Zvrácené myšlenky

 # Sion #

Nechápavě se dívám za Akem.

"Jo jsi ten pravý."zaslechnu hlas dvojčat. Otočím se a střetnu se se zeleným a modrým pohledem.

"Co tím myslíte?"nechápu.

"Víš naše rodina je poněkud specifická pokud jde o výběr partnera. Tak třeba naše teta se svému partnerovi lepila na záda ale nebyla mu schopna říct co k němu cítí. Chudák si myslel, že je teta psychopat, kdyby nezasáhla máma a nezačala dělat různé nehody jako jsou pády ze schodů, roztrhnuté tašky atd. tak se nejspíš nedají dohromady a teta by byla nešťastná. Pak máma. Ta tátu málem zabila, protože se o ni pořád ucházel a ona milovala svoji svobodu a nechtěla mít s chlapama nic společného. A myslím, že babička dědu přizabila a teprve když ho málem ztratila si uvědomila, že ho miluje."řekne ta s modrýma očima. Ta druhá kývne.

"A co s tím má co společného on?"ukáže směrem kudy odešel Aka. Ty dvě se po sobě pobaveně podívají.

"To jsi do něj opravdu tak zakoukaný, že sis nevšiml naší podoby? Jsme trojčata."zasměje se zelenooká.

"Aha."je jediná reakce které jsem schopen. Opravdu jsem si nevšiml, ale když se na ně teď tak dívám dává to smysl. Opravdu je rozdíl pouze v očích. No a samozřejmě v pohlaví a délce vlasů ale to jsou drobnosti. Povzdechnu si a zajedu si rukama do vlasů.

"Takže mi chcete říct, že se mě pokusí přizabít?"zeptám se, protože verze že by se na mě lepil nepřipadá v úvahu.

"Ne. Řekla bych, že se ti bude vyhýbat velkým obloukem, a když na tebe narazí bude nehorázně zuřit a nadávat."řekne zelenooká. Zoufale se na ně podívám.

"Neboj se. Máme sice podivné zvyky jak přijít k partnerovi, ale každému z naší rodiny je určen jeden jediný člověk na světě. Pokud o něj přijde s nikým jiným už nebude šťastný. Ty patříš k Akovi a on k tobě to je jistý a Aka na to přijde taky."řekne modrooká.

"Jo kromě tady naší Ao. Ta má předurčené partnery dva."

"Midori!"okřikne ji sestra a mírně zrudne. Asi to není zrovna jednoduché.

"A víš co ještě? Jeden z ní už cvokaří a druhý blázní. Ao je celá máma ne-li horší. Sotva se k ní přiblíží začne vrčet jako vzteklý vlk. Zajímalo by mě jestli ona učila vrčet Kageho nebo on ji."řekne ke konci dost zamyšleně. Musím se smát.

"Ano za to ty se k tomu svému nepřiblížíš na vzdálenost pěti metrů."prskne Ao.

"Kdo je Kuro?"zeptám se rychle než se shrne hádka.

"Aoin čtyř měsíční psovlk."řekne Midori. Vyvalím na ni oči.

"Víš táta má vlčáka. Jmenuje se Tia. Jednou utekla do lesa a když se vrátila zjistilo se že čeká štěňata s vlkem."vysvětlí Ao. Obdivně hvízdnu.

"No teda. Není divokej?"zeptám se. Ao se ušklíbne.

"Je pokud v okolí není Ao."odpoví mi Midori pobaveně. Tak to si umím představit.

"Aha. No asi bych měl jít domů."usměji se a s mávnutím se vydám domů. Za chvíli mě doženou.

"Bydlíme stejným směrem."vysvětlí. Ao pořád něco živě brebentí a Midori jen odevzdaně kývá. Já se ponořím do myšlenek o tom co mi řekli.

"Sione můžeš mi říct kam to jdeš?"zaslechnu Haki. Zastavím se a rozhlédnu se kolem. Vyklání se z okna a mě dojde, že jsem o dva domy jinde. Vrátím se a mávnu na holky. V tu chvíli před domem zastaví bratrovo auto.

"Ahoj Ziae!"křikne zvesela Midori když vystoupí. Oni se znají? Ziae se otočí a zamává.

"Ao..."začne ale ona ho setře ledovým pohledem.

"Nic neříkej. Už několikrát jsem ti říkala ať na mě nemluvíš. Sione řeknu Akovi, že ho pozdravuješ."zavrčí a ke konci mě obdaruje vlídným úsměvem. Popadne Midori za ruku a táhne ji pryč.

"Neříkej mi, že jsi se zamiloval do někoho z jejich rodiny."zahledí se na mě Ziae.

"A ty mi nepovídej, že jsi jeden z Ainých partnerů."oplatím mu pohled. Po chvíli si oba povzdechneme a zalezeme do domu.

# Aka #

Dojdu domů a zavřu se v pokoji. Opravdu nechápu proč mi tak zběsile tluče srdce. Prostě nedá pokoj a nedá.

"Aka. Sion tě pozdravuje."nakoukne ke mě Ao. Nemám nejmenší potuchy kdy došla. Neslyšel jsem dveře.

"Ať jde někam!"zavrčím a plácnu sebou na postel.

"Neprovokuj ho. Tebe zase pozdravuje Ziae."projde kolem Midori. Podívám se na Ao, která se vzteky celá třese.

"Dýchej zhluboka a uklidni se."doporučím ji. Nejspíš pro mě Sion doopravdy je ten pravý vzhledem k jisté charakteristické vlastnosti naší rodiny držet se od partnerů, kteří nám jsou určeni, co nejdál. Haruako Ziae a Nishido Nare, dva kluci kvůli kterým Ao šílí, a kteří jí jsou předurčeni. Nezávidím jí.

"Počkat Ao není Ziae Sionův bratr?"dojde mi shoda příjmení. Ao sebou cukne, jako ostatně vždy, když někdo vysloví jméno některého z nich.

"Jo."zamumlá a je pryč. Povzdechnu si a opět se natáhnu na postel. Po chvíli domovní dveře opět klapnou. Podívám se z okna, které nevede do ulice, ale k lesu a uvidím Ao. Kolem ní dovádí Kage a oba směřují k lesu. Zavřu oči a usnu. Včera jsem byl u svého bývalého kluka. Samozřejmě, že jsem se v něm spletl stejně jako v těch ostatních. Utekl jsem a šel ke kamarádovi. Marně jsem doufal, že se vyspím aspoň trochu, protože ten ničema do mě celou noc rýpal a něco chtěl. Nakonec to dopadlo tak, že jsme hráli jednu novou hru až do rána. Vzbudí mě máma ať jdu na večeři.

"Zaslechla jsem, že se objevil tvůj vyvolený."začne máma jen co si oba sedneme. Hodím pohledem po Ao, ale ta v obraně zvedne ruce a ukáže na Midori, která jen vyplázne jazyk.

"Tak to ho teda upřímně lituji."pronese táta. Všichni po něm hodíme vražedným pohledem až na mámu.

"Ravene snad nechceš, abych jim povykládala co všechno jsi byl schopen udělat, aby jsi mě dostal, a přitom tě já nezabila."usměje se tak mile až je to nebezpečné. Táta se na ni vyděšeně podívá.

"To bys neudělala. Že ne?"ujišťuje se. Máma se s úsměvem odvrátí a začne se věnovat jídlu.

"Mizu!!!"šťouchá do ní táta nešťastně.

"To víš, že bych to udělala."zavrní a políbí ho. Musíme se smát. Chudák táta.

"Dobrou chuť."popřeje nám. Dáme se do jídla až na tátu, který do mámy neustále rýpá. Dojím a s poděkováním se vypařím do pokoje. Zahloubán do myšlenek nad Sionem opět usnu.

# Ao #

Když Aka odešel rodiče se hned začali vyptávat na Siona. Celkem ochotně jsem jim o něm vykládala, dokud Midori nepráskla to, že je to Ziaeův mladší bratr. To je pro jistotu začnu ignorovat, kdyby tak náhodou někdo na Ziaeho zavedl řeč.

"Sakra! Já zapomněla."vykřiknu najednou a třísknu hlavou o stůl. O stůl jen proto, že Midori včas odsunula talíř.

"Na co?"zeptá se a bez problému mi sní půlku večeře jako by se nechumelilo.

"Říct Sionovi o tom zítřejším výletě do zoo."zabručím.

"Jdete do zoo místo školy? Tak to si sebou vezmeš Kageho. Musím si Tiu vzít do práce."chytne se toho táta a zřetelně si oddechne, že si vlče nebude muset vzít sebou.

"Fajn."povzdechnu si. Kage by nejspíš všechno zdemoloval. V klidu je pouze v případě, že jsem poblíž. Miluji ty jeho pohledy 'Můžu si s těmi dětmi hrát?' nebo naopak 'Můžu ho zakousnout?'. V případě že je poblíž Tia, jeho matka, tak buď jen leží nebo si s ní hraje. A vzhledem k tomu, že doma vždycky býval s Tiou a ta teď musí do práce, táta je agent od policie, tak nevím jestli by tenhle barák nezboural v základech a táta by si ho sebou jen těžko chtěl vzít sebou.

"Mami zbyla ještě nějaká rýže?"zeptám se. Máma mi s úsměvem nabere a já se opět pustím do jídla.

"To bylo moje kari!"zaprotestuje Midori když zjistí, že už není.

"Tys mi snědla moje tak si nestěžuj."odpovím. Něco zamumlá a zvedne se. Po chvíli ji následuji a obě zalezeme do svých pokojů, které máme propojené velkými posuvnými dveřmi. Zatímco Midori dělá mě i sobě úkoly, já se vrhnu na povinnosti studentské rady. Trvá mi celkem dlouho, než se vším pohrabu. Potom jenom vysíleně padnu na postel a v dalším okamžiku spím. Připadá mi to jako chvilka, když se rozezní budík. Nedopatřením ho rukou smetu ze stolu, ale bohužel zvoní dál. Vyhrabu se na nohy a odnesu budík k Midori. Tu to sice nevzbudí, ale za chvilku se k tomu mému přidá ještě arzenál jejích všude po pokoji. Já jdu vzbudit bratra.

"Aka vstáváme."zatřesu s ním. Nic. Podívám se na budík a zjistím, že si ho vypnul. Povzdechnu si. Zaslechnu nadávající Midori a vlnu zvuku budíků.

"Je tu Sion."zašeptám Akaovi do ucha. Vymrští se jako čertík z krabičky a nasupeně se rozhlédne.

"Tak ať jde pryč. Mám kopřivku jen co zaslechnu jeho jméno."zavrčí a odkráčí do koupelny, kde rázně třískne dveřmi. Z druhé strany domu zaslechnu zvuk jako když něco křupne.

"Midori neházej ty budíky proti zdi. Nebudu ti pořád kupovat nový!"zavolá na ni máma.

"Nemá mě budit."dostane se jí odpovědi. No a takhle je to každé ráno. Já jediná jsem schopna s vypětím všech sil relativně včas vstát, a pak budím Midori s Akou. Zajdu se převléct do něčeho normálnějšího než je pomuchlaná školní uniforma ve které jsem usnula. Myslím, že černé kalhoty s černým tričkem na ramínka bude stačit. Dojdu do kuchyně a posadím se k snídani. Za chvíli dojde Midori, oblečená úplně stejně jen v bílé. S pobaveným úšklebkem se po sobě podíváme.

"Kde je Aka?"zeptám se jí jen co se posadí vedle mě. Pokrčí rameny a pustí se do snídaně. Zvednu se a jdu ho zkontrolovat. Ještě nevylezl z koupelny.

"Ako dělej. Musíme ještě pro Siona."zabuším na dveře. Jen velice neochotně pootevře.

"Nikam nejdu. Mysli si třeba, že mi není dobře a jdi pryč."vyhání mě.

"Tak to teda ne. Nehodlám kvůli tobě promeškat zoo. Okamžitě vylez, pojď se nasnídat a jdeme." Odpovědí mi je pouze zabouchnutí dveří. Nevím čím to je, ale když se jeden z nás necítí dobře tak ostatní dva taky ne.

"Ať jsi za chvíli dole, jinak na tebe dojde máma a ty víš jak to pak dopadne."řeknu nakonec a jdu zpět. Netrvá to dlouho a Aka proletí kolem a je pryč.

"To si snad dělá srandu. Tak já na něho čekám a on zdrhne."procedím skrze zuby a s chychotající se Midori vylezeme z baráku a zamíříme pro Siona. Ještě se musíme vracet pro Kageho na kterého jsem zapomněla a pak už svižnou chůzí vyrazíme.

"Jdeme pozdě. Nestihneme autobus. Ujedou nám."oznámí mi Midori při pohledu na hodinky. Zakleji a zrychlím. Smykem zastavím před Sionovým domem a stisknu zvonek. Je třičtvrtě na sedm takže bych se ani nedivila jestli pořád ještě spí. Po chvíli otevře Ziae. Ztuhnu a mlčím jak zařezaná.

"Copak Midori?"zeptá se setry, protože nejspíš usoudil, že mluvit na mě nemá cenu. Jenom mi sundá ruku ze zvonku.

"Jdeme pro Siona. Ao mu včera zapomněla říct, že dneska v sedm odjíždíme do zoo."odpoví mu s úsměvem.

"Sione! Vzbuď se v sedm máš být už naprosto někde jinde."křikne Ziae do baráku a obdaruje nás úsměvem. Pak se zíváním zaleze zpět do domu, před tím mi ale nezapomene darovat polibek. Naštěstí pro něj, jakmile se vzpamatuji je pryč a místo něj tam stojí Sion.

"Ahoj. Promiň, ale zapomněla jsm ti říct, že dneska máme výlet do zoo."podívám se na něj omluvně. S povzdechem je zase pryč a za chvíli zase zpět s rohlíkem v puse.

"Myslím že za pět minut ve škole nebudete. Zavezu vás až k zoo a možná tam budete i dřív. Jen minutku počkejte."ozve se Ziae, který se naklání z okna. 'To víš, že jo.'zavrčím v duchu a vydám se pryč.

"Kage jdeme. Trošku se projdeme."zavolám na něj a společně se vydáme směrem k zoo. K Ziaemu do auta prostě nevlezu. Ignoruji volání jak sestry tak Siona. Nemůžou po mě chtít, abych jela v jednom autě s NÍM. Netrvá to dlouho a přibrzdí u mě černé BMW. Jak já tuhle značku miluji.

"Nevlezu do toho."řeknu rovnou a jdu dál. Ziae jede s otevřeným okénkem těsně vedle mě.

"Copak tě to zabije? Jen tě svezu. Krom toho pochybuji, že sis vzala vodítko nebo náhubek na to svoje vlče..."

"A předpokládám, že ty tak čirou náhodou v autě máš oboje."seknu po něm pohledem a jeho úsměv mi prozradí, že mám pravdu. Otevřu dveře za řidičem a vyženu Midori na přední sedadlo. Sion mi s úsměvem podá vodítko s náhubkem a tak oboje nasadím Kagemu, kterému se to ani trošku nelíbí.