02-Návrat
Tak a teď ke mně. Jmenuji se Haru Nakayoshi. Pokud jde o můj vzhled tak bych mohl být modelem, nebo herce, podle Naa. Mám delší černé vlasy a fialové oči. Popravdě tato kombinace je opravdu zvláštní. Je mi 25 let a momentálně odcházím ze starého staveniště. Musím se hodně přemáhat, abych se neotočil a nerozběhl se k Naovi. Chci, aby se mi omluvil a vzal mě zpátky. Chci, aby mi mou duši vrátil beztoho, aniž bych mu to řekl. Zajímá mě, jak dlouho mu bude trvat, než mu všechny kolečka zapadnou na to správné místo a dojde mu, že ho miluju.
„Haru!“zaslechl jsem ho, jak na mě volá. Ale že by mu ty kolečka začali fungovat tak brzo? Zastavil jsem se a otočil.
„Ano?“
„Proč jsi mě zachránil.“ Ne myslím, že ještě asi tak jedno neli dvě kolečka nejsou na tom správném místě.
„Proč? To ti to za těch pět let nedošlo, idiote? Já tě miluju. Ne sex, ne to, že jsi bohatý ani tvůj boží vzhled, ale celého tebe. Každou část tebe a nejradši bych se vryl do tvého srdce.“
„Co-cože? Ty mě miluješ?“ No hurá. Kolečka jsou na správném místě.
„Jo.“
„Ale nikdy jsi mi to neřekl.“ Pane bože ještě to chce promazat. Trošku mu to v té hlavě drhne.
„Kdybych ti řekl, že tě miluji tak by to byly je dvě slova. Slov
