Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Láska z ničeho

27. 8. 2013

 Potkal jsem ho před pěti lety. Tehdy mi bylo 18 a opil jsem se v baru. Choval se ke mně mile a vzal mě k sobě domů. Myslel jsem si, že bude všechno v pořádku, ale ten muž se mnou měl jiné plány a tak je to až do dneška.

 
„Dost už ne."zaúpěl jsem.
„A proč ne? Mě to baví a ještě nejsem spokojený."usmál se a přirazil.
„Přestaň. Bolí to strašně moc tak přestaň."prosil jsem ho a prohýbal se v bolesti.
„Nepřestanu. Jsi můj a můžu si s tebou dělat, co chci."
„Já ti nepatřím."
„Ale ano patříš. Už pět let mi patříš."zavrčel a strčil mi do úst kus látky. Chvilku na to mu někdo zavolal.
„Haló?"řekl, když zvedl mobil.
„Ano hned tam budu." S nadějí, že by mě už mohl nechat jsem se na něj podíval.
„Máš štěstí."zamračil se na mě, vyndal mi látku z úst a políbil mě. Potom ze mě vystoupil a slezl z postele. Oblékl se, připoutal mi nohu k řetězu a odešel. Jmenuje se Kurakami Kyoya a pracuje u bohatého chlapa. Dělá mu nájemného vraha. Já jsem Kasumi Mahiro. Pět let jsem nevylezl z tohohle luxusního bytu. Kyoya si ze mě udělal hračku na sex a vůbec ho nezajímá, jak se při tom cítím. Dělá to se mnou kdykoliv se mu zachce a když má blbou náladu, udělá si ze mě boxovací pytel.
„Do prdele co si myslí. Že jsem nějaká věc?“zaklel jsem do prázdného bytu. Celý den jsem se válel v posteli, protože víc jsem toho ani dělat nemohl kvůli řetězu na mé noze, který má rozsah asi 2 metry. Bylo už pět večer. 
„Kdy se asi tak vrátí?“pomyslel jsem si. Cítil jsem se tak opuštěně když tu není. Je to, jako by odešla část mého srdce. Vůbec netuším proč se tak cítím. On mě zneužívá a já na něj myslím, kdy už se vrátí, asi jsem se zbláznil. Najednou jsem uslyšel klapnutí zámku. Posadil jsem se na postel a čekal, až vejde do pokoje. Když se konečně objevil, byl celý od krve. Hodil mi na postel nějaký sáček.
„Najez se.“řekl chladně a zalezl do koupelny. Podíval jsem se do sáčku. Byl tam studený hamburger a nějaká bageta. Měl jsem takový hlad, že jsem se bez rozmýšlení pustil do jídla. Kupodivu to bylo dobré. Kyoya mi většinou donese nějaké zbytky nebo to nejlevnější co sežene, ale tohle bylo moc dobré.
„Děje se něco?“zeptal jsem se ho, když vylezl z koupelny. Vlastně ani nevím, proč se ho ptám.
„Ne.“řekl a šel ke mně. Dřív než jsem stihl cokoliv udělat jsem měl ruce přivázané nad hlavou k posteli a Kyoya ze mě strhl oblečení.
„Počkej co? Hej!“vykřikl jsem.
„Buď ticho. Bolí mě hlava a nemám náladu tě poslouchat.“řekl a opět mi strčil do úst látku. Kyoya do mě bez přípravy vstoupil. Zakousl jsem se do látky a s očí mi vyhrkly slzy. Kyoya si toho nevšímal a začal se pohybovat, dokud se do mě neudělal. Potom se svalil vedle mě a usnul. Vůbec ho nezajímalo, že mám zacpanou pusu a přivázaný ruce k posteli. Snažil jsem se upoutat jeho pozornost a vzbudit ho, ale spal až moc tvrdě nebo mě dokonale ignoroval. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem usnul. Když se mi to konečně povedlo, ucítil jsem, jak mi na tvář dopadlo něco teplého. Nepatrně jsem otevřel oči a uviděl stín Kyoyi jak nade mnou sedí a z očí mu kanou slzy. Ruce jsem měl rozvázané a řetěz na noze byl taky pryč. Zřejmě jsem nějakou dobu spal a neprobudil jsem se hned, jak jsem si myslel. Po chvíli se Kyoya zvedl a vyšel z bytu. Blesku rychle jsem vylezl z postele, oblékl jsem si na sebe nějaké Koyovo oblečení a potajmu se vydal za ním. Byla tma jako v pytli a jen s těží jsem zvládal Kyoyu sledovat. Nevím, jak dlouho jsme šli, ale najednou se před námi objevil veliký stín nějakého muže.
„Opravdu to pro něj chceš udělat?“oslovil ten muž Kyoyu hlubokým nepříjemným hlasem.
„Ne nechci. Já musím. Jedině tak bude šťastný.“odpověděl Kyoya. Nevím proč, ale srdce mi tlouklo jako o závod jakoby tušilo, že se něco stane. Ten muž před námi vytáhl zbraň a namířil ji na Kyoyu. Ten stál a nic neudělal, jen se díval na hlaveň pistole. Už už jsem chtěl vyběhnout ze svého úkrytu když v tu chvíli se ozvali policejní houkačky. Chlap před Kyoyou se zděšeně otočil a pak se zlostně podíval na Kyoyu.
„Ty jsi to plánoval, že? Měl jsi naplánovaný, že tě zabiju a pak mě zavře policie. Ty jsi vážně ubohý podřízený.“obořil se na něj a vystřelil zrovna ve chvíli, kdy zpoza rohu vyjeli policejní auta.
„Kyoya ne!“vykřikl jsem a vyběhl ze stínu. Na poslední chvíli jsem stihl Kyoyu srazit k zemi, ale kukla mě škrábla na ruce.
„Mahiro. Co tady děláš.“podivil se. Neodpověděl jsem. Vlastně bych to ani nestihl, protože Kyoyu chytl policista a spoutal mu ruce za zády.
„Jste v pořádku?“zeptal se mě jiný policista a pomohl mi vstát.
„Ano jsem.“odvětil jsem. Díval jsem se jak Kyoyu a toho druhého muže odvádí k policejnímu autu.
„Hej Mahiro proč jsi to udělal? Proč jsi mě zachránil a nenechal mě zemřít? Celých těch pět let jsem ti ubližoval.“otočil se Kyoya.
„Protože tě miluju. Nezáleží na tom, co jsi mi udělal, ale asi po roku co jsem strávil u tebe jsem se do tebe zamiloval jenomže jsem si to uvědomil až teď.“
„Co?“vykulil oči. Usmál jsem se a šel k němu. Podíval se na mě a já ho políbil.
 „Budu na tebe čekat. Nezáleží na tom, jak dlouho budu muset čekat, ale počkám na tebe, dokud se nevrátíš.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář