01-Ztráta
"Co že jsi udělal? Ztratil si je? Jak si je mohl ztratit? Jednou ti je dáme pohlídat a ty je co? No ztratíš. Tohle není možný. Jak si je mohl... Proboha to ne. Tohle opravdu nechápu. Je vůbec možný je jen tak ztratit? A ještě k tomu na Zemi? Nikomu jinému by se to nestalo. To jen ty jsi expert. Co s tím teď asi mám dělat? Víš moc dobře, že pokud je zvedne člověk, sto let je nebude moct dát z ruky, a pokud je nedej bože zvedne démon, jediný způsob jak je dostat zpátky je ten, že je dobrovolně odevzdá do rukou anděla. A proč by to démon asi dělal, když má volný průchod do nebe?"takhle na mě už Gabriel huláká asi hodinu. Michaela to přestalo bavit už po půl hodině, protože si všiml, že to stejně pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven a Rafael to ani nezkoušel.
"Soule posloucháš mě vůbec?"zavrčí těsně u mého obličeje.
Podívám se na něho s otráveným výrazem.
"Jasně že ne. To bych, musel zcvoknout. Hele Gabrieli já říkal, ať mi ty klíče nedáváte, že je někde tak leda ztratím."odpovím mu ledabyle. Vím, že je to dost velký problém ale já jim to říkal.
"Cože? Ne já je nechci. Až je ztratím tak na mě budete hulákat, já vás budu ignorovat, za což mi zase vynadáte. Ne ani mě nenapadne si je vzít. Ne prostě ne."odmítám si vzít tu malou titěrnou a lesklou věcičku.
"Soule nic ti to neudělá, když je jeden den pohlídáš."domlouvá mi Rafael.
"Ani mě nenapadne. Dejte to někomu jinému."
"A komu asi tak? Amor je teď ponořen do vášnivé lásky, kterou všude rozdává že by jimi tak leda někoho prostřelil protože by si je splet s šípem..."a, začaly mi vykládat o všech andělech a důvody proč ty klíče nedat zrovna jim.
"Soule!"probudí mě z přemýšlení nad minulostí.
"Ano?"usměji se.
"Ty jsi mě teď neposlouchal že?"
"Ne. Vzpomínal jsem, jak jsem vám odporoval, abyste mi ty klíče dávaly."přiznám.
"Budeš mě vůbec někdy poslouchat?"zeptá se. Že by mu došlo, že ho celou dobu ignoruji.
"Hmm ne."
"Víš ty co? Teď půjdeš za Mizu do KuroShiro a oznámíš jí, co jsi udělal."řekne rázně a já ztuhnu. Tohle se Mizu líbit nebude. Když se naštve tak je to hodně špatný.
"To si děláš srandu?" vyděsím se.
"Ne nedělám."ujistí mě a odejde. Ještě chvíli se jenom dívám na místo, kde ještě před chvílí stál. Konečně se odhodlám jít dolů. Brána je sice zamčená ale existuje i jiná cesta ven, kterou mohou chodit jen někteří andělé, jako jsem já anděl ztracených duší nebo třeba Shi anděl smrti. Dalo by se říct, že je to cesta pro méně oblíbené anděly s černými křídly. Sletím dolů a přímo k baru Mizu. Vejdu dovnitř a nervózně se rozhlédnu. Mizu zrovna zachraňuje svoji spolumajitelku od opilého zákazníka. Ame je dcera nejvyššího upíra a při tom je dost bojácná.
"Mizu!"zavolám na ni. Naštvaně se na mě otočí ale, když uvidí mě zářivě se usměji a mávne rukou, ať jdu k ní. Potom spacifikuje zákazníka kterého odvede vyhazovač.
"Tak co tě sem přivádí Soule?"usměje se na mě.
"No víš,... tak trošku,... Gabriel on,... dal mi..."snažím se jí vysvětlit můj problém.
"Gabriel ti dal ty klíče co?"zeptá se mě. Jenom obávaně kývnu. Zvednu oči k ní a vyděsím se. Mizu je dost naštvaná.
"Já Gabriela zabiju!"zavrčí.
"Jenomže to není jediný problém."polknu.
"Co ještě?"podívá se na mě.
"Já je ztratil."hlesnu.
