Jdi na obsah Jdi na menu
 


01-Srážka

18. 4. 2013

 Ao Gareki

"Kuro, stůj!"křiknu na mého australského ovčáka. Už teď kvůli němu přijdu pozdě do školy. Najednou uslyším překvapený výkřik a ránu. Oběhnu roh a vidím, jak Kuro stojí nad nějakým klukem a olizuje mu obličej. Je hezký. Křišťálově tyrkysové oči a delší bílé vlasy. Mírně omámeně se zvedne a já se vzpamatuji. Vždycky se mi líbili kluci.

"Jste v pořádku?"zděsím se a pomůžu mu na nohy. Musí se o mě opřít, asi se praštil do hlavy.

"Kuro ty nejsi pes, ty jsi pako. Nemůžeš být tak zbrklý."dám mu pohlavek za ucho, až zakňučí.

"To je v pořádku. Nic mi není."brání ho ten kluk.

"To si nemyslím. Vezmu vás k nám a prohlídnu."

"To nebude nutné."odporuje mi.

"Ale to víte že to je nutné."řeknu nekompromisně. S povzdechem kývne a tak vyrazíme směr naše sídlo. Když jsme před ním zaskočeně zamrká, ale nic neříká. Bez povšimnutí zvládnu projít kolem služebných až do svého pokoje. Posadím ho na postel. Kuro odběhne za Shiro. Shiro je fena australského ovčáka. Patří tátovi. Prohlídnu toho kluka. Má malou ranku na hlavě. Nic vážného.

"Je to v pořádku."řeknu mu.

"Já říkal, že mi nic není."připomene mi.

"Ano to jste možná říkal ale Kuro je můj pes a proto zodpovídám za to, co dělá."začnu se s ním dohadovat.

"No dobrá ale nemůžete popřít, že jsem měl pravdu."

"Zajisté jste pravdu měl ale, kdyby se vám stalo něco vážnějšího tak také tvrdíte, že jste v pořádku."namítnu.

"To ano."odkývne to. Mám dojem, že se dobře baví.

"Tak vidíte. V tomhle mám zase pravdu já."

"Jsem Araki Giotto."změní náhle téma.

"Ao Gareki."řeknu, než se stačím zarazit. Chvíli přemýšlím nad jeho příjmením, než to pustím z hlavy.

"Musím do školy."oznámím mu. Pochopí a vstane. Vyjdeme z pokoje, který zamknu. Moje matka mi tam chodí slídit.

"Pane Ao, nechci vám nic říkat, ale vaše matka zakázala, abyste si sem vodil návštěvy, když není doma."zarazí mě šeptem jedna služebná.

"Ano já vím. Podle ní si sem nemůžu nikoho vodit ani, když je tu táta. Stačí, když jí to neřekneš a bude to v pořádku."ujistím ji a pokračuji dál. V předsíni si vezmu tašku a s Arakim za zády vyjdu z domu.

"Kam chodíš do školy?"zeptá se v půli cesty k bráně.

"Na Hiorinskou střední."odpovím. Usměje se. Jde se mnou celou cestu ke škole a pak i do ní.

"Co tu chceš?"otočím se na něho před třídou, když mi dojde, že tu pořád je. Neodpoví. Jen otevře a strčí mě dovnitř.

"Pane Gareki kde jste…“zamračí se na mě učitel, ale Araki ho nenechá domluvit.

"Nezlobte se na něho. Přišel by včas ale, když venčil svého psa tak mě srazil a nedal jinak, než že musí zkontrolovat, jestli jsem v pořádku."

"A vy jste?"podiví se učitel a mě si vůbec nevšímá tak si jdu sednout.

"Vy si mě nepamatujete? Jsem Araki Giotto."urazí se. Učitelovi se rozzáří oči překvapením.

"Araki... Tak v tom případě si jdi sed..."podívá se na místo kde jsem stál.

"Já už sedím."ozvu se aby mě zbytečně nehledal tam kde nejsem. Araki se začne potichu smát.

"Takže moje drahé tupé hlavičky. Chtěl bych vám představit mého bývalého studenta. Byl to takový chytrolín, že odmaturoval pět let předem a během dvou let proklouzl vysokou."mávne nademnou rukou a radši se věnuje jemu. Už vím, kde jsem to jeho příjmení slyšel. Seiki je prezident studentské rady a často mě žádá o pomoc, protože to ani s celou studentskou radou nestíhá. Byla tam složka starých studentů téhle školy. Dokonalý chlapec. Mám dojem, že ten když poprvé přišel do školy, už všechno uměl.

"Hej jsi v pohodě?"ozve se vedle mě jeho hlas. Nadskočím.

"Ale jo. Zamyslel jsem se. A vůbec já mám souseda a ještě k tomu co tu děláš?"vyhrknu na něho.

"No tak si soused sedne jinam a dneska tu zůstávám. Vadí ti to?"nadzvedne obočí.

"Ne ale jemu to vadí."ukážu ke dveřím, kde nasraně stojí můj soused. Jin Hiruo.

"Kde jste…?“chce se ho zeptat učitel ale, když na něho upře pohled, který by zmrazil i věčný oheň, zmlkne.

"Ao kdo to je? Tohle je moje místo!"zavrčí směrem ke mně, když zamíří k lavici.

"A proč se ptáš mě? Já ho sem neposadil."odseknu. Vím, že tohle mě něco bude stát, ale mám ho už plný zuby.

"Vypadni."podívá se na Arakiho s ledovým klidem.

"Ne. Dneska tu sedím já."odpoví mu stejně ledově. Začne mi z toho běhat mráz po zádech.

"Vedle něho nikdo jiný kromě mě sedět nebude."

"Mě se ale nezdá, že by tu nikdo neseděl, když jsem tu já."odsekne.

"Prosím tě Araki přestaň."poprosím ho a zvednu se. Jin mě chytne a odvleče ze třídy.

Araki Giotto

Dívám se, jak ten kluk ne zrovna jemně vleče Aa ze třídy. Rozhlédnu se po třídě. Všem se v obličejích zračí strach. Zvedám se, že půjdu za nimi, ale učitel mě zarazí.

"Nech to být. Od té doby co Jin do naší školy přišel, dělal všem problémy. Ao se mu postavil a vzniklo cosi, jako že teď ubližuje jenom jemu. Když mu chce někdo pomoct je to následně pro Aa ještě horší."řekne potichu. Nějaká holka za mnou se rozvzlyká. Otočím se na ni.

"Je to nefér. Proč musí všechno odnést on? Je to nefér."říká mezi vzlyky. Její sousedka ji začne uklidňovat.

"Je to dva roky co začal Aovi ubližovat. Pokaždé když je s ním o samotě, vrátí se celý domlácený."vysvětlí mi. Okamžitě se zvednu a vystřelím ze třídy. Zamířím hned na první záchody, které potkám. Opravdu tam jsou. Ao leží na zemi celý domlácený a ten hajzl se ho zrovna chystá znásilnit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář