Kočičí polibek
Vracím se z práce. Musím říct, že pořádně utahaný. Už mě nebaví se plahočit z místa na místo a přežívat od výplaty k výplatě.
Jdu temnými uličkami, jako ostatně každý večer a v duchu se modlím, abych nenarazil na nikoho podezřelého.
Snažím se nadělat co nejmín zvuků, když za sebou uslyším pohyb.
Prudce se otočím, ale nic podezřelého nevidím.
Oddechnu si a vrátím se k chůzi.
Chvíli jdu a zase za sebou slyším šramot.
Bojácně se znovu otočím, ale zase mě pozdraví jen temnota, která se snaží pohltit všechno v okolí.
Zvrátím se na patě a zrychlím chůzi.
Skoro až běžím dokud nejsem u lampy, která osvětluje aspoň malou část země.
Další zvuky mě upozorní na přítomnost někoho dalšího. Stuhnu a snažím se nedýchat.
Dotyčný vydá velmi tiché mňouknutí a zapředení. Ucitím, jak se mi něo otřelo o nohu a skloním hlavu dolů.
Tam se mi u boty krčí malé kotě, černé jako sama noc.
"Ztratil ses?" čupnu si a podrbu ho po hlavě.
Kotě souhlasně mňoukne a otře se mi o ruku.
"Pojď, vezmu tě do tepla. Můj byt je kousek odtud." ukážu směr a zvednu kotě do náruče.
Nechá se a spokojeně mi na hrudi mrouskne.
Takhle dojdeme až k mému bytu, kde mu ohřeju zbytek mléka s trochou chleba, taky posledního kousku.
"Promiň víc nemám. Nejsem moc bohatý" usmál jsem se trpce a pomalu vstal, abych si dva kroky z kuchně mohl sednout do křesla. Mám byt tvřený z dvou pokojů, ale nestěžuji si, aspoň něco mám.
Kotě ke mě přicupitalo a snažilo se mi po noze vydrápat na klín.
Pomohl jsem mu a znovu podrbal po hlavičce.
Smutně na mě kouklo a já jsem měl neodkladný pocit, jako by mi četlo myšlenky.
Asi už blázním.
"Máš jméno?" pohladil jsem ho po bříšku a jemně poškrábal.
Mrousklo a zzačlo si hrát s mojí rukou.
"Tak budeš Yoru, protože máš srst celou černou." rozhodl jsem se a Yoru, jako by mi rozumněl mňoukl a začal mi žužlat prsty.
Vzal jsem ho do ruk a z nevysvětlitelného popudu jsem ho políbil na čumáček.
Kotě si packou otřelo nos a seskočilo na zem.
Při dopadu to však už nebylo kotě.
Z podlahy se na mě díval kluk a nadšeně se usmíval.
"K-kdo jsi?" vyhrkl jsem a snažil se dostat co nejdál od něj.
Vykoleně jsem na něj zíral a pomalu couval až do kuchyně.
On se stále usmíval, vstal a následoval mě.
Narazil jsem zády do lednice.
Přiblížil se ke mě a foukl mi do ucha.
Převyšoval mě skoro o dvě hlavy.
"Yoru, jméno mé." změnil svůj úsměv na šibalský.
"T-ty nemůžeš b-být-" snažil jsem ze sebe dostat kloudnou větu, ale Yoru mě přerušil.
"Ššššt, jsem to já." opřel si svoje čelo o to moje a zajel mi rukou do vlasů.
"Hej!" vykřikl jsem.
Chtěl jsem protestovat víc, ale umlčel mě polibkem.
Zavřel jsem oči a užíval si ten okamžik.
Odtáhl se a vypletl mi ruku z vlasů.
Otevřel jsem oči, ale nikde jsem Yorua neviděl.
Podival jsem se dolů a tam spatřil černé koťátko jak na mě upírá naštvaný pohled.
Komentáře
Přehled komentářů
já vím, že jsi říkala ať ti napíšu sms, ale tohle je nádherňoučký a přímo to vybízí k pokračování :)
Mizu-chi - :)