Zrádce
Vzpomínám na to, jak jsem stál nad hrobem jednoho ze svých dvou nejlepších přátelů, který byl zavražděn. Všechny ty dnešní vymoženosti a metody, co policie využívá byla ovšem k ničemu, protože mi ohlásili že spáchal sebevraždu. Tomu ale já nevěřím. Byl to ten nejpohodovější a nejveselejší člověk jakého jsem znal. Nad jeho hrobem jsem přísahal, že najdu toho, jenž za jeho smrt může. Ovšem teď, když jsem ho konečně našel nejsem schopný vůbec ničeho. To jediné co zvládnu udělat je otočit se a pomalu odcházet. Ovšem to jsem netušil, že můj druhý nejlepší kamarád, který je vrahem jednoho z nás vrazí nůž do zad i mě. A to doslova. Padnu na chladnou zem střešního parkoviště. To poslední co slyším jsou kroky směřující pryč. V duchu se omlouvám, že jsem svého přítele nedokázal pomstít a místo toho se nechal zabít taky. Ale zase k čemu je pomsta? S pomstou přijde zase jiná bolest, kterou budete muset nést. Teď aspoň budu opět s ním.
