Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


01-Legenda

3. 12. 2013

Teru

"Takže tady se narodili naši? Je to úplně jiné než Tokio. Je to takový…“rozhlédne se po okolí Oru.

"Malý a opuštěný?"ozve se nám za zády. Otočíme se a uvidíme Himerua.

"Nějak tak."usměje se Oru.

"To vám tak jenom připadá. Dobře přiznávám, že je to tu malé, ale rozhodně ne opuštěné. Je osm hodin večer. V tuhle dobu je nebezpečné vycházet tak se nedivte, že nikdo není venku. Taky bychom měli jít, než se někomu něco stane."řekne Himeru a otočí se k odchodu. Všichni ho poslušně následujeme. Dojdeme k velkému domu a někde zaslechneme křik, potom křupnutí a nakonec uvidíme siluety sedmi lidí. Himeru nás nastrká dovnitř.

"Kdo to byl?"zeptá se zvědavě Michiru. Všichni se ještě otočíme ke dveřím. Uvidíme je, jak odchází, než se dveře zaklapnou.

"Strážci, kteří ničí bestie temnoty kteří na naše městečko útočí."odpoví zamračeně.

"Cože?"zděsím se. Vždycky jsem se staral, aby moji bratři byly v bezpečí a teď tohle.

"To myslíš vážně?"ozve se Haru. Himeru nás zavede do kuchyně, kde si všichni sedneme a on udělá všem čaj. Teprve potom začne vysvětlovat.

"Nikdo kromě těch sedmi moc dobře neví, co ty bestie vlastně chtějí. Jediné co víme je, že to co chtějí je tady ve městečku. Legenda praví, že vždycky bylo deset strážců a tvořili tak pentagram. Teď je jich zatím jen sedm. Mají nadpřirozenou moc a jejich úkolem je chránit městečko a jeho obyvatele. Nikdo neví kdo to je. Říkáme jim Kiseki(zázrak). Otec mi vykládal, že dřív jim říkali zázračná desítka. Když se objevili poprvé a zachránili městečko tak to lidé považovali za zázrak. "dovypráví. S bratry se na sebe nevěřícně podíváme. Nejspíš se mi v očích zračí strach, protože mě Himeru začne uklidňovat.

"Klid Teru. Je tu jen jeden případ ze 100, že tu někdo zemře. Ostatní mají většinou lehká zranění, i když…“zasekl se v polovině věty.

"I když?"nabádá ho Oru. Himeru si stoupne, vyvleče si tričko a postaví k nám zády. Jenom vytřeštím oči. Má na zádech čtyři dlouhé jizvy.

"Co to…“dostanu ze sebe.

"Stalo se to, když jsem se jednou vracel z Tokia od vás. Šel jsem asi kolem desáté a napadlo mě to. Nevím, co to bylo. Pro samou bolest jsem nic neviděl a nakonec omdlel. Probral jsem se v nemocnici. Záda jsem měl zašitá, ale pořád mě strašně bolela. Bylo to hrozný. Nemohl jsem se moc namáhat, skoro vůbec ohýbat a nejhorší to bylo v noci. Nemohl jsem na nich ležet, ale zkuste se hlídat, když spíte."otřese se při té vzpomínce. Z venku se ozve další křik. Všichni kromě Himerua sebou cukneme a Haru sletí ze židle. I přes to co nám teď Himeru řekl, se začneme smát. Haru po nás hází vzteklé pohledy, zatímco se snaží vyhrabat na nohy. Když se mu to povede a my se dostatečně uklidníme, jde nám Himeru ukázat, kde budeme spát. Michiru má prostorný pokoj zařízený ve světle modré, Oru v bíločerné, Haru ve světloulince stříbrné a já ve světle zelené přičemž od prostřed ke krajům tmavne.

"Vybavení budeme muset ještě dokoupit. Stihl jsem jen nechat vymalovat podle těch barev, jak jste mi řekli a koupit pro každého skříň a dvě postele, které máš ty a Michiru."řekne, když si prohlížím svůj nový pokoj.

"Měls počkat na nás. Pomohli bychom tu."

"Však se neboj ještě tu bude dost práce. Zítra po škole se podíváme na internet, objednáme postele pro ty dva a zbytek nábytku pro vás pro všechny."ujistí mě s úsměvem. Za ním se ozve zasténání. Stojí tam Oru s Michirem. Občas mi chováním připomínají dvojčata a to jsou přesně rok od sebe.

"Copak?"usměji se.

"Tak za prvé není fér, že nemám postel a za druhé se mi do nové školy vůbec nechce."zabručí rozmrzele.

"No tak budeš spát u Michira dokud tu postel nedostaneš a se školou nemáme na výběr."

"Jo a já se nastěhuju k tobě do postele."ozve se za nimi Haru.

"Ne nechám tě spát na zemi."Haru po mě hodí tričkem, které držel zmuchlané v ruce. Hodím mu ho zpátky. Vyplázne na mě jazyk a proklouzne do mého pokoje, kde se zavrtá do peřin.

"A teď máš smůlu. Buď mě tu necháš, nebo si usteleš na zemi ty."ušklíbne se. Kluci se začnou smát a já se s povzdechem převleču do pyžamových kalhot a zahrabu se k němu.

"Až budeme kupovat postele chci velkou."poznamená Haru a chvilku se tam hašteříme než se oba spokojeně a pohodlně uvelebíme.

"Tak dobrou noc."rozloučí se Himeru a odejde.

"Dobrou."řeknou kluci a jdou na svůj boj na posteli.

"Dobře se vyspi Haru."špitnu, ale Haru už spí. To cestování nás všechny unavilo. Zavřu oči a spím taky. Ráno mě probudí hluk z kuchyně. Obleču se do uniformy školy a dojdu do kuchyně. Na zemi leží Michiru pod hromadou nádobí. Dám se do smíchu. Přiběhnou i bratři a taky se rozesmějí. Michiru se zvedne a omámeně padne na židli. Himeru se pustí do uklízení a my mu po tom co se dostatečně vysmějeme, pomůžeme. Radši se ani neptáme co Michiru dělal. Nasnídáme se s tichým smíchem jak se Michiru nemůže trefit do pusy a na hlavě se mu rýsuje veliká boule.

"Pojď sem Michiru."přikáže Himeru. Poslechne a dojde k němu. Himeru mu zatlačí bouli zpátky do hlavy.

"Tak můžeme jít."ohlásí a vydáme se na cestu hned po tom, co se Oru snaží nehnout z domovních dveří, zatímco my se ho od domu snažíme odtáhnout a Himeru se válí smíchy po zemi.

"Myslím, že s vámi to tu ožije."poznamená. Kolem nás projde skupinka sedmi kluků. Přeběhne mi mráz po zádech. Podívám se na bratry, jestli mají stejný pocit, ale u nich to vypadá opačně. Jsou klidní a zvláštně se za skupinkou dívají. Ta se po chvíli zastaví, otočí a podívá přímo na bratry. Pak se usmějí a jdou dál kromě čtyř, kteří se ještě chvíli dívají naším směrem a pak také jdou.

"To byla skupinka asi nejnebezpečnějších kluků na škole. Nikoho k sobě nepouštějí. Dřív byly jej dva Blue a Fumio. Pak k sobě postupně přibrali ten zbytek."řekne Himeru.

"Mě nepřipadají nijak nebezpeční."brání je Michiru. Oru s Haruem kývnou.

"No oni vlastně ani nejsou nebezpeční, pokud se jim někdo neplete do cesty nebo se jim nesnaží vnutit. Těch pět k sobě přibrali ze své vlastní vůle." Znovu se rozejdeme a dojdeme až ke škole.

"Ředitelna je ve třetím patře úplně vlevo. Já musím do třídy."rozloučí se s námi a my se pod rendgenovíma očima všech vydáme tím směrem. Naštěstí brzo zazvoní.

"Proto nemám rád nový školy!"zavrčí Oru. Nikdy neměl rád změny. Dojdeme k ředitelně. Zaklepu, a když se mi nedostane odpovědi vejdu. Za stolem sedí stará ředitelka.

"Copak neumíte klepat? Nevychovanci."zařve na nás.

"My jsme opakovaně klepaly."ohradím se.

"Nebuď drzí. Jsi nevychovaný a ještě k tomu drzí."odfrkne si.

"No samozřejmě. Všichni studenti jsou nevychovaní, a proto chodí do školy, kde zblbnou ještě víc."pošeptá Haru. Smích udusím v dlani.

"A další takový drzý hoch."zařve ředitelka.

"Páni ta slyší jen to, co nemá a co se jí zrovna hodí."nenechá se Haru vyvést z míry. Další tichý výbuch smíchu.

"Já myslím, že vás nechám…“začne skoro vrčet ředitelka, že se rozhodnu zasáhnout.

"Omlouváme se. Jsme tu noví. Já jsem Teru Kaimei. Tohle jsou moji mladší bratři Haru, Oru a Michiru."představím nás.

"Aha."zahučí chvilku se přehrabuje v papírech a pak mi nějaké podá.

"Rozdělte si je. Jsou tam jména a teď zmizte."zavelí. Opustíme ředitelnu, já rozdám papíry, kde jsou seznamy knih, předmětů a rozvrh. Nejdřív najdeme třídu kde je Michiru pak Oru, Haru a nakonec já stihnu dojít na posledních pět minut.

"Zdravím. Jmenuji se Teru Kaimei a ode dneška tu budu studovat spolu se svými třemi mladšími bratry."představím se a sesunu na židli vedle Himerua. S námi ve třídě jsou také ti dva, které nazval Blue a Fumio plus ještě jeden z jejich party který se jmenuje Kisu. Do oběda se s bratry nevidím.

 

Oru

Vejdu do třídy a okamžitě se na mě upřou pohledy všech přítomných. Jsou tu i dva z té party.

"Jsem Oru Kaimei. Těší mě."to bylo všechno, co ze mě vypadlo. Když učitel zjistil, že nic víc jim toho nenapovídám, poslal mě sednou právě za ty dva kluky.

"Ahoj. Já jsem Katsu Keiichi."představí se mi kluk s dlouhými černými vlasy.

"Já jsem Nao Mitsuru."usměje se na mě ten druhý. Jeho vlasy jako by si nemohly vybrat mezi hnědou a červenou.

"Potěšení na mé straně."oplatím jim úsměv. Vůbec mi nepřipadají nebezpeční a dali se se mnou do řeči sami. Jakmile byl čas na oběd, vyběhl jsem na chodbu, kde na mě už čekali bratři s Himeruem. Katsu s Naem šli hned za mnou a připojily se k té své partě. Okamžitě začali o něčem zapáleně debatovat a párkrát po nás hodili významným pohledem. Potom nás odtáhl Teru. Posadili jsme se na zídku lemující hřiště. Kousek od nás stál krásný rozkvetlý strom. Vypadá jako sakura ale není to ona. Okvětní lístky jsou větší, mají tmavší barvu spíš do fialova a taky jiný tvar.

"Tenhle strom zasadily první Kiseki. Sedají pod ním oni."řekne Himeru, když si všimne mého pohledu a ukáže na partu, která se pod ním pohodlně velebí. Katsu i Nao na mě začnou mávat, ať jdu k nim a nějací dva kluci mávají na Harua a Michirua.

"Vypadá úplně stejně jako sakura."řekne Teru. Vytřeštím na něj oči stejně jako bratři. Teru miluje kvetoucí stromy, a aby nepoznal, že tohle není sakura a nikdy nebyla. Radši nic neříkám. 

Zamávám klukům, že ne a když se tváří nechápavě tak ukážu na Terua který se na ně nevraživě dívá. Kdyby dokázal zabíjet pohledem tak jsou všichni mrtvý a stejně nebude mít dost. Kluci pokrčí rameny a já se otočím k bratrům.

"Ty je znáš?"zeptá se mě Michiru.

"Jo ten s těmi dlouhými vlasy je Katsu Keiichi a ten s vlasy mezi hnědou a červenou je Nao Mitsuru. Jsou se mnou ve třídě."

"Se mnou je zase ten s oranžovými vlasy. Shizu Akaru."řekne Michiru.

"Se mnou je Yuu Noboru ten s šedýma očima.“přidá se k nám Haru.

"Což znamená že s Teruem je…“začnu, když mě něco trefí do hlavy. Je to zmuchlaný papír. Otevřu ho.

"Zkuste se u bratra vymluvit a přijďte na střechu." Dám to přečíst i Haruovi a Michiruovi. Otočíme se a vidíme partu jak se zvedla a zamířila ke škole.

"Už musím jít. Haru pojď se mnou, musím ti něco ukázat."zvednu se a chňapnu Harua za ruku. Vím že Michi něco vymyslí. Odejdeme za roh školy a tam počkáme. Doběhne nás ani ne za dvě minuty. Jeho démonský úsměv mě donutí neptat se co Teruovi řekl. Rychle vyběhneme na střechu, kde už nás čeká sedm kluků.

"Ahoj!"pozdraví s úsměvem Katsu. Neodpovíme. Ze střechy vidíme, jak Teru rázuje ke škole a Himeru kluše za ním, něco do něj hustí a snaží se ho zastavit.

"S tím jejich bratrem bude problém."zaslechnu jednoho z nich.

"Takže protože nám váš bratr nedává moc času tak se aspoň představíme. Já jsem Fumio Hiroyuki."řekne kluk s havraními vlasy. 

"Já Shizu Akaru."pokračoval menší kluk s oranžovými vlasy u kterého stáli dva kluci. Jeden z nich byl Nao.

"Kisu Shichiro."řekl ten napravo od něj. Má tmavě hnědé oči a řekl bych, že nosí čočky.

"Jo nosím čočky. Mám jedno oko červené tak proto."vysvětlí, když si všimne mého upřeného pohledu na jeho oči.

"Těší mě. Nao Mitsuru jméno mé."usměje se Nao na moje bratry.

"Katsu Keiichi. Z Oruem už se známe. Že Nao?"plácne kamaráda do zad.

"Já jsem Yuu Noboru."prohlásí kluk s šedýma očima.

"A taky máš čočky?"zeptá se Michiru. Yuu kývne.

"Naše máma pracovala v optice."vysvětlí Haru který, jako jediný pochopí, že nechápou, jak to můžeme vědět.

"No a já jsem Blue. Blue Hideaki."představí se poslední z nich. Má tmavě modré vlasy, řekl bych, že až černé.

"Moc mě těší, já jsem Michiru Kaimei."usměje se na ně. Katsu s Yuuem se po sobě podívají a usmějí se.

"Mě také těší. Jsem Oru Kaimei."řeknu. Čekám, že promluví Haru ale ten je nějak mimo a čumí jak vyoraná myš na Bluea. Ten se na něho příjemně usmívá. Vrazím mu loket do žeber. Jak to nečeká, zavrávorá a spadne. Nahodí svůj obvyklí ublížený výraz, ze kterého všichni padneme smíchy. Haru počká, až se uklidníme a pak se představí.

"Haru Kaimei."ve chvíli kdy to řekne, uslyšíme dupot na schodech. Kluci z party nás strhnou za zeď. Jakmile Teru vrazí na střechu, opatrně se mu přesuneme za zády ke dveřím a šup po schodech dolů. Zrovna jsme u Haruovi a Yuuovi třídy když začne zvonit. Michiru a Shizu mají třídu hned za rohem a Kisu, Fumio a Blue jen o kousek dál ale já Katsu a Nao musíme běžet až na opačný konec školy. Vtrhneme do třídy jak divoká voda a zjistíme, že učitel už je tam.

"Jak to že jste nestihly zvonění?"osopí se na nás.

"Pardón ale odešlo bez nás a dohonit jsme ho nedokázali."odseknu to první, co mě napadne. Třída se rozesměje a Nao s Katsuem jdou do kolen. Bez toho aniž bych vnímal učitelovi protesty, si jdu sednout. Těm dvěma chvíli trvá než se ke mě přidají. Zbytek dne díky klukům není tak hrozný jak jsem si myslel, že bude. Když vyjdeme ze školy, uvidím Harua jak stojí právě pod tím divným stromem.

"Vy už jste skončily?"zeptám se ho, když dojdeme k němu.

"Jo už minulou hodinu."zašklebí se.

"Tady se někdo má mít jen 6 hodin, zatímco my máme 8. Kde je Yuu?"zeptá se Nao.

"Však neboj, my si to vyžereme jindy. Říkal, že musí jít a mám vám vyřídit, že je to blízko Blueova domu."pokrčil rameny a chytl do ruky jeden z těch prapodivných lístků. Z blízka vypadají skoro jako by se skládali z vrstev růžové naskládaných na sebe a skrz ně prochází slunko.

"Divný."poznamenám a s Haruem zkoumám lístek. Kluci se usmějí.

"Další důkaz."ozve se někdo. Je to Shizu a s ním jde i Michiru.

"Důkaz?"podivíme se svorně.

"Dozvíte se."odbije nás Katsu a otočí se k odchodu.

"Tak my vás opustíme, než nám na hlavě přistane něco těžkého."uchychtne se Nao. Podíváme se nahoru a vidíme Terua jak se vyklání z okna, rukou přitom šmátrá, co by mohl hodit dolů a úplně ignoruje učitele za sebou.

"Myslí, že to bude nejlepší."souhlasím s nimi. Kluci se otočí a odejdou. My si sedneme pod strom a čekáme až Teruovi skončí poslední hodina.

"Kam šli kluci?"řekne někdo nad námi. Jsou to Fumio, Blue a Kisu.

"Šli někam k tvému domu."odpoví Michiru s pohledem na Bluea.

"A kde máme bratra?"zeptám se.

"Dostává výklad od učitele."řekne Kisu a rozběhne se pryč. Ti dva jen zamávají a běží za ním. Nechápavě zamrkáme. Jdeme si stoupnout k bráně, kde se k nám přidá Himeru a Teru.

"Co zase chtěli?"oboří se na nás.

"Nic jen se s námi bavili. Co proti nim máš?"zvýším hlas. Teru se lekne. Jen tak něco mě nevytočí, ale tohle mě štve.

"Co? Mají špatnou pověst."soptí.

"Odkdy pověst něco znamená? Důležitější je to jací opravdu jsou."odseknu. Teru se zamračí.

"Jen se prosím vás nezačněte hádat."vloží se do toho Michiru. Jemu nikdy neodporujeme. Vždycky když to uděláme tak se na nás naštve a to je k nevydržení. A že jemu to vydrží dlouho. Většinou ho naštvu já a Teru a Haru potom dělá prostředníka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář