poté ze mě vystoupí a jde uspokojit mě. Rychlost udává Yami a já vyvrcholím do Yoruovích úst chvíli před ním. Pak se rozvalím na posteli mezi nimi a vydýchávám to. Ještě zaregistruji opět tupou bolest tesáků zarývajících se mi do kůže na krku na druhé straně než předtím a usnu. Když se vzbudím jsem sám a pouta jsou pryč. Asi jsem i rád, ale někde hluboko ve mě cítím smutek, že tu nejsou. Zvednu se a v tu ránu letím na zem. Než dopadnu chytí mě něčí ruce. S nadějí se otočím, ale je to jen kluk ve kterém poznám lidskou podobu toho potřeštěného netopýra.

"Ah to jsi ty."povzdechnu si. Zkoumavě si mě prohlédne.

"C-co je?"znejistím. Narovná se a mě vezme do náruče.

"Snad jsi se nezamiloval."přihmouří oči. Okamžitě zrudnu a břinknu ho do hrudi.

"Nemel nesmysly a pusť mě na zem."zavrčím.

"Ano pustím tě a slítneš na zem, něco si uděláš a já dostanu vynadaný. Ani mě nehne, řekni mi kam chceš jít já tě tam donesu."odsekne.

"Proč bys dostal vynadaný? Co těm dvěma vůbec má co záležet na mě? Jen mě zneužili a nechali mě tu. Okamžitě mě pusť."cuknu sebou. Poslechne a postaví mě na zem. Okamžitě se mi podlomí kolena a zase skončím v jeho náruči.

"Tak kam to bude?"zeptá se mě jako nějaký taxikář. Povzdechnu si.

"Do koupelny."oznámím mu. Rozejde se ven z pokoje a zamíří jednou z mnoha chodem k nedaleké koupelně. Posadí mě do vany a vyčkávavě se na mě podívá.

"Děkuji."zamumlám rozmrzele a dám mu tak najevo, že už nic nechci. Odejde a já se natáhnu po sprše. Pustím si vlažnou vodu a užívám si ten krásný pocit úlevy, který se mi rozlil po těle. Vypůjčím si mýdlo a šampón. Umyji se a vylezu ven. Ze skříně vedle vany vyndám světloulince zelený skoro až bílí župan. Zabalím se do něj a zamířím zpět do pokoje. V půlce cesty potkám Mura, který se usměje a vrátí se odkud přišel. Zavřu se v pokoji a jako první věc zamířím ke skříni. Přehrabuji se tmavým oblečením a sem tam narazím i na něco barevného a nakonec si znárodním černé užší kalhoty, jelikož ty moje mi rozřízl Yami, a k tomu krémovou košili, kde se nachází ta moje doopravdy netuším. K mé smůle zjistím, že košili na přeskáčku chybí knoflíky a tak ještě pod ni hodím černé mírně průsvitné tričko. Rozkošnicky se protáhnu a rozhlédnu se po pokoji. Na stolku nedaleko postele leží můj opasek se zbraněmi. Přejdu k němu a přelétnu pohledem. Chybí jen ta stříbrná dýka. Připnu si ho kolem pasu a vydám se na průzkum domu. Musím se dostat ven. Rozběhnu se jednou z chodeb a narazím na nějaké dveře. Potichu otevřu a nakouknu do kuchyně kde se ochomítá Mur. Zase zavřu a jdu jinam. Narazím na tolik místností až se děsím toho co tam je. Mučírny, kostry mrtvých lidí i zvířat, věznice, temné, depresivní a malé místnůstky ve kterých musí kdokoliv po pár dnech zaručeně zešílet a spoustu dalšího. Zarazím se u dalších dveří a přemýšlím jestli mám nervy na to je otevřít. Natáhnu ruku ke klice.

"Neotvírej je!"zaslechnu dvojhlasně Yorua s Yamim. Otočím se na ně. Stojí asi dva metry ode mně a v očích mají podivný výraz. Jakoby se něčeho báli. Zamračím se. Proč nechtějí, abych otevřel? Vedou snad ven?

"Proč?"pozvednu obočí. Podívají se po sobě.

"Nechceš vidět to co je ve vnitř věř mi."řekne Yami. Neposlouchám a otevřu. Při pohledu dovnitř se zděsím. Jsou tam lidé. Živí lidé, ale hnijí. Oni hnijí za živa, jsou požíráni červy za živa a nikdo jim nepomůže. Z očí se mi spustí slzy a nechám se odtáhnout ode dveří. Někdo mě přitiskne k sobě a začne hladit po vlasech. Třesu se po celém těle.

"Šššš to je v pořádku."uklidňuje mě Yoruův hlas. Ti dva mají tak podobné hlasy a přesto jiné.

"To, to čeká i mě?"zachvěji se. Cítím jak Yoru ztuhnul.

"Ne. Tebe čeká něco jiného."zašeptá. Podívám se na něj a snažím se z jeho pohledu vyčíst co se mnou chtějí udělat. Najednou se ocitnu ve vzduchu a Yami mě odnese do pokoje. Položí mě na postel. Ještě pořád se třesu. Lovcem démonů jsem už skoro osm let, ale s něčím takovým jsem se ještě nesetkal.

"Zůstaň tady."políbí mě nejdřív jeden a potom druhý. Strnule se dívám jak odchází. Vzpamatuji se asi po hodině. Vstanu a vylezu s pokoje.

"Kampak?"zaslechnu pobaveného Yamiho. Otočím se na něj a přemýšlím na co se vymluvit.

"Kde je moje dýka?"plácnu. Yami povytáhne obočí a zamyslí se.

"Myslím, že..."zašmátrá v zadní kapse a vytáhne ji. Natáhnu po ní ruku a vezmu si ji. Okamžitě ji kontroluji ze všech stran jestli je v pořádku a spokojeně ji vrátím na její místo. Bez dalšího slova se spakuji zpět do pokoje. Naslouchám a když jsem si jistý, že odešel vykouknu ven. Kouknu na jednu stranu, na druhou a spokojeně kývnu. Vyjdu na chodbu a vydám se tím posledním směrem kudy jsem to nestihnul. Vyhřáté chodby pokryté ozdobnými koberci se začnou měnit na kamenné a následně na skalnaté a chladné. Vylezu před skálou nedaleko od města a překvapeně se podívám zpět. Žádný průchod tam nevidím. Natáhnu ruku a místo abych se dotknul studeného kamene nahmatám jen vzduch a moje ruka jakoby zmizela ve skále. Zakroutím nad tím hlavou a rozběhnu se do města k mému domu. Zarazím se, když narazím na otevřené dveře. Potichu vejdu dovnitř a zamířím k mému pokoji.

"Je to všechno?"ptá se Yoru.

"Myslím, že jo."odpoví Mur.

"I naše oblečení mu sluší tak nevím co řešíte."zívne kousek ode dveří Yami. Natisknu se na stěnu a jen doufám, že si mě nevšimnou. Naštěstí ne. Projdou kolem mě a za chvíli jsou pryč. Vrazím do pokoje a zděsím se. Všechno je pryč. Oblečení, škola, notebook... Prostě všechno. Zakleji a nakopnu koš který stojí vedle dveří. Chudák odlítne do prostřed pokoje, kde se vysype. Sednu si na postel a přemýšlím co dál.

 

# Yoru #

Dojdeme i s věcmi našeho miláčka zpět k nám a zjistíme, že není v pokoji. Proběháme celým domem ale nikde není.

"Tak co?"zeptá se mě bez dechu Yami, když se prakticky srazíme na chodbě. Zavrtím hlavou a oběma nám v očích přeběhne panika.

"Mure!"křikneme svorně. Okamžitě je u nás v lidské podobě.

"Nikde není jdi se po něm podívat ven."řeknu. Mur beze slova kývne promění se v netopýra a rozletí se ke vchodu. Zavřu oči abych se uklidnil a vybaví se mi jeho usměvavý obličej, slzy i ten roztomilí výraz, když jsme se s ním milovali. Sledujeme ho už dva roky, a za celou tu doby nemáme tušení jak se jmenuje. Víme jenom že ho vychoval jeho bratr a vycvičil ho na lovce. V jeho deseti letech jeho bratra zabil démon a od té doby byl sám. Za chvíli bude mít osmnáct. Z myšlenek mě vytrhne bratr, který mírně zavrávorá a chytne se mě, aby nespadnul.

"Yami?!"vyděsím se. Zoufale se na mě podívá. Musíme ho najít co nejdřív.

 

# Inori #

Nečině sedím na posteli a ignoruji jak něco naráží do okna. Když už toho mám po krk prudce okno otevřu a překvapeně se podívám na Mura, který vlítnul dovnitř a narazil do zdi.

"Tak tady jsi. Hledám tě po všech čertech. Yami a Yoru jsou bez sebe strachy."vydechne a promění se na člověka. Nechápavě zamrkám.

"Jak to myslíš?"zeptám se a pomůžu mu na nohy. Podívá se na mě jako na idiota.

"To si doopravdy myslíš, že ti dva spí s každým lovcem, kterého se jim podaří chytnout?" Zauvažuji nad tím a kývnu. Přetáhne mě po hlavě polštářem.

"Blbe. Oni tě pozorují už asi dva roky a jen čekali na správnou příležitost. Zamilovali se, jen jsou moc blbí na to aby ti to řekli."řekne celkem podrážděně. Nadechnu se k odpovědi, když mě začne šíleně pálit místo na levé straně krku, kde mám podivnou pečeť. Skoro stejnou mám i na druhé straně. Mur zbledne.

"Co se to děje?"podivím se a syknu bolestí.

"Yami. Musíme okamžitě zpátky."vyhrkne a popadne mě za ruku. Nechápavě za ním klušu a zarazím se až před vchodem ve skále.

"Hele můžeš mi vysvětlit co se to kurňa děje?"vytrhnu mu svou ruku a zadívá k se mu zpříma do očí. Chvíli se ošívá, ale nakonec s povzdechem kývne.

"Víš jde o to, že ten sex vás svázal do hromady silným poutem. A jakmile ti dva ochutnali tvou krev stali se na ní závislý. Je to pro ně jako droga, proto se démoni neživý krví, narozdíl od upírů, kteří můžou vypít krev kolikati lidem se jim zachce a ani to s nimi nehne, démon musí po určité době dostat opět stejnou krev a ten jehož krev potřebuje to pozná díky té pečeti."vysvětlí. Chvíli na něj koukám a pak začne pálit i druhá pečeť.

"V tom případě brzo pomřu na nedostatek krve."povzdechnu si a promnu si krk na pravé straně. Ať už se mi to líbí nebo ne, to pouto je doopravdy silné a já mám pocit, že nemůžu dopustit, aby se těm dvěma něco stalo. Mur se uchichtne a společně vběhneme dovnitř a rovnou k jejich pokoji. Vtrhnu dovnitř jako velká voda a uvidím Yamiho v bezvědomí a Yorua, který se už jen tak, tak drží.

"První měsíc budou potřebovat tvou krev každý den. Pak už to bude tak jednou za týden možná dvakrát."prohodí za mnou Mur. Kývnu a dojdu k nim. Skloním se u Yamiho a do ruky vezmu jednu normální dýku. Jemně naříznu kůži na ruce, ale i to stačí, aby z ní začala téct krev. Ještě kývnu na Yorua ať se jde 'zakousnout' a přiložím ruku k Yamihi ústům. Ovšem nemá to žádný výsledek. Začnu mírně panikařit, a když ucítím Yoruovi zuby v mém krku tak mě to napadne. Nasaji z ruky svoji krev a přitisknu se na Yamiho ústa. Pomalu mu krev nechám vtéct do úst a cítím jak polknul. Potom už ho mám také zarafnutého v krku. Počkám až se hoši dostatečně napapkají, a že si teda dávají na čas. Hned jak mě pustí se zapotácím a dopadnu na postel. Oba ke mě přiskočí.

"Jsem v pořádku."začnu je uklidňovat a ani nevím proč.

"Klid vy dva. Krev se mu bude obnovovat daleko rychleji než doposud. Jen to pro něj bude ze začátku dost obtížné."ozve se ode dveří Mur. Oba dva kývnou a zkoumavě se na mě zahledí.

"Tak se podívejte. Mur mi všechno vyklopil. Nechápu proč jste neotevřely pusu a něco neřekly, ale to je teď už jedno. Nevím jestli jsem o vás měl strach pouze kvůli tomu poutu co nás teď váže nebo mi na vás doopravdy záleží, ale staly se z vás démoni, kteří jsou pro mě důležití takže..."nedořeknu protože se na mě oba vrhnou a obejmou mě.

"Hele něco jsem říkal!"zavrčím, ale není mi to nic platné. Ti dva ze mě sundají oblečení a už se na mě vrhají.

"Jo ještě bych ti měl říct, že ti dva jsou hrozně nároční pokud jde o sex."nakoukne dovnitř Mur. To jsem poznal i bez něho. Hodím po něm to první co mi padne pod ruku a nechám se strhnou do bouřlivého milování.

Dalšího dne ráno se probudím v objetí těch dvou. Protáhnu se čímž je vzbudím. Oba se na mě podívají a nadechnou se k otázce.

"Víme o tobě asi všechno jenom jméno nám jaksi uniklo a uniká."promluví svorně. Rozhodnu se je trošku potrápit.

"Když jste si byly schopni zjistit i ten zbytek, jméno by pro vás nemělo být problém."pokrčím rameny a vstanu. V tu chvíli jsem pod nimi a oba se na mě pomstychtivě koukají. Spiklenecky na sebe mrknou a začnou mě lechtat. Chvíli tomu odolávám, ale pak už to nejde.

"Dobrá, dobrá. Jmenuji se Inori."vydoluji ze sebe mezi smíchem. Okamžitě toho nechají a políbí mě na tvář.

"Krásné jméno."poznamená Yoru vstane a dojde ke stolu. Vysune šuplík a vytáhne od tam krabičku. Dojde zpět k nám a já mu zvědavě nakukuji přes rameno. Když krabičku otevře uvidím tam tři prstýnky. Jeden navleče sobě, druhý podá bratrovi a ten třetí se uvelebí na mém prstu. Okamžitě si všimnu, že z prstýnků vychází podivná světélkující nitka vedoucí k těm druhým dvěma prstenům. Překvapeně zamrkám.

"Abys vždycky věděl, kde nás najít a my abychom našli tebe. A ber to taky jako dárek k osmnáctinám."usmějí se. Opětuji jim úsměv a skočím po nich. Přece jim musím oplatit to lechtání, no ne?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hezké

(Sumiya, 15. 2. 2015 3:01)

Moc hezký příběh

Re: Hezké

(Mizu, 10. 4. 2015 22:30)

Děkuji :) pochvala vždy potěší