Jdi na obsah Jdi na menu
 


Padlý anděl

27. 6. 2013

 „Pane, máme tu další čtyři.“oznámil mi jeden z mnoha démonů. Poslední dobou nemáme o hříšníky nouzi. Doslova se sem hrnou.

„Už jdu!“odbyl jsem ho mávnutím ruky, ale jít jsem doopravdy musel. Došel jsem k našim „nováčkům“. Tři z nich jsem jen přelítl pohledem, ale u čtvrtého z nich jsem se zarazil. Byl úplně jiný než všichni ostatní. Polodlouhé medově zlaté vlasy po ramena, tmavě zelené mírně vyděšené oči a oproti ostatním drobnější postava.

„Co udělal, že je tady?“zeptal jsem se do placu. Všichni se na mě nechápavě podívali. Samozřejmě nikdy se o hříšníky nijak zvlášť nezajímám. Prostě je nechám osudu u nás v podsvětí, což znamená sex s démony do doby, dokud nezešílí. Trvalo mi celou věčnost, než jsem toho blba nahoře přesvědčil. Nakonec jsem uspěl s argumentem, že aspoň nebudou démoni znásilňovat nevinné lidi na Zemi, ale ty grázly, kteří se nedostali přes nebeskou bránu.

„Víte pane je to padlý anděl z vrchu.“oznámí mi konečně jeden z mých poddaných.

„Tak padlá anděl jo? Co jsi udělal, že tě můj milovaný bratr vykopl až do podsvětí?“otočil jsem se na blonďáka. V jeho očích už nebyl strach, ale odhodlání, že mi na mou otázku rozhodně nehodlá odpovědět.

„Jednou mi to třeba řekneš.“usmál jsem se. Líbí se mi. Pokynul jsem, ať ty tři zbylí odvedou a mého blonďáčka ať zavedou do mé ložnice. Musím ještě zařídit pár věcí a pak se mu budu moct věnovat. Zabralo mi to asi hodinu a půl než jsem se mohl odebrat za svým zelenoočkem. Vešel jsem do ložnice a viděl ho, jak sedí na posteli jako hromádka neštěstí. Normálně se, se svými oběťmi vyspím a dál je mi šuma fuk co se s nimi bude dál, ale u něho je to jiné. Srdce mi začalo tlouct rychleji než obvykle. Sedl jsem si vedle něho a položil mu ruku kolem ramen. Trošku se lekl.

„Jak se jmenuješ?“zeptal jsem se.

„Zero.“špitl. Trhl jsem sebou. Došlo mi, kdo to doopravdy je. Anděl narozený v pekle. Jediný anděl, ze kterého se může stát démon. Toho by bratr nevyháněl a už vůbec ne mě pod nos.

„Proč jsi tady? Je mi jasné že tě nevyhodili.“Zero se na mě nešťastně podíval.

„Dobře, dobře. Už se neptám.“řekl jsem. Nevím proč, ale v jeho přítomnosti jsem nervózní.

„Utekl jsem.“zamumlal sotva slyšitelně. „Dobírali si mě tak jsem utekl.“ Vím, že to není tak úplně pravda, ale alespoň mi to řekl. Dostal jsem chuť ho políbit a taky že jsem to udělal. Odtrhl se ode mě a chvíli na mě zmateně zíral. Potom se rozbrečel. Objal jsem ho a přitiskl k sobě. Neovladatelně vzlykal a třásl se po celém těle. Co mu pro bratra na světě udělali? Zvedl jsem jeho hlavu a opět ho políbil. K mému překvapení se přidal a strhla se bitka o nadvládu, kterou jsem vyhrál. U toho jsem mu zajel rukou pod stříbrnou košili a střídavě si hrál s jeho bradavkami. Zero mi zasténal do úst. Druhou rukou jsem mu rozepnul košili a naskytl se mi pohled na jeho krásně vypracované nahé tělo. Neodolal jsem, odpojil se od jeho úst a olízl jednu bradavku. Bohužel jsem nikdy nebyl moc trpělivý a zvlášť ne když jsem už skoro dva měsíce nikoho neměl. Přesunul jsem se k jeho rozkroku, kde se rýsovala značná boule. Pousmál jsem se, položil Zera na postel a dostával se mu do kalhot. Ochotně mi pomohl a přede mnou se vztyčil jeho vzrušený úd. Mlsně jsem se olízl a vzal jej celého do úst.  Zero zasténal, což pro mě bylo jako rájská hudba. Jakmile jsem cítil, že je Zero na pokraji přestal jsem. Nespokojeně se na mě zamračil.

„Trpělivost.“zašeptal jsem mu do ucha, které jsem následně olízl a přisál se k jeho krku, kde jsem zanechal viditelný červený flek. Otočil jsem si Zera na břicho a vnikl do něj jedním prstem. Zero mi odpověděl slastným stenem. Usmál jsem se a přidal další prst. Když jsem tam měl i třetí zeptal jsem se „Už jsi to někdy dělal s jiným mužem?“ Zero zavrtěl hlavou. O to je to ještě lepší. Budu jeho první jen si ho musím řádně připravit, aby ho to nebolelo. Připravoval jsem ho ještě minutu, než jsem usoudil, že to stačí. Vytáhl jsem z něj prsty, otočil si ho zpátky na záda, abych mu viděl do obličeje, stáhl si vlastní kalhoty a pomalu do něj pronikl. V očích se mu zaleskly slzy.

„Ššš.“utěšoval jsem ho a chvíli setrval, aby si na mě zvykl. Po chvíli jsem se pohnul a odpovědí mi byl další slastný sten a pohyb proti mně. Zero vyvrcholil po třech přírazech. Stejně se divým, že to vydržel tak dlouho. Já jsem svého vrcholu dosáhl po pár dalších přírazech. Spokojeně jsem zavrněl a sesunul se vedle Zera na postel. Chvíli bylo ticho a tak jsem si myslel, že usnul, než promluvil.

„Hej Sate můžu zůstat tady dole?“Měl jsem co dělat, abych nevypukl smíchy. Aby mě někdo oslovil Sate, to jsem ještě nezažil.

„Ne nemůžeš Zero.“řekl jsem ledově. Zero se na mě smutně podíval. Posadil se na posteli a začal se oblékat. Nebránil jsem mu v tom.

„Ty tady totiž musíš zůstat.“řekl jsem, když už byl oblečený. Otočil se a v jeho očích byla radost, kterou po chvíli vystřídalo popuzení.

„Satanáši ty blbe!“zaječel. Objal jsem ho kolem pasu. Rukou mi zajel do dlouhých černých vlasů.

„Vlastně je tu ještě jedna věc, kterou musíš.“začal jsem. Dělám to nerad, ale pokud to neudělám, nebude tu moct zůstat.

„A jaká?“zeptal se. Z jeho hlasu jsem poznal, že tuší o co jde.

„Musíš se stát démonem. Černým andělem.“ Zero si povzdechl. Jak jsem si myslel, tušil to.

„Pokud to znamená, že budu moct zůstat s tebou.“řekl čímž mě doslova vykolejil. Myslel jsem, že bude rozhodně proti a on souhlasí a ještě řekl, že chce být se mnou. Srdce mi začalo bušit jako splašené. Pustil jsem Zera a oblékl se. Potom před něj předstoupil s nataženou rukou. Nehtem jsem si rozřízl žílu. Zero jemně slízl pramínek krve a začal sát. Po chvíli přestal a poodstoupil. Na zádech se mu objevila bělostná křídla. Vytrhl z nich jedno bílé pírko, než se zbarvila do nádherné sametově černé barvy. Dlouho se na pírko jen posmutněle díval, než na něj fouknul a ono zmizelo. Pochopil jsem, že je to sbohem pro mého bratra. Zero ke mně přistoupil a políbil mě. Potom jsme společně vykročily z ložnice. Všichni démoni tkvěli pohledem na černých křídlech mého miláčka.

„Ode dneška patří Zero mezi nás.“oznámil jsem všem přítomným démonům, kteří propukli v jásot. Objal jsem našeho nového člena a rozešel se sním na prohlídku jeho nového domova. Moje dvojče nás z vrchu jenom s povzdechem pozorovalo, než se mu výhled do podsvětí zcela uzavřel a pohrával si se Zerovým posledním bílím peříčkem. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nuf ^.^

(medamira58- Nikss, 28. 12. 2015 20:09)

Zboznuji andělé :) * rozpliva se blahem* to bylo tak krásný :D škoda že je už konec