Zvrácené myšlenky

„Přestaň!“ vykřikl opět Nao.

„Nechci. Je to krásný pohled vidět tě v tomhle stavu.“skoro se rozplýval Uragi.

„Nao ta kapka krve nic není. Koukej pohnout tou svou prdelí a dostat mě od něj!“vykřikl jsem na ně. Popravdě jsem už ztratil trpělivost a začínal dostávat strach. Ne o sebe nýbrž o Naa. Když je naštvaný tak je nebezpečný sám sobě. Vypadalo to, že ho moje slova uklidnili.

„Neboj Haru. Dostanu tě zpět ať to stojí co to stojí.“

„Já se ale nebojím o sebe. Bojím se o tebe.“poznamenal jsem potichu. Uragi to zaslechl a ušklíbl se. Kdybych nějak upoutal jeho pozornost, abych se od něj dostal. Čím dýl se to bude protahovat tím víc bude Nao nesvůj.

Uragi se zahleděl na Naa a já využil jeho chvilkové nepozornosti. Nadskočil jsem a hlavou mu vrazil do brady. Zapotácel se a pustil mě. Okamžitě jsem vystřelil směrem k Naovi. Chvilku nikdo nevěděl co se kde děje. Uragi vstal a chňapl po mně. Nao se po mě taky natáhl a strhl mě k sobě. Sen odrazil útok jednoho z Uragiho mužů a pak se vše uklidnilo, ale nic nebylo tak jak by mělo být. Já jsem sice byl pryč od Uragiho jenomže on pod krkem místo mě držel Naa.

„To se ti teda moc nepovedlo Haru. Takže jestli nechceš, aby zemřel i Nao tak se ke mně pěkně vrať. Nemám náladu zabíjet svou vlastní krev.“řekl Uragi úlisně medovým hlasem.

„Ať tě to ani nenapadne. Zůstaň na místě a ani se nehni.“vyhrkl Nao hned v zápětí. Chvilku na to mě napadl dost divný plán, který skoro na 99% nebude fungovat, ale každej pokus se počítá. Pomalu jsem zastrčil ruku do kapsy.

„Co to děláš?!“zavrčel Uragi. Místo odpovědi jsem z kapsy vytáhl mobil a mrštil jím po Uragim. Zasáhl ruku, v níž držel nůž a ten mu vyletěl do vzduchu. Spadl asi dva metry od něho. Žádný z jeho mužů se mu ho nepokusil podat, protože Naovi muži byli připraveni jim zabránit v jakémkoli pohybu. Nao chvilku čekal potom, ale srazil Uragiho k zemi a doběhl ke mně. Teď jsme stály čelem proti Uragimu a jeho mužům. Bohužel jich byla značná převaha.

„Nao máš plán?“zeptal jsem se ironicky.

„Jo obvykle jich takových tucet nosím po kapsách, ale dneska jsem si všechny zapomněl doma.“ Ušklíbl se.

„Ty si nemožnej.“odvětil jsem.

„Díky.“

„Nemáš zač.“ Řekl jsem a žduchl ho na Uragiho. Nao to neustál a slítl na něj. Využili jsme, že jsou Uragiho muži rozrušení a zaútočili jsme. Nao vstal, zamračil se na mě, ale připojil se do rvačky. Už to vypadalo, že vyhrajeme než…

„Prásk!“ozval se výstřel z pistole a já cítil, jak mi po ruce stéká horká krev. Všichni se podívali na Uragiho který držel v ruce pistoli. Na nic jsem nečekal a skočil po něm. Chvilku jsme se spolu potýkali a poté se ozval další výstřel. Na břiše jsem ucítil krev. Ovšem ne svou krev. Vyskočil jsem a nevěřícně civěl na Uragiho. V břiše měl díru po kulce a z úst se mu valila krev. Rukou mě chytl za zápěstí a přitáhl si mou hlavu až ke svým ústům.

„Běž do toho sídla, kde jsem tě věznil od tvých sedmi let. Najdeš tam zamčenou místnost, kterou otevřeš tímhle klíčem. V té místnosti je všechno, co patřilo tvým rodičům. Sice jsem je zabil, ale jejich majetek, peníze a všechno ostatní jsem nechal nepoškozené…ani nevím proč.“vydechl a vtiskl mi do ruky klíč. To byla jeho poslední slova. Ucítil jsem, jak jeho stisk ochabl. Vstal jsem. Byl jsem celý od své a od Uragiho krve a ještě k tomu se z mé ruky pořád valila další krev. Roztrhl jsem svoje natrhlé triko a obvázal si ruku kusem látky. Poté jsem se potíval na Uragiho muže a následně na Naa. Ten nic neříkal. Rozešel jsem se pryč a Nao s ostatními šli beze slova za mnou. Nasedli jsme do auta a odjeli pryč.