Jdi na obsah Jdi na menu
 


01-Princ bez domova

3. 4. 2013

 Jmenuji se Mizu Arisu a žiji v zemi, které vládne král Zellin s královnou Seimei. Mají dva syny. Staršího Ria, kterému je 17 a mladšího Treina kterému je 15. Ačkoliv je Rio starší a tudíž korunní princ všichni říkají, že králem se stane Tein i přes to že to odmítá. Rio je no jak bych to řekl… úplný vůl který se stará jen o sebe a na všechny okolo je nepříjemný. To Tein je jeho úplný opak. Párkrát jsem s ním mluvil. Už z jeho hlasu poznáte, že je milí laskavý přátelský a lid ho má narozdíl od Ria v lásce.

"Slyšeli jste to? Král se rozhodl prince Ria vyhnat z hradu a zpátky ho příjme až se bude chovat jako budoucí král."zaslechnu od hloučku starých babek.

"Taky jsem to slyšela. To mě zajímá, co princ hodlá dělat."uchychtne se další z nich. Směrem od hradu běží nějaký chlap.

"Právě ho vyvádějí."křičí ještě za běhu. Otráveně se vleču za davem lidí. Je mi prince líto. Podle mě si to nezaslouží ani on. Kousek před hradem zabočím do našeho dvoupatrového domu. Žiju v něm s mojí babičkou a 25ti letým bratrem který pracuje na hradě, takže peněz máme dost. Já chodím pomáhat starým lidem a za to taky něco dostanu, co si můžu nechat, ale já nepomáhám kvůli penězům. Dělám to rád.

"Babi jsem doma!"zakřičel jsem do zdánlivě prázdného domu. Babička nikdy neodpovídá na hulákání. Přešel jsem do obýváku. Babi seděla na houpacím pleteném křesle, na které nedá dopustit.

"Vítej doma Mizu. Co se dnes dělo ve městě?"zeptá se mě s úsměvem. Pro upřesnění je sobota k večeru.

"Zrovna nic moc extra. Pozdvyžení bylo až teď. Princ Rio je vyhnaný z domova dokud se nezačne chovat jako správný nástupce trůnu."pokrčím rameny a sklesle si sednu do křesla naproti ní. Babi mě chvíli zkoumá a pak si povzdechne.

"A ty si myslíš, že to není správné." Zase mě prokoukla. Nevím, jak to dělá, ale před ní nic neskryji. Sklopím oči.

"Tak si ho doveď a změň ho."nadhodí babička.

"To bych mohl?"vyhrknu šťastně. Babička kývne.

"Ale potom si nestěžuj. A zavazuješ se tím, že dokud se nezmění, zůstane ti na krku."upozorní mě. Odšourám se do kuchyně, abych si udělal večeři. Jakmile dojím, uslyším klapnutí schránky. Dojdu ke dveřím, kde na zemi leží dopis s královskou pečetí.

"Drazí poddaní. Je zakázáno jakkoliv pomáhat mému synovi princi Riovi. Jakákoliv pomoc bude potrestána. Král Zellin."dočtu a ztuhnu. Co teď? Je zakázáno mu pomoct, ale já ho tam venku nedokážu nechat. Sletím v pokoji na postel a začnu přemýšlet. Jen zaslechnu, že se vrátil bratr a babičku jak mi přeje dobrou noc. Úplně mě probudí až dopadající kapky vody na okno. Venku začalo lít jako z konve. V ten moment jsem měl jasno. Nenechám prince zmrznout v ledově deštivé noci. U nás máme celoročně přes den teplo a v noci zimu že by se dala krájet. Obléknu se, vezmu ještě něco pro prince a už valím ven.

Hledám ho dobrou půl hodinu než ho najdu krčícího se u studny kde je menší stříška. Hodím na něho jakž takž suchou bundu, kterou jsem měl pod tou svou a běžel v předklonu. Princ zničeně vzhlédne.

"Pojďte, u nás máte dveře otevřené."zašeptám a podám mu ruku. Chytne se jí a já ho vytáhnu na nohy. Okamžitě se roztřese zimou, jak se mu studený vítr dostal tam, kam v dřepu nemohl. Navlíkne si bundu a společně se rozběhneme nazpět. Doma ho zavedu do svého pokoje, kde hučí oheň. Zlatý Ryan babička mu nejspíš všechno řekla. Posadím ho na postel a donesu teplou deku. Ještě nachystám suché oblečení.

"Převlečte se. Já vám zatím uvařím teplý čaj."řeknu a opustím pokoj. Když se vrátím, princ sedí na posteli zachumlaný v teplé dece a v mém pyžamu. Ono teda jako pyžamo vůbec nevypadá tmavě zelené tepláky se světle zeleným tričkem. Člověk by řekl, že je to spíš normální denní úbor.

"Měl by ses taky převléct a zahřát."promluví. Zaskočí mě. Vůbec nevypadá na dosebe zahleděného magora. Strčím mu do rukou čaj a druhý hrnek postavím na noční stolek. Prohrabu skříň, až najdu druhé teplé pyžamo. Nehledě na to že jsem v místnosti s princem, se rychle převleču.

"Proč jsi mi pomohl?"zeptá se, když si sednu na židli u psacího stolu.

"A proč vy se chováte, jako s prominutím vůl kterého nic nezajímá a teď si děláte starosti o mě?"

"Jak se jmenuješ?"opustí od předchozí otázky.

"Mizu."odpovím.

"Pěkné jméno."usměje se.

"Děkuji. Rio také není k zahození." Princ se zasměje. Proč mám dojem, že tahle jeho nálada nebude trvat dlouho? Nejspíš proto že když jsme šli spát a ráno se probudili…

"Mizu kde mám snídani? Jako princ si ji přece nebudu dělat sám a ty jsi mě zachránil i přes zákaz. Máš mě na starosti."zaječí na celý barák. Vtrhnu do pokoje.

"A co by si milostivý pán přál?"

"Čerstvý chléb se zeleninou ze zahrady a zbytek snad zvládneš domyslet. A ať je to ještě dneska."zavelí. Tak takhle teda ne. Doběhnu do kuchyně, kde vytáhnu čerstvě upečený chléb. Dva krajíce ukrojím, namažu máslem a posypu mu je solí. V pokoji mu to dám na postel.

"Já chtěl zeleninu."vztekne se.

"Tak to se omlouvám ale, když jsem došel na zahradu a ta zelenina se dozvěděla, že by měla skončit u vás tak radši utekla. Teď jenom doufám, že se vrátí."odpovím mu laskavě a odejdu. Nebudu si stěžovat. Nebudu si stěžovat. Prostě ne!

"Mizu jsi doma?"ozve se Ryan. Doběhnu ke dveřím.

"Ryane, proč jsem do toho strkal nos? Je protivný nepříjemný a bůh ví co ještě."padnu mu kolem krku, jako když jsem byl menší a stěžoval si mu.

"No jo. Vždycky ses do všeho vrhl po hlavě."prohrábne mi vlasy. To mi říkat nemusel. Pokaždé jsem se dostal do potíží. Ze začátku mě z toho bratr tahal, ale potom už toho nechal, abych se z toho dostal ven sám. A to stejný mě čeká i teď. Co jsem si nadrobil, to si také sním teda spíš, co jsem si domů přitáhl, o to se také postarám.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář