Jdi na obsah Jdi na menu
 


01-Útěk

3. 4. 2013

 UKE

Suzu Norio

Věk: 16

Oči: Zelené

Vlasy: Světle hnědé

Chodí na veterinární střední školu. Doma má štěně Chika. Nemá rád lidi, co ubližují zvířatům a naopak si rozumí s těmi, kteří mají zvířata aspoň trochu rádi. Je přátelský, zábavný, málo kdy má špatnou náladu. Rád chodí do kina, do cukrárny nebo čajovny a hlavně s Chikem do parku. Má rád zelenou, červenou a fialovou barvu. Miluje marcipán a horkou bílou čokoládu.

Seme

Kami Wakaru

Věk: 18

Oči: Zelené

Vlasy: Červené (dříve dlouhé po pas)

Je to Japonský korunní princ. Má dva mladší bratry (dvojčata). Nemá rád, když mu někdo rozkazuje. Má rád zábavné lidi. Sám je veselý a přátelský. Rád chodí do přírody (nezasažené člověkem). Jeho oblíbené barvy jsou červená, zelená, modrá a černá. Miluje noční oblohu. Nesnáší sladké, jediné co mu nevadí, jsou mléčné koktejly.

Chiaki a Mizuki. (zleva doprava)

 

„Kami-sama žádá si vás váš otec.“přijde ke mně do pokoje kde si zrovna hraji se svými bratry sluha. Povzdechnu si. To zase bude „Poslouchej, neodmlouvej, nebuď drzý“ a mě opět nezbude nic jiného než jim vyhovět, vyslechnout je a nakonec souhlasit.

„Za chvíli se vrátím.“podívám se na dvojčata, kterým smutně poklesnou oči. Rozcuchám jim vlasy a jdu za rodiči.

„Kami tak jsi konečně tady!“řekne otec přísně. Sluha pro mě přišel před pěti minutami to si myslí, že mám v zadku vrtuli nebo co?

„Co jste potřebovali?“zeptám se a posadím na pohodlné křeslo. Matka se trošku smutně zamračí a otec spustí.

„Já a tvoje matka jsme se rozhodli, že se oženíš.“

„S kým?!“řeknu s mírným zavrčením.

„S dcerou rodiny Hiromaru.“oznámí mi úplně v klidu, jakoby nevěděl jaká jejich dcera je.

„Tak to ani náhodou.“odseknu. Vždycky jsem jim vyhověl, i když se mi to ani za mám nelíbilo a znamenalo to pro mě nepříjemnosti. Vždycky jsem si od nich nechal poroučet, i když to ze srdce nenávidím, ale tohle ne.

„Co prosím?!“podívá se na mě otec výhružně. Matka si povzdechne a chce něco říct, ale to už začnu já.

„Nehodlám si ji vzít. Za prvé je odporná a tlustá, za druhé její chování je ohavné, chová se povýšeně, všem okolo sebe jen nadává a bije je. A v neposlední řadě jsem na kluky.“vypálím na ně. Matka překvapeně zamrká a otec zbrunátní v obličeji. Mezitím co se snaží najít ta správná slova, prosebně se podívám na matku.

„Kami je to rozhodnutí tvého otce a já nebudu stát proti němu.“řekne. To mi fakt pomohla. Mám dojem, že v tomhle zámku mám podporu jen u bratrů.

„Vezmeš si ji a je mi jedno co říkáš. Už jsme poslali posly.“řekne otec vztekle. Zvednu se a odejdu. Schválně za sebou třísknu dveřmi. Vrátím se do pokoje, kde sedí dvojčata vyděšeně na posteli.

„Slyšeli jste nás?“zeptám se, i když vím, že ano. Jen kývnou hlavou.

„Prosím vás, teď jděte, nemám dobrou náladu.“poprosím je. Se smutkem odejdou. Vždycky jsou smutní, když jsem smutný nebo naštvaný já. Můj plán je jasný. Nehodlám si ji vzít. Prostě zdrhnu. Sice nevím, kam půjdu, ale něco už vymyslím.

„Pane večeře.“přišel ke mně do pokoje sluha.

„Nemám hlad. Vyřiď rodičům, že se necítím nejlíp.“odbudu ho. S úklonou odejde. Zamknu pokoj a lehnu si na postel. Musím počkat tak do půlnoci než budu moct jít. Ještě že mám pokoj v přízemí. Vydupal jsem si, že chci zrovna tenhle. Začal jsem si balit věci. Notebook, ten bude taky potřeba, oblečení, nějaké jídlo z mých zásob, peníze, mobil do kapsy a sluchátka. Připadalo mi to jako věčnost, než konečně moje nástěnné hodiny ukazovali půlnoc. Zaběhl jsem k bratrům do pokoje dát jim pusu a pak jsem už vyskočil z okna a ven. Běžel jsem po svých, auto by bylo moc nápadné a má zabudovaný vyhledávací systém. Zastavil jsem se až ve středu města. Kousek kolem mě projelo auto naší tajné služby. Rychle jsem zalezl do postraní uličky. Jak mohli tak rychle zjistit, že jsem pryč? Následně jsem si vzpomněl na kamery. Sice jsem přes sebe měl přehozenou mikinu a nasazenou kapuci, ale asi jim to docvaklo a šli mě zkontrolovat. Ani bych se nedivil, kdyby mě dali rodiče hlídat. Kolem uličky prošel nějaký kluk. Podíval se na mě a šel dál. Po chvíli se vrátil.

„To hledají tebe?“zeptal se příjemným tichým hlasem.

„Jo.“odpověděl jsem. Kluk si povzdechl, chytl mě za ruku a někam táhnul. Rychle jsem se otočil zády k silnici, když znovu jeli okolo. Kluk mě nepouštěl a zavedl mě do menšího domečku. Zamknul za mnou a rožnul. Konečně jsem svému zachránci viděl pořádně do obličeje. Má krásně jemné rysy, velké zelené oči a světle hnědé něco mezi krátkými a polodlouhými vlasy, které mu spadají do obličeje. Jedním slovem je nádherný. Kluk si mě také se zájmem prohlížel.

„Takže princi jaký máte důvod pro útěk?“zeptal se pobaveně. Zamračil jsem se a přemýšlel, jestli mu můžu věřit.

„Chtějí mě provdat za jednu holku z bohaté rodiny, která je zlá nafoukaná a vůbec hrozná no ani to nebudu vyslovovat.“rozčílil jsem se. Kluk se začal smát. Břinknul jsem ho po hlavě.

„Promiňte já jen, že i vy můžete mít normální problémy.“usměje se a někam jde. Poslušně se rozejdu za ním a ocitneme se v kuchyni.

„Jak se jmenuješ?“zeptám se ho, když se posadí ke stolu. Vyděšeně se na mě podívá a znovu si stoupne.

„Omlouvám se. Úplně jsem na to zapomněl. Jsem Suzu Norio. Je mi 16 let.“představí se mi a podá mi ruku.

„Těší mě.“usměji se na něho. Je mi v jeho přítomnosti příjemně. V tu stejnou chvíli mi zakručí v břiše. Suzu se opět rozesměje. Je to příjemný člověk.

„Udělám vám něco k jídlu, ale nečekejte nic extra, jsem jen středoškolák bez rodiny.“řekne a otevře lednici.

„Prosím tě nevykej mi. Pro tebe jsem Kami.“hodím po něm balíčkem kapesníků, který najdu v kapse.

„Omlouvám se.“pronese s úklonou a pobavením v očích.

„Tss.“odsyknu. Suzu se pobaveně uchychtne a začne připravovat něco k večeři. Nakonec máme těstoviny s rychlou, jednoduchou, ale vynikající omáčkou a sýrem. Mlsně se olizuji ještě dlouho po tom, co dojím.

„Mohl bych nějakou domu zůstat u tebe?“podívám se na něho štěněčíma očima asi kolem půl třetí ráno, kdy se rozhodne jít spát. Zamyšleně se na mě podívá a tak dlouho neodpovídá, až znejistím.

„Proč ne. Aspoň se postaráš o Chika, když budu ve škole.“usměje se.

„Kdo je…“začnu, ale to už otevře dveře pokoje a zevnitř vystřelí černobílé štěně.

„Tak tohle je Chiko. Štěně border kolie.“řekne Suzu. Chiko se rozběhne ke mně. Skloním se k němu a okamžitě mám olízaný obličej. Začnu se smát, protože to lechtá.

„Líbíš se mu.“poznamená Suzu a jde rozestlat postel do vedlejšího pokoje. Potom se vrátí a svalí se na postel. Okamžitě usne. Začnu si nadávat. Vůbec jsem si nevšimnul, že je tak unavený. Chiko vyskočí k němu a přitulí se. S úsměvem ho přikryji a políbím ho na tvář. Zavrtí se a spí dál. Odeberu se do vedlejšího pokoje a přemýšlím, co teď bude. Nakonec usnu s pomyšlením, že nějak to prostě dopadne. Ráno mě probudí Chiko který mi začne ožužlávat ruku. Vylezu s postele a sejdu do kuchyně, kde už Suzu připravuje snídani. Na stole leží ještě kadeřnické nůžky.

„K čemu máš ty nůžky?“zeptám se a posadím na židli. Suzu se na mě škodolibě usměje.

„Promiň Kami, ale pokud budeš takhle pobíhat po městě tak tě každý pozná.“vysvětlí mi.

„Ne-e!“zaprotestuji.

„To chceš být věčně zavřený v domě?“zeptá se mě s povzdechem. Kývnu. Suzu se zamračí.

„No tak dobře, ale umíš to?“

„Nepodceňuj mě. Máma byla kadeřnice.“ujistí mě a popadne nůžky, zatímco se mu vaří vajíčka. Zhluboka se nadechnu a vydechnu.

„Tak můžeš.“řeknu odhodlaně a zavřu oči. Slyším jen dovření nůžek a pak znovu a znovu. Nevím, jak dlouho to trvá, než mi řekne, že můžu otevřít oči. Zděšeně se podívám na zem, kde leží hromada mých vlasů. Zajedu si rukou do vlasů na hlavě a vyjeknu. Je to o dost kratší. Suzu mě odvede do koupelny k zrcadlu. Otočil mě k němu zády a malým zrcátkem mi ukázal, jak to vypadá. Líbí se mi to.

„Je to hezký.“usměji se a chytnu ho do náruče. Usměje se na mě a ani se mi nesnaží vysmeknout do doby, než uslyšíme, jak vajíčka na sporáku bublají a hasí oheň. Pustím ho a on odběhne do kuchyně.

„Suzu mohl bych do sprchy?“zavolám na něho.

„Jasně.“ozve se odpověď. Vysvleču se a zalezu do celkem velké vany. Pustím na sebe horkou vodu a užívám si ten krásný bezstarostný pocit. Do místnosti vejde Suzu.

„Promiň.“omluví se a otočí zády.

„V pořádku, nemám nic, co bys ty neměl.“usměji se.

„Taky fakt.“uchychtne se a otočí zpátky.

„Musím do školy. Na stole máš vaječný salát. Dej si k tomu co chceš a tady máš čočky. Bude to jistější, že tě nikdo nepozná. V obchodě ještě koupím smývatelnou barvu. Nepoškodí ti vlasy, neboj.“usměje se a položí mi na umyvadlo nádobku s čočkami. Kývnu. Nemám proč se s ním hádat, má pravdu.

„Tak já jdu.“řekne a otočí se k odchodu.

„Kdy se vrátíš?“zeptám se zvědavě.

„Kolem 6. Mám školu do půl 5 a ještě musím nakoupit.“odpoví sklíčeně a odejde. Taky bych nebyl zrovna šťastný, že musím být ve škole tak dlouho. Z vany vylezu asi po půl hodině. Vůbec se mi ven nechtělo. Na stole najdu salát a ukrojím si k němu chleba. Suzu opravdu umí vařit skvěle, i když je to jenom jednoduchý salát. Po snídani si zapnu počítač. Jediné co jsem vymyslel, že budu dělat je koukat na filmy. S tím vydržím jen do 12 odpoledne. V tu dobu na mě začne dorážet i Chiko. Jdu za ním do kuchyně, kde vráží hlavou do lednice. Otevřu ji a Chiko zaútočí na jeden menší hrnec. Podívám se dovnitř a uvidím masovou směs. Dám ji na sporák a ohřeji ji. Potom ji Chikovi nasypu do misky, kterou si přitáhnul. Já dojím zbytek salátu a i s Chikem si zdřímneme. Vzbudím se asi kolem 5 večer. Chiko je taky vzhůru a smutně sedí u domovních dveří.

„Nebuď smutný. Chceš mu jít naproti?“podrbu štěně mezi ušima. Šťastně zavrtí ocáskem. Po krátkém hledání najdu jeho obojek a vodítko. Připnu ho a vyrazíme ven. Chiko mě táhne k jednomu menšímu obchodu, kde vevnitř uvidím Suzua. Sednu si na lavičku před obchodem a drbu Chika. Suzu vyleze 10 minut na to.

„Co vy tu děláte?“uslyším jeho příjemný hlas nade mnou. Obrátím se. Není naštvaný spíš naopak.

„Chiko to nemohl vydržet.“usměji se a vyrazíme domů.

„Koupil jsem ti černou, blond a hnědou barvu. Můžeš je střídat.“řekne před domem a odemkne. Vlezeme dovnitř.

„Děkuji.“poděkuji, neovládnu se a políbím ho. Zmateně na mě zůstane zírat.

„Promiň.“hlesnu.

„V pořádku. Neomlouvej se. Vím i o té puse v noci jen jsem si nebyl jistý, jestli to nebyl Chiko.“usměje se. Teď mi spadl přímo balvan ze srdce.

„Ty jsi na kluky?“zeptám se opatrně.

„Na oboje. Proč chceš se mnou chodit?“vyplázne na mě jazyk.

„Ty se ptáš? Jasně. Jsi krásný, máš krásně jemné rysy, neříkáš mi, co mám dělat, máš rád zvířata, jsi hodný, milí, přátelský a veselý. V životě bych neřekl, že někoho takového potkám.“vyhrknu ze sebe.

„Páni.“vydechne Suzu a přejde ke mně. Opět ho políbím a on mi můj polibek opětuje.

„Mám to brát jako ano?“zeptám se.

„Co myslíš? Přijď v noci. Buď tě vykopu, nebo tě u sebe nechám.“ušklíbne se a začne dělat něco k večeři. Máme kuřecí plátek masa na prudko s americkýma bramborami.

„Jednoduchý, rychlý a vynikající.“pochválím mu to. Zašklebí se.

„To víš, když žiješ sám jen z podpory sociálky a z peněz co si vyděláš na brigádě, naučíš se dělat rychlý, jednoduchý, ne moc drahý a dobrý jídla.“

„Jak dlouho takhle žiješ?“zeptám se s plnou pusou.

„Od 14.“odpoví. Páni je čím dál tím dokonalejší.

„No nic jdu si udělat úkoly tak tě prosím o chvilku klidu.“zvedne se, když dovečeří.

„Jasný. Umyju nádobí.“vezmu mu talíř. Děkovně se na mě usměje a odběhne. Nevím, jak dlouho mu to bude trvat a tak se natáhnu do obýváku na gauč a pustím televizi. Na každém programu jsou toho tuny o mém zmizení. S povzdechem to znovu vypnu. Nepotřebuji poslouchat ty bláboly, co zase média vymyslela. Převalím se na záda a na břicho si položím Chika, se kterým si začnu hrát. Vydrží mi to asi dvě hodiny. Nahoru k Suzuovi se odvážím až o půl jedenácté. Nakouknu dovnitř a uvidím ho, jak sedí u stolu. Zvedne hlavu a podívá se na mě unavenýma očima.

„Pojď dál. Právě jsem to dodělal.“řekne a vstane od stolu. Podlomí se mu kolena. Rychle ho chytím a odnesu k posteli.

„Promiň, jsem hrozně unavený.“

„To vidím.“usměji se a vysvleču ho do spodního prádla. Otočím se, že půjdu pryč, ale Suzu mě chytl za rukáv.

„Zůstaň tady.“zaškemrá. Nenechám se přemlouvat a lehnu si k němu. Okamžitě se ke mně přitulí a spí. Ve spánku vypadá tak roztomile. Chiko jako inteligentní pejsek pozná, že pro něho na posteli není místo a jde si lehnout do svého pelíšku. Obejmu Suzua a usnu.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář