Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Po dvou letech

27. 6. 2013

 „Přestaň! Prosím tě Haku dost! Já nechci. Ne.“

„Šššš. Všechno je v pořádku. Neublížím ti. Já tě miluju.“uklidňoval mě můj dlouholetý nejlepší kamarád. Jmenuje se Haku Fujimiya. Řekl mi, že mě miluje, ale já mu řekl, že můžeme zůstat přátelé, ale tímto hasne. Haku se naštval a svázal mě. Já se jmenuji Miya Narutobi. Haku do mě pomalu vstoupil. Vytřeštil jsem oči bolestí. Opravdu to příšerně bolelo a zvlášť když se začal Haku okamžitě pohybovat.

„Ha…“umlčel mě dřív, než jsem stihl doříct. Z očí se mi drali slzy.

„Haku si už připravený?“ozval se za dveřmi hlas jeho matky.

„Dej mi tak pět minut.“zavolal na ni Haku. Zahryzl jsem se mu do ruky a prokousl mu kůži.

„Au.“zaprotestoval a prohlédl si svoji ruku. Když jsem se na ni zpětně podíval rozhryzl jsem mu ji víc, než jsem chtěl. Krev se mu z ruky přímo valila a kapala přímo na mě. Haru přirazil, co nejvíc mohl a já myslel, že tou bolestí omdlím. Chvíli na to se do mě udělal, oblékl se a odešel. Přitom si vzal svou tašku. Zůstal jsem sám.  Asi po hodině jsem se zvedl a nějakým zvláštním způsobem se přesunul domů. Naštěstí žiju sám, protože moji rodiče pracují v zahraničí. Zalezl jsem do sprchy a tam strávil aspoň půl hodiny. Ta teplá voda mi dělala dobře a tišila bolest, která mi po Hakuově vpádu zůstala. Ruce jsem měl rozedřené skoro až do masa. Haku použil hnusné řezavé provazy. Když voda stékala po ránách hrozně to štípalo, ale já to ignoroval. Jakmile jsem vylezl ze sprchy lehl jsem na postel a usnul. Druhého rána jsem se dozvěděl, že se Haku odstěhovat. Bylo mi na nic. Opustil mě. Sice bych ho měl nenávidět za to, co mi udělal, ale já to prostě nedokázal.

 

O DVA ROKY POZDĚJI

„Dobrá takže teda Narutobi-san počítáme s vámi. Mohl byste si vzít hned nejbližší koncert, který bude za čtrnáct dní.“ Zrovna jsem prošel konkurzem na novou práci. Budu organizovat různé párty, výstavy a plno jiných věcí. Teď jsem dostal na práci koncert a to jsem sotva nastoupil.

„No dobrá a čí?“

„Nového zpěváka Hakua Fujimiyi.“ Tohle mě zmátlo. Vůbec jsem netušil, že se Haku stal zpěvákem.

„D-dobrá.“vykoktal jsem. Moje nová šéfka se usmála a pokynula rukou, že už můžu odejít.

„A ještě momentík. Kolik je vám let?“ Pravda. Svůj věk jsem úplně zapomněl zmínit.

„Je mi 21.“

„Krásný věk.“usmála se a já odešel. Okamžitě jsem se pustil do chystání koncertu. 14 dní je dost málo. Jen tak tak jsme všechno stihly dochystat.

„Vítejte Fujimiya-sama.“ Kompletně jsem ztuhl. Pomaličku jsem se otočil a uviděl ho. Vůbec se za ty dva roky nezměnil. Možná, že jenom zkrásněl. Jeho polodlouhé stříbřité vlasy vlály ve vzduchu a jeho čokoládové oči zaostřili na mě. Chvíli se na mě díval jako by přemýšlel, jestli mu to stojí za to, aby mě oslovil.

„Vůbec ses nezměnil.“pronesl. Krapet jsem zrudl. Tento hlas jsem slyšel naposled, když mě znásilnil a šeptal mi do ucha, jak strašně mě miluje a že mi nechce ublížit. Při této vzpomínce mi cuklo v jizvách na rukách po těch provazech. Sklonil jsem oči k jeho pravé ruce. Spokojeně jsem se usmál, když jsem na jeho ruce uviděl viditelnou jizvu po zubech. Já měl jizvy skryté pod sakem.

„Jo. Ty také ne až na to, že se z tebe stal zpěvák a nechal sis o něco narůst vlasy.“řekl jsem tónem, který jasně naznačoval, že mě ani trošku netěší, že ho znovu vidím což nebyla pravda. Kdybych mohl tak se mu vrhnu okolo krku a řeknu mu, jak strašně se mi po něm stýskalo a že mi měl aspoň zavolat.

„Tak to promiň, ale já ti volal. Dokonce jsem ti poslal dopis se vstupenkou na můj úplně první koncert, ale vrátila se mi zpátky.“řekl Haku uraženě. Pravda nezvedal jsem mu telefony a ten dopis jsem ani neotevřel.

„Měl by sis pohnout za chvíli začíná koncert.“odbyl jsem ho. Haku odkráčel na jeviště. Smutně jsem se za ním díval. Když nad tím tak přemýšlím tak jsme oba dobře zpívali. Já jsem zpívat nechtěl ale on ano a tak jsem chodil s ním. Miloval jsem na něm úplně všechno. Dokonce, i když mi řekl, že mě miluje tak jsem byl štěstím bez sebe, jenomže jsem si tak úplně nebyl jistý svými city k němu a tak jsem odmítnul. Kdyby jen chvíli počkal všechno by dopadlo jinak.

„Všechny vás zdravím a děkují, že jste dnes přišli. Rád bych dnešní koncert zahájil písní, kterou jsem složil pře třemi lety se svým nejlepším přítelem. Je to, ale duetová píseň, a pokud mi můj přítel nepomůže, nemůžu zahájit koncert.“začal mluvit Haku. Zděšeně jsem na něj civěl. Moc dobře jsem věděl kterou píseň myslí. Složili jsme ji ve zboru a vyhráli s ní první cenu.

„Problém je v tom, že mě můj kamarád nenávidí už dva roky. Nevím, jestli bude souhlasit s tím, aby semnou zahájil koncert.“dodal. Začal jsem přemýšlet a došel k závěru, že si s ním zazpívám. Konečně mám ve svých citech jasno. Jsem do něj šíleně zamilovaný. Vzal jsem si mikrofon a vešel na pódium. Haku na mě chvíli nevěřícně koukal potom se, ale vzpamatoval a začal zpívat. Já se k němu přidal a sledoval užaslé pohledy všech přítomných. Zpozoroval jsem i svou šéfovou jak se spokojeně usmívá. Když jsme skončili vypukl obrovský potlesk. Vrátil jsem se za oponu a jen sledoval, jak Haku rozjel svůj koncert.

„Jsem úplně mrtvej.“prohlásil, když kolem čtyř hodin ráno padl v mém domě na křeslo.

„Tak to máš blbý já tě u sebe nenechám. Máš svůj dům asi 15 metrů odtud tak jdi a vyspi se zítra máš autogramiádu.“osekl jsem.

„Ty mě vyháníš?“ozval se hned za mými zády. Ani jsem si nevšiml, že vstal. Políbil mě a já ho chtěl odstrčit, ale chytl mi ruce a přitiskl je ke zdi nad mou hlavou. Druhou rukou mi zajel pod triko. Po chvíli jsem si uvědomil, že mám ruce už zase volný. Bránit jsem se ale nezačal a místo toho se ponořil do té slasti, co mi Haku dopřával.

„Můžu?“zeptal se opatrně.

„Jo.“řekl jsem odhodlaně a nechal ho, aby do mě vstoupil. Bylo to jiné než před dvěma rukama. Byl jsem víc uvolněný a Haku chvíli počkal, než se začal pohybovat. Byl to úžasný pocit. Dělali jsme to asi třikrát a pak spali až do dvou odpoledne. Vzbudil jsem se a zjistil, že Haku tady není. Prošel jsem celý barák, ale nikde nebyl. Došel jsem do práce.

„Ode dneška tu už nepracuješ.“oznámila mi šéfka.

„Cože?“

„Byl tu Haku-san a oznámil mi, že pracuješ u něj. Přeji ti hodně štěstí.“popřála mi a nechala mě stát ve své kanceláři. Vyšel jsem z budovy, před kterou stál Haku.

„Cosi to udělal?“zavrčel jsem.

„Nic. Jen budeš pořád se mnou.“

„A tím myslíš co?“

„Budeš se mnou zpívat?“ Tuhle otázku jsem doopravdy nečekal.

„Jo.“odpověděl jsem. Nenáviděl jsem zpěv i přes to jak dobře jsem zpíval, ale díky němu se můj pohled na zpěv úplně změnil. S ním budu zpívat klidně i pro jednoho diváka.

„Tak jdeme.“chytl mě za ruku a posadil do auta. Vyjeli jsme k jeho agentuře. Všechno jsme vyřídili a já začal zpívat s Hakuem jako jeho partner. Zpívali jsme duety i samostatné písně. Haku se později stal i modelem. Já zůstal jen u zpěvu a u toho být Hakuovím milencem.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář