Jdi na obsah Jdi na menu
 


01-Jiný svět

24. 3. 2013

 Jmenuji se Siox Yuuki a právě se snažím dokolíbat do školy, ale vůbec se mi tam nechce. Doma to taky není nic moc. Rodiče nemají čas kvůli práci, ale snaží se mi to všelijak vynahradit a tráví se mnou veškerý svůj volný čas. Mám staršího bratra Reina který je ale mimo Japonsko. Tento týden by se měl vrátit, ale nikdo neví na jak dlouho. Kolem mě něco proletí a schová se to za popelnici. Nakouknu tam. Krčí se tam něco malého, okřídleného, oblečeného v černých rozevlátých šatičkách s bílými vlasy a špičatýma ušima. Podívalo se to na mě. Nejsem si jistý co to je ale rozhodně by něco takového nemělo existovat. Má červené tváře a černá očka. Spíš bělimo má černý a zornici bílou. Vypadá dost podivně a nejspíš se i trochu bojí. Než se zmůžu na slovo, obletí mě a já v zádech kousek nad lopatkou ucítím ostré bodnutí a potom se zhroutím k zemi. Probudím se na prapodivném, ale krásném místě. Nebe je lososové barvy slunce hraje barvou duhy, kolem mě se prosmýkl temně červený zajíc. Tráva je někde zelená někde žlutá. V dáli se tyčí stříbrná hora. Ptáci zpívají nádhernou omamnou píseň a ke mně míří bílý jednorožec. Otře se o mě bokem.

'Naskoč si rychle, než tě najdou.'zavelí mírným sametovým hlasem. Nějak se nerozpakuji s tím, že mu rozumím a vyskočím na něho. Rozběhne se pryč. Za sebou uslyším dusot kopyt.

'Přitiskni se ke mně co nejvíc.'ozve se jednorožec. Poslechnu ho. Vběhne do lesa a zastaví v hustém křoví. Otočím se k místu, kde jsem slyšel kopyta. Stojí tam černí koně se zahalenými jezdci také v černém.

'Už tě hledají.'řekne jednorožec.

"Mě proč?"vybafnu na něho. Tím na nás přilákám pozornost jezdců.

'To se ti teda povedlo.'ozve se zavrčení někde před námi. Zaznamenám tam pohyb a v další vteřině kolem nás proběhne něco černo-bílého a vystartuje podél lesa. Když ho jezdci uvidí, zklamaně otočí koně a zmizí tam, odkud přišli.

'Drž se.'nařídí mi jednorožec a rozběhne se hlouběji do lesa. Vyběhne na jiné mýtině, než byla ta předchozí. Zjistím, že nebe nebylo lososové, jak jsem si myslel, ale tak tmavě modré že se ta barva hádá s černou a lososové byly mraky. Tady jsou indigově modré. Tráva je bílo-černá a působí úplně přirozeně. Po zemi pobíhají různo barevné myšky a věřte mi, že ne jenom hnědé černé šedé nebo bílé. Vypadají asi jako laboratorní myši. Všechny všelijak dorážejí na jednorožcovi nohy a jedna podnikla skok na mou nohu a pracně se drápala nahoru. Jakmile se mi dostala na stehno, vzal jsem ji do dlaně a přiblížil si ji k obličeji. Má zlatou barvu stejně jako hora před námi. Položil jsem si ji na rameno a znovu se zachytil hřívy jednorožce. Myška si mě začala prohlížet a očmuchávat. Chvíli na to zvíře pode mnou duplo a myšky kromě té co mám pod vlasy za krkem se vytratili do svých děr. Zase jsme se rozešli a zamířili přímo ke stříbrné hoře. Když jsme byly dost blízko, jednorožec se jí rohem dotknul a objevil se tam vstup. Prošli jsme dovnitř a objevili se v dlouhé chodbě, kde po stranách bylo nespočet dveří. Jednorožec se rozklusal a v tichu se ozvala ozvěna jeho kopyt. Zastavil se, až na opačném konci kde vešel do čelních dveří.

"No hurá už jsem si myslel, že se vás nedočkám."zaslechl jsem známý hlas z lesa. Místo nějakého zvířete přede mnou stál vysoký kluk s tmavě hnědýma sestřiženýma vlasy k ramenům pronikavě modrýma očima a nádherným zeleným krystalem na krku.

'Mohl bys slézt?'probudí mě ze snění jednorožec.

"Promiň!"vyhrknu a sesunu se z něho na zem. Kluk si mě chvilku zpytavě přeměřuje.

"Ty mu rozumíš?"zeptal se znenadání docela hrubě. Jednorožec si odfrkl.

'Nebuď hrubý!' Kluk se na něj podívá a pokrčí rameny.

"V lidské podobě ti fakt nerozumím."

'Jo to má i sví výhody můžu tě pomlouvat nahlas přímo před tebou a ty si toho nikdy nevšimneš.'ušklíbne se a já se svalím smíchy. Jednorožec na mě spiklenecky mrkne a kluk nás začne vraždit pohledem.

'No tak abych se představil, jmenuji se Saei.'podrbe se o mě jednorožec hlavou, ale dává dobrý pozor na svůj roh.

"Těší mě Siox Yuuki."představím se a pohladím ho mezi ušima. Zvědavě se otočím na kluka, který se na mě dívá trošku zaskočeně.

"Nio Katsuki."řekne nakonec a sekne sebou do křesla před krb.

"Já vím, že se ptám asi trochu pozdě, ale, kde to jsem?"zeptám se na věc, která mě vrtá hlavou už od první chvíle, co jsem tady.

"Efiie jsi si jistá, že je to on?"zavrčí Nio. Vedle mě se objeví malá naštvaná nejspíš víla která vypadá úplně stejně jako ta kterou jsem viděl po cestě do školy akorát opačně barevnou. Bílí šaty černý vlasy a oči.

"Nio nemůžeš po něm chtít hned, aby všechno věděl a chápal."rozčílí se na něho stvořeníčko. Chlapec si odfrkne a otočí hlavu ke mně.

"Tak poslouchej…“začne mi něco vysvětlovat, ale vůbec ho neslyším a v další vteřině se probudím na školní ošetřovně.

"Už ses probral no to je dost. Ležíš mi tu už půl hodiny."zaslechnu příjemný hlas.

"Co se stalo?"zeptám se. Že by to byl jenom sen? Připadalo mi to tak reálné.

"Přinesl tě syn ředitele. Prý tě našel po cestě do školy. Jo a hlavně ať mi ta myš nepobíhá po ošetřovně."ukáže prstem na zlatou myšku vedle polštáře. Vytřeštím na ni oči. Takže přece jenom jsem nesnil.

"Kdo jste? Dřív tu bývala ošetřovatelka."dojde mi další fakt, že ho vlastně neznám.

"Jsem tu na prosbu Nia."vysvětlí mi jako by nic.

"To určitě. Nio mě nemá zrovna v lásce a to mě ani nezná. Viděl mě sotva dvakrát."zabručím.

"No dobře přiznávám že Saei ho k tomu musel donutit."kápne božskou ten chlap.

"Je na vás něco divného."řeknu a začnu si hrát s myškou.

"Všiml sis? Tak taky aby ne. Jsem bývalý jezdec. Spíš takhle jezdcem nemůžeš přestat být, ale dal jsem se na dobrou stranu." Nechápavě zamrkám.

"Ty toho ještě moc nevíš co?"povzdechne si.

"Ne neví, a když mu to Nio začal vysvětlovat zmizel. Ten se začal tak nehorázně rozčilovat že i Saei radši odešel a to ho jen tak něco nerozzuří. Jednorožci mají trpělivost svatého a u něj to platí obzvlášť ale Niovo chování ho už nehorázně vytáčí."objevila se za mužem ta víla v černém.

"Dřív takový nebýval."povzdechl si muž a té černé bytůstce dal úzký plátek fialového jablka.

"Je takový od toho dne co Sell zra…“zarazí se.

"Zra? Co se stalo?"zeptám se. Chci vědět jaký je důvod Niova chování.

"Ireli řekni mu to."osloví muže víla.

"Ty jsi to nakousla, ty mu to řekni."řekne a začne se věnovat nějakým papírům.

"Jo ale vysvětli mu to za chůze, už by měl být ve třídě. Stihneš tak akorát začátek druhé hodiny."vyžene mě z lůžka. Poslušně se šourám do třídy. Vejdu a učitel mě bez řečí pošle sednout.

"Tak? A myslím si správně, že tě nevidí?"přejedu prstem po třídě.

"Ano nevidí mě. No, a pokud jde o Nia…“znovu se zarazí.

"No tak prosím eeee?"začnu dumat nad jejím jménem.

"Efiie. Víš ono to není tak jednoduchý. Všechny nás to ranilo ale Nia nejvíc. Sell měl zachránit náš svět před jezdci. Když se v našem světě objevil, zachránil Niovi život právě před nimi. Nio se do něj zamiloval. Všechno nasvědčovalo tomu, že našemu trápení pod vládou jezdců bude konec, jenomže tenkrát se to stalo. Sell se přidal k nim a stal se z něj černý jezdec. Niovi z toho dne zůstala obrovská jizva na srdci. Od toho dne to bylo ještě horší."

"Aha a předpokládám, že já sem teď na místě Sella."

"Jo. Nio není naštvaný na tebe ale na Sella přičemž se ještě nezbavil citů k němu. I když nějaká ta nenávist tam k tobě z jeho strany je protože kdyby ses u nás neobjevil tak by to znamenalo že Sell nikdy nezradil."posmutní Efiie.

"Promiň už chápu proč si o tom nechtěla mluvit."omluvím se.

"Pane Yuuki mohl byste být potichu."napomene mě učitel.

"Nemohl, trpím samomluvou."odpovím mu nevinně.

"To byla řečnická otázka."sjede mě učitel, ale já se nenechám.

"A já jsem vám na ni řečnicky odpověděl." Učitel se zamračí a pokračuje ve vyučování.

"A co jsou jezdci vůbec zač?"zeptám se.

"To nikdo neví a Irel o tom nehne mluvit."zklame mě svou odpovědí.

"Proč jsi černá, když tam jsi byla bílá?"nadhodím nový téma. Vlastně mě to teprve teď došlo.

"Sama nevím. Nejspíš za to může ten přechod mezi dvěma světy."

"Jak je to dlouho co Sell zradil?"

"Asi rok. Už jsme přestávali věřit, že najdeme druhou osobu, která je vyvolená na záchranu našeho světa. Je to zázrak že jsem tě našla."

"Co mám dělat?"

"Porazit jezdce."odpoví Efiie.

"To se lehce řekne hůř udělá."zabručím.

"Jak jsi pojmenoval tu myš?"odvede Efiie moji pozornost na něco příjemnějšího.

"Nezu." Myška se na mě spokojeně podívá.

"Jak se do vašeho světa vůbec dostanu?"

"Ve spánku se tam automaticky objevíš."

"A co když se mi nebude chtít spát?"

"Přinejhorším tě omráčím."ušklíbla se Efiie. Vypadá, že to myslí vážně.

"To si radši vezmu prášek na spaní."ujistím ji. Efiie se začne chichotat.

"Pane Yuuki vás moje hodiny nebaví?"ozve se nade mnou kousavý hlas učitele dějepisu. Pokud vím tak dějepis měl být čtvrtou hodinu. Podívám se na hodiny a opravdu. Čtvrtá hodina bude za chvilku končit.

"Jak jste na to přišel?"vyvalím na něho oči v předstíraném překvapení.

"Nedáváte pozor a na otázku jestli nechcete jít k tabuli ovdovíte, že si radši vezmete prášek na spaní."zavrčí. Efiie už nezůstane u tichého chichotání, ale začne se smát naplno. Už se chci ohradit, když dovnitř vejde Irel. Při pohledu na Efiie měl co dělat aby se taky nezačal smát. Vztekle jsem ho přejel pohledem.

"Omlouvám se, že ruším, ale mohl bych vám zabavit Sioxe?"řekl, když se uklidnil na tolik, že mu z úst opravdu vyšla slova a ne skřeky smíchu. Ani nečekám na odpověď zvednu se a odkráčím.

"Tak co je?"zeptám se ho.

"Nio tě chce. Objevil se tam Sell."oznámí mi a v příští chvíli cítím tupou ránu za krkem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář