Zvrácené myšlenky

 # Aka #

Jdu do školy tak pomalu, že pomaleji to snad ani nejde a jestli by to někdo zvládnul tak je mistr pomalosti. Ony to poznají a já nechci aby to poznaly. Obě jsou naprosto stejné, i když asi není divu když to jsou dvojčata. Zastavím se na okraji stínu té obrovské kvádrové budovy a podívám se vzhůru k oknům mé třídy. Už mě vyhlíží, jedna má vlasy zapletené do copu a ta druhá volně rozpuštěné a obě stejné barvy jako já, nebesky modré. Povzdechnu si a vejdu do školy. Co nejvíc se zdržuji u skříňky a když už to doopravdy déle nejde vydám se do třetího patra.

"Takže?"povytáhnou obočí jen co si sednu.

"Měli jste pravdu. Šlo mu jen o sex."přiznám poraženecky.

"Vážně proč nás někdy neposlechneš?"povzdechne si Midori. Sklopím zrak.

"Na to že jsme trojčata máš na kluky příšernej vkus."začne do mě rýpat i Ao. Jména mají podle očí protože to je to jediné v čem se liší. Pravda jsme trojčata. Pokaždé začnu chodit s nějakým klukem, ony mi ho začnou rozmlouvat, já neposlechnu, protože tvrdohlaví jsme všichni tři stejně, a pak to dopadne tak, že mě odkopne a ony mi řeknou:"My ti to říkaly." Povzdechnu si a podívám se na hodiny. Zrovna začne zvonit.

"Aka!"zavolají na mě když si sednou na svá místa do zadu. Otočím se na ně.

"My ti to říkali."pronesou svorně a já si povzdechnu. Tak tohle mi fakt říkat nemusely. Zamračím se na ně, ale nevěnují mi pozornost. Zahledím se na učitele, který se podivně usmívá.

# Sion #

"Už sis vybalil?"nakoukne mi do pokoje máma. Zvednu hlavu od výkresu, kde se začíná rýsovat obličej kluka s hnědo-červenýma očima a nebesky modrými vlasy.

"Vybalil jsem si už včera."kývnu a vrátím se k obrázku.

"Dobře. Tak pojď na snídani ať stihneš školu."řekne a zmizí zkontrolovat sestru a bráchu. Povzdechnu si a posbírám se ze země. Obrázek strčím do tašky. Projdu chodbou až do kuchyně kde se minu s otcem. Jen narychlo pozdraví a už je pryč. Jenom nad tím zavrtím hlavou a zaliju si kafe. Popadnu dvě koblihy a posadím se ke stolu.

"Kde je taťka?"vběhne dovnitř napolo oblečená Haki. Moje o dva roky starší sestra.

"No vypadal, že spěchá a už je pryč."oznámím jí a dál v klidu snídám.

"Cože? Slíbil mi, že mě hodí do školy!"vykřikne a opět vyběhne z kuchyně.

"Haki dělej nestíhám! Málem jsem na tebe zapomněl!"křikne do baráku táta který se přiřítil zpět.

"Všimla jsem si!"zakřičí na něj zpět a už je zase v kuchyně. Tentokrát oblečená, namalovaná a batohem na zádech. Popadne můj druhý koblih, vypije mi polovinu kafe a vyletí z domovních dveří. Předtím než se zabouchnou zaslechnu 'Díky brácho, ať se ti daří ve škole. Řekni mámě, že už jsem šla. Čau!'

"Sione kde jsou všichni?"přijde máma.

"Táta už jel a odvezl i Haki. A Ziaeho jsem neviděl."řeknu a spolknu poslední kousek koblihy, který zapiji tím zbytkem kafe co mi zbyl. Ziae je můj o tři roky starší bratr, který studuje archeologii, ale teď má volno.

"Aha. No nic já letím. Užij si to ve škole."mávne na mě a už jí není. Povzdechnu si a podívám se na hodiny. Za pět minut sedm. Znovu si povzdechnu a z pytlíku vylovím poslední koblihu. S chutí se do ní zakousnu a během toho co ji v poklidu žvýkám si postavím vodu na kafe. Poté ho zaliji a svezu se zpět za stůl. Ve tři čtvrtě na osm se zvednu opláchnu hrnek a s taškou přes rameno se vydám do nové školy. Stěhovali jsme se do Shibuyi kvůli sestře. Vzali ji na právnickou jenomže ona by nezvládala vstávat ve čtyři, aby v osm byla ve škole. Mámě to nevadí, spíš vyhovuje. Pracuje asi půl hodiny autem od domu a tátu na požádání přeložili do vedlejšího města, takže dojíždí asi hodinu a po cestě hodí ségru do školy. Já to do nové školy mám asi 15 minut pohodové chůze což je od minula, kdy jsem dojížděl autobusem hodinu a půl příjemná změna. Dojdu k velké kvádrové budově a za jedním z oken zahlédnu kluka s nebesky modrými vlasy. Sám pro sebe se usměji a s daleko lepší náladou zamířím do ředitelny. Nejdřív mi ředitel vynadá, že jdu pozdě a potom mi vyjmenuje body školního řádu. Naprosto nechápu jak si to může pamatovat a že se mu vůbec chce. Z ředitelny vyjdu s brnícíma ušima asi o deset minut později a zamířím ke třídě. Zaklepu.

"Aaaa už tu nejspíš máme našeho nového studenta."zaslechnu hlas nejspíš učitele. Vejdu dovnitř a letmo prohlédnu třídu. Ve třetí lavici sedí kluk z mého snu. Ještě si všimnu dvou dívek, nejspíš dvojčat, které se po sobě spokojeně podívali a potom začali rentgenovat mě. Trošku se ošiji není to zrovna nejpříjemnější.

"Tak se nám představ."vzpamatuje mě učitel.

"Těší mě. Jmenuji se Haruako Sion. Doufám, že spolu budeme vycházet."usměji se a podívám se na toho modrovlasého kluka. Sjede mě pohledem a pak se bez zájmu otočí zpět k oknu. Povzdechnu si jdu se posadit na poslední místo vzadu u dveří.

"Svěřím tě do péče Ao. Je to předsedkyně studentské rady takže ti poradí se vším co budeš potřebovat."kývne učitel k jedné z těch dvojčat. Kývnutím dám najevo, že chápu a začnu si čmárat do bloku. O přestávce si mě Ao ani trošku nevšímá a místo toho s tou druhou vrtají do mého modrovláska a pořád házejí významným pohledem ke mně. Teprve na konci školy přijde ke mně i se svou sestrou. Počkají až všichni odejdou a významně se na mě usmějí.

"Ahoj já jsem Ao a tohle je moje sestra Midori. Je ti něco nejasné nebo rovnou započneme prohlídku školy?" Zamyslím se. Už už se chci zeptat na toho kluka, když mě zarazí hlas jedné z nich.

"Ao koukni!" Sestra k ní přejde a já se vyděsím. Prohlížejí si můj blok na poznámky kde se skoro na většině stránek rýsuje ten kluk.

"Mohli byste mi to vrátit?"požádám je. Podívají se po sobě ale vrátí mi ho. Strčím ho do tašky a jdu za nimi. Dojdeme ke skříňkám, když se zarazí.

"Aka vzpomněli jsme si, že musíme domů. Postaral by ses o Siona? Prosím jenom pro tentokrát."žadoní jedna z nich. Zvednu hlavu, abych věděl s kým to mluví a vyvalím oči když uvidím toho modrovláska.

# Aka #

Než stihnu cokoliv namítnout jsou pryč. Střelím nevraživým pohledem po Sionovi. Nutno říct, že je pěkný. Polodlouhé nazlátlé vlasy a nebesky modré oči, naprosto stejné jako mám já vlasy. Nevím proč, ale štve mě.

"Já..."začne.

"Nic neříkej!"utnu ho a rázně se vydám po škole. Jen ukazuji prstem a říkám co tam je.

"Tak se měj."zavrčím na něj před školou aby se neřeklo. Poté rázně odkráčím.