Zvrácené myšlenky

 Na celý den jsem neměl žádný plán.

„Nao napadá tě něco, co bysme mohli dělat?“ zeptal jsem se ho a znuděně zívl.

„A hlavně mi neříkej, že jsi všechny svoje nápady nechal například v kanclu.“ Dodal jsem.

„Ne neboj. Mohli bysme si někam vyrazit. Jenom my dva.“

„To je skvělý.“souhlasil jsem a tak jsme vyrazili. Lena jsem i přes jeho hlasité protesty nechal ležet doma. Jeli jsme nejdřív na místo kde mě Nao zachránil pře těmi magori co mě totálně zmlátili a potom do zábavného parku. Nasedli jsme na japonské provedení londýnského oka. K našemu štěstí nám zastavili úplně nahoře.  Obdivovali jsme venkovní krajinu a bavili se o různých věcech. Dobře jsme se bavili, než nám hlas v naší kabince oznámil, že máme poruchu a budeme muset počkat, než se opraví. Ne že by mi to nějak vadilo, kdyby to Nao nezačal dělat. Přisedl si ke mně a políbil mě. Chtěl jsem se od něj odstrčit, ale nešlo to. Nao mě položil na zem kabinky a rukou mi šmejdil pod tričkem. Potom zajel i pod kalhoty.

„Nao může se to každou chvilkou rozjet a já nechci, aby…“potom mě ale Nao umlčel polibkem.

„Bude to dobrý.“uklidňoval mě. Poddal jsem se mu a jen si užíval. Naovi ruce se ocitly úplně všude a já při každém jeho dotyku měl dojem jako by se mi po těle rozběhl roj mravenců. Mazlil se s mými bradavkami, pak sjel k pod bříšku, kde mě jazykem dráždil, a když jsem začal protestovat vzal mě do úst. Prohnul jsem se k němu a vykřikl. Najednou jsem se ocitl na břiše a Nao do mě nečekaně vstoupil. Zaúpěl jsem bolestí. Nao si otočil mou hlavu a políbil mě, aby mě zklidnil. Chvíli počkal a pak se začal pohybovat. Zrychlil se mi dech a já slastně přirážel proti Naovi. Po chvíli se do mě udělal. Jakmile se to stalo tak sebou kabinka trhla a ženský hlas nám oznámil, že už je vše v pořádku a že dostaneme jedno kolo navíc za trpělivost. Zamračil jsem se na Naa aby ze mě konečně slezl.

„Nao! Slez ze mě ty blbe.“zavrčel jsem, když se nic nedělo.

„Hups. Promiň.“usmál se a slezl ze mě. Jen tak tak jsem se stihl obléct. Jakmile jsme odjeli zdola opět nahoru, strčil mi Nao ruku do kalhot a začal mě uspokojovat, protože předtím mě k vrcholu nepřivedl.

„Přestaň.“zaúpěl jsem.

„Ne.“ Nebilo to tak že by se mi to nelíbilo jen jsem prostě nechtěl aby to dělal tady. Jsem silnější než on ale, pokud dojde na sex jsem bezbranný vůči jeho dotykům. Stává se ze mě jakási jeho hadrová panenka, která se mu nedokáže vzepřít. Vyvrcholil jsem asi v polovině cesty dolů. Vztekle jsem se podíval na Naa a uklidil bordel kterej způsobil. Nasupeně jsem vylezl z kabinky a odkráčel až k autu. Sedl jsem si za volat a čekal, než dojde Nao. Potom jsem šlápl na plyn a zamířil do mé oblíbené restaurace.

„Platíš.“zavolal jsem na něj, když jsem vystoupil a vešel dovnitř.

„Haru-sama vítáme vás u nás. A vás také Nao-sama.“přivítali nás v restauraci a ukázali nám prázdný stůl.

„Proč si tak naštvaný?“zeptal se mě Nao, zatímco si vybíral v jídelním lístku.

„Říkal jsem, že ne ale vaše veličenstvo mě nebralo v potaz a opět si se mnou pohrálo.“odsekl jsem.

„Neříkej, že se ti to nelíbilo.“

„O to nejde…“

„Tak o co teda jde?“otázal se. Zrudl jsem jak přezrálý rajče a namísto odpovědi jsem zamával na číšníka. Nao se jen usmál a také si objednal. Dojedli jsme a vyrazili domů.

Vtrhl jsem do domu jak velká voda a svalil se v obýváku na gauč.

„Nejsi nějak mrzutý?“ozval se Len, který ležel na stole vedle televize. Neodpověděl jsem a tak pokračoval.

„Kdybys mě vzal sebou tak se nic takového nestane.“

„O čem to mluvíš?“ožil jsem.

„O tom co se stalo v té podle mého názoru až příliš malé kabince mezi tebou a Naem.“

„Počkat ty o tom víš?“

„Ano. Napíchl jsem se na kamerový systém. V každé kabince je skrytá kamera.“

„Héééé!!!“vykřikl jsem.

„Neboj se. Celý ten záznam jsem smazal.“uklidnil mě Len. Oddechl jsem si.

„Říkal jsem ti, abys mě vzal sebou. Potom by se opakuji nic takového nestalo.“řekl chladně.

„Tak promiň. Ode dneška tě budu brát všude sebou.“

„Lépe řečeno od zítřka. Pochybuji, že dnes ještě něco podnikneš.“opravil mě.

„Fajn tak od zítřka.“souhlasil jsem a natáhl se. Asi po půl hodině nudného dokumentu, ani nevím o čem, jsem usnul.