Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kočičí polibek

27. 8. 2013

 Vracím se z práce. Musím říct, že pořádně utahaný. Už mě nebaví se plahočit z místa na místo a přežívat od výplaty k výplatě.

Jdu temnými uličkami, jako ostatně každý večer a v duchu se modlím, abych nenarazil na nikoho podezřelého.

Snažím se nadělat co nejmín zvuků, když za sebou uslyším pohyb.

Prudce se otočím, ale nic podezřelého nevidím.

Oddechnu si a vrátím se k chůzi.

Chvíli jdu a zase za sebou slyším šramot.

Bojácně se znovu otočím, ale zase mě pozdraví jen temnota, která se snaží pohltit všechno v okolí.

Zvrátím se na patě a zrychlím chůzi.

Skoro až běžím dokud nejsem u lampy, která osvětluje aspoň malou část země.

Další zvuky mě upozorní na přítomnost někoho dalšího. Stuhnu a snažím se nedýchat.

Dotyčný vydá velmi tiché mňouknutí a zapředení. Ucitím, jak se mi něo otřelo o nohu a skloním hlavu dolů.

Tam se mi u boty krčí malé kotě, černé jako sama noc.

"Ztratil ses?" čupnu si a podrbu ho po hlavě.

Kotě souhlasně mňoukne a  otře se mi o ruku.

"Pojď, vezmu tě do tepla. Můj byt je kousek odtud." ukážu směr a zvednu kotě do náruče. 

Nechá se a spokojeně mi na hrudi mrouskne.

Takhle dojdeme až k mému bytu, kde mu ohřeju zbytek mléka s trochou chleba, taky posledního kousku.

"Promiň víc nemám. Nejsem moc bohatý" usmál jsem se trpce a pomalu vstal, abych si dva kroky z kuchně mohl sednout do křesla. Mám byt tvřený z dvou pokojů, ale nestěžuji si, aspoň něco mám.

Kotě ke mě přicupitalo a snažilo se mi po noze vydrápat na klín.

Pomohl jsem mu a znovu podrbal po hlavičce.

Smutně na mě kouklo a já jsem měl neodkladný pocit, jako by mi četlo myšlenky.

Asi už blázním.

"Máš jméno?" pohladil jsem ho po bříšku a jemně poškrábal.

Mrousklo a zzačlo si hrát s mojí rukou.

"Tak budeš Yoru, protože máš srst celou černou." rozhodl jsem se a Yoru, jako by mi rozumněl mňoukl a začal mi žužlat prsty.

Vzal jsem ho do ruk a z nevysvětlitelného popudu jsem ho políbil na čumáček.

Kotě si packou otřelo nos a seskočilo na zem.

Při dopadu to však už nebylo kotě.

Z podlahy se na mě díval kluk a nadšeně se usmíval.

"K-kdo jsi?" vyhrkl jsem a snažil se dostat co nejdál od něj. 

Vykoleně jsem na něj zíral a pomalu couval až do kuchyně.

On se stále usmíval, vstal a následoval mě.

Narazil jsem zády do lednice.

Přiblížil se ke mě a foukl mi do ucha.

Převyšoval mě skoro o dvě hlavy.

"Yoru, jméno mé." změnil svůj úsměv na šibalský.

"T-ty nemůžeš b-být-" snažil jsem ze sebe dostat kloudnou větu, ale Yoru mě přerušil.

"Ššššt, jsem to já." opřel si svoje čelo o to moje a zajel mi rukou do vlasů.

"Hej!" vykřikl jsem.

Chtěl jsem protestovat víc, ale umlčel mě polibkem.

Zavřel jsem oči a užíval si ten okamžik.

Odtáhl se a vypletl mi ruku z vlasů.

Otevřel jsem oči, ale nikde jsem Yorua neviděl. 

Podival jsem se dolů a tam spatřil černé koťátko jak na mě upírá naštvaný pohled.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Mizu-chi, 27. 8. 2013 14:03)

já vím, že jsi říkala ať ti napíšu sms, ale tohle je nádherňoučký a přímo to vybízí k pokračování :)