02-Nový domov
4. 9. 2013
„Co tenhle?“navrhne Ame už asi po sté malý byt 3+1. Povzdechnu si.
„To je příliš malé. Už jsem ti to říkal.“pokárám ho.
„No jo pořád.“odsekne.
„A co tamto.“ukáže Aki na pěkný domeček. Cedule před ním hlásá 'Na prodej.'
„Hm, to vypadá zajímavě. Co ty na to Amíku?“otočím se na něj. Zamračí se.
„Neříkej mi Amíku.“zavrčí podrážděně a podívá se na dům.
„Ale jo. Vypadá to slušně, ale nebude to drahé? Koupit si dům? Přece jenom nájem je něco jiného.“namítne. Musím mu dát za pravdu.
„No tím, že tam zavoláme nic nezkazíme.“usměji se a vytočím číslo, jenž je napsané na ceduli.
„Dobrý den. Tady Mizu Warau. Mám zájem o dům, který...“začnu ovšem žena na druhém konci mě přeruší.
„Aha. To je veliká škoda. Stejně vám děkuji.“a zavěsím. Upřou se na mě dva zvědavé pohledy.
„Před chvílí to prodali.“pokrčím rameny. Svorně si povzdechnou.
„Tak tady jste. Hledám vás už asi hodinu. Sehnali jste něco?“doběhne k nám celý udýchaný Chikage. To už po tom městě bloudíme tak dlouho? S povzdechem zakroutím hlavou.
„Vlastně jeden podnájem by šel. Pro začátek.“opravím se. Ame se spokojeně uchechtne. Bouchnu ho do ramena. Zamračí se na mě, ale neohradí se.
„Tak fajn po cestě to bereme přes tvoje rodiče.“nakloním se k Akimu, aby to slyšel jenom on. Cukne sebou a celý červený kývne. Spokojeně se narovnám a musím se opravdu držet abych ho nepolíbil. Je tak roztomilí a rozpačitý. Nastoupíme do autobusu a Aki se rychle prosmíkne kolem Ameho a posadí se k oknu. Ame vedle něho. Já se posadím s Chikagem a začnu do něho rejpat, ať nechá Ameho na pokoji, jinak ho dostane do potíží. Neustále mu připomínám a nutím ho, aby šel a všechno mu vysvětlil, ale náš milovaný Kage má vlastní hlavu a neuznává, že tenkrát s tím neměl souhlasit. Ten tvrdohlavec. Jednou na to doplatí a pak to schytá ještě ode mě.
„Tak se mějte. Uvidíme se zítra.“rozloučí se Aki. Zamávám a vystoupím s ním. Kage se na mě nechápavě dívá. Jen se šibalsky usměji a jdu za Akim. Za celou cestu nic neřekne a já se ho na nic neptám. Chci, aby se rozpovídal sám, aby mi sám řekl něco o sobě. Nechci a ani ho nebudu nutit.
„Tak tady bydlím.“dojdeme k hezkému bílému domku. Aki otevře branku a vytáhne klíče od domovních dveří. Ze vnitř se ozve štěkání.
„Nebojíš se psů, že ne?“otočí se na mě. Zavrtím hlavou. Otočí klíčem a otevře. Okamžitě se na něj vrhnou dva malí psíci.
„Aki už jsi doma? Jak bylo ve škole?“objeví se nějaká žena. Chvíli za ní dojde i muž.
„Dobře. Mami, tati chtěl bych vám představit Mizua. Mého nového spolužáka.“představí mě a znachoví u toho. Jeho rodiče se na mě nepodívají zrovna dvakrát přívětivě. Povzdechnu si a přejdu rovnou k věci.
„Těší mě. Víte říkal jsem si, ještě s jedním spolužákem, pocházíme z vedlejší vesnice, takže víme jak daleko musí váš syn dojíždět. Tak nás napadlo, jestli byste nepustili Akiho bydlet s námi do Kyota.“řeknu na jeden nádech. Výraz nelibosti v jejich obličejích se změní na vražedný.
„Tak to ani náhodou. Zůstane tady.“řekne jeho otec.
„Já jsem mu to říkal.“brání se Aki, když jeho matka pohlédne na něj.
„Slyšel jsi. Necháme si svého syna doma pod dozorem.“přidá se ke svému muži. Povzdechnu si.
„A ještě k tomu, proč bychom měli pouštět svého syna s naprosto neznámým klukem?“přisadí si jeho otec. Asi mi nic jiného nezbývá.
„Přesně tak. A není ani plnoletý.“ Otočím se k Akimu a chytnu ho za bradu. Snažil jsem se vymyslet něco jiného, ale asi to nevyjde. Zvednu mu obličej a vpiju se do jeho rtů. Cítím jak ztuhnul. Po chvíli mi polibek opětuje. Odlepím se od něj a mlsně si olíznu spodní ret.
„Nejsme si tak moc cizí.“namítnu. Akiho rodiče na mě třeští oči. Je vidět že s tím ani trošku nesouhlasí.
„Prosím.“ozve se Aki. Ještě se nevzpamatoval, budu se mu muset omluvit. Jeho rodiče chvíli zarytě mlčí než promluví.
„No dobrá. Máte kde bydlet?“podívají se na mě. Kývnu.
„Našli jsme si podnájem.“
„Tak to ne. Nastěhujete se do našeho bývalého domu. Stejně jsme ti chtěli navrhnout, teda až budeš dospělý, jestli ho nechceš. Tvůj bratr si našel vlastní bydlení, takže ten ho nechce. No tak ten dům dostaneš o něco dříve, ale nemysli si, že nebudeš pod kontrolou.“řekne jeho otec. Aki má bratra? Zasténám. S ním asi budou potíže. Vždycky jsou s nimi potíže.
„Děje se něco? Snad jsme právě řekli, že Akiho pustíme.“
„Ano to je od vás moc milé. Já jen, že za chvíli mi jede autobus a pokud ho nestihnu, bude doma šrumec.“vymyslím si narychlo.
„Doprovodím tě.“navrhne mi Aki a už mě strká ze dveří.
„Nashledanou.“zavolám se spokojeností v hlase. Jdeme potichu. Až kousek od zastávky se osmělí.
„Proč jsi mě políbil?“na mě se ovšem nepodívá. Povzdechnu si.
„Já vím. Neměl jsem, ale toužil jsem po tom už od první chvíle co jsem tě spatřil a teď se naskytla dobrá příležitost. Promiň.“ Aki k mému překvapení zavrtí hlavou.
„To nevadí. Taky jsem chtěl...“nedopoví to a rozpaky zrudne. Usměji se. Zrovna mi dojede autobus a tak ho ještě jednou políbím a nastoupím.
„Uvidíme se zítra.“zamávám mu. Jenom přikývne a potom už jsem pryč. V hlavě mi utkvěla jeho jahodová chuť rtů a nádherný nachový obličej. Dojedu domů kde k mé nelibosti je Kage. Trůní mi na posteli.
„Tak co? Bylo něco?“zvědavostí přímo čiší.
„Šel jsem přemluvit jeho rodiče, aby ho pustili bydlet do Kyota.“řeknu, ale spokojeně se usměji a Chikage pochopí.
„Tak to jo.“usměje se.
„Kdy se má vrátit tvůj bratr?“změní téma. Zamyslím se.
„Asi za měsíc.“oznámím mu. Bratr je s vejškou v Americe.
„Ty jsi génius Kage.“obejmu ho. Nechápavě zamrká.
„Bratr. No jasně Sono. Že mě to netrklo dřív.“jásám.
„Řekneš mi už konečně o co jde?“rozčílí se Chikage. Podívám se na něho a rozesměji se. Takhle přihlouple nechápavě se doopravdy dokáže tvářit jenom on.
„Víš jak jsem ti vyprávěl do koho je můj bratr zamilovaný?“
„Jo myslím, že do nějakého kluka ze stejného ročníku na vysoké.“kývne.
„Přesně. Ao Akio. Je to bratr Akiho.“vysvětluji. Povytáhne obočí.
„Copak jsi tupohlavý jako tvrdé y? Podle toho co mi Sono vykládal je hrozně nedostupný a nechce si přiznat, že by mohl chodit s klukem. Když jsem se dozvěděl, že má Aki bratra zatrnulo mi. Se staršími bratry je vždycky problém, ale teď mě to trklo. Akiho bratr se brání ve vztahu s mým bratrem, jenomže on neví, že je to můj bratr, takže až do mě bude rejpat můžu mu předhodit, že je sám uháněn klukem.“zašklebím se. Chikage na mě třeští oči a pomalu se začne smát víc a víc jak mu to dochází.
„Ty jsi hroznej.“vysouká ze sebe.
„Já vím.“ujistím ho.
S Chikagem jsme se bavili celý zbytek odpoledne. Byl u nás až do večera, a protože je moje máma na všechny jako na vlastní, povečeřel s námi. Během druhého chodu jsem zvedl hlavu a s odhodláním jsem rodičům sdělil, že se budu stěhovat. Nijak neprotestovali, jen požadovali adresu, aby věděli, kde mě mají nahánět až něco provedu. Pak už jsem celý unavený padl do postele, Chikage se vyprovodil sám, a s myšlenkami na následující den usnul.
„Vstávej.“zazní mi u ucha hlas toho otravy. Oženu se rukou a hlasité „Au, ty vole co to děláš?“mě ujistí, že jsem se trefil.
„Jak ses sem dostal?“zadívám se na něho rozmrzele. Zdálo se mi o Akim a on mě vzbudí, parchant.
„Pustila mě tvoje máma.“řekne a mne si nos. No jo, máma. Něco zamručím a obleču se.
„Na snídani nemáš čas. Jdeme.“chňapne mě za ruku a táhne pryč. I tak autobus jen tak, tak stihneme. Kage mě vrazí do ruky bagetu. S díky si ji vezmu a začnu rychle jít.
„Dobré ráno.“pozdraví Ame. Zrovna mám plnou pusu druhé bagety takže jen mávnu. Ame se posadí za Chikagem. Když nastoupí Aki, se spokojeným úsměvem se posadí ke mně. Dokonce dostanu i pusu na tvář čímž mě trošku zaskočí a já se začnu dusit. Kage mi dá pořádnou perdu do zad, zatímco Aki i Ame se smějí.
„Dobré ráno.“pozdravím a pusu mu opětuji. Ame a Chikage se na nás zaraženě koukají.
„Kdy jste tak pokročily?“zeptá se Kage. Vypadá šťastně i za mě. Však mu se to s Amem taky podaří, jenom mám strach co se stane, až se to dozví on. A on se to dozví.
„Včera. Políbil mě před rodiči.“práskne to na mě Aki. Zamračím se na něj.
„Hele já jenom chtěl, aby tě pustili.“bráním se.
„Takže to se mnou nemyslíš vážně?“zadívá se na mě tak zoufale, že ho musím obejmout. Dostal mě.
„Samozřejmě, že myslím.“prohrábnu mu vlasy a políbím ho.
„Sotva se znáte, ale už jste se tomu druhému dostaly pod kůži. Doopravdy se k sobě hodíte.“usměje se Kage. Vím že mi to přeje.
„Hledali se tak dlouho až se našly.“souhlasí s ním Ame. S Akim se na sebe usmějeme. Začneme se bavit o tom jak ten dům v Kyotu vypadá. Je asi tak 15 minut chůze od školy.
„Tam ten.“ukáže Aki na veliký dvoupatrový dům.
„Pání.“uznale hvízdne Kage.
„Nemůžu bydlet s vámi?“zeptá se.
„Ne! Máš v Kyotu vlastní dům. To že jsi včera jel s námi byla jen tvoje blbost.“zarazím ho. Uraženě se zamračí.
„Tak se nehádejte a pojďte.“popožene nás Ame. Vystoupíme a s dobrou náladou dojdeme do školy.
„Měj se Kage.“zamáváme na něj a vejdeme do třídy. Holky okamžitě otočí pohledy na nás a začnou si cosi mumlat a ukazovat na mě a na Akiho.
Chytl jsem ho za ruku, když se nějaký drzoun pokoušel ho někam odvést.
Celé vyučování proběhne ve stylu přísunu informací o škole a po dnešních čtyřech hodinách můžeme jít. Zamíříme do našeho nového domova.
„Vau.“vydechne Ame, když Aki otevře dveře.
„Tak pojďte, ukážu vám to tu.“zasměje se a vydáme se na průzkum. Jsou tu tři koupelny, dvě nahoře a jedna dole, kuchyně, obývák, a tři obyvatelné pokoje, které jsou doopravdy velké.
„Slušný. Proč jste se stěhovaly?“nechápu.
„Rodiče chtěli na venkov.“pokrčí rameny. Tak to chápu.
„Tak co? Nastěhujeme se už dneska?“navrhnu. Oba se zasmějí.
„To se tak těšíš až vypadneš z domu?“zavrtí Ame hlavou. Ušklíbnu se.
„Neskutečně. Krom toho až se vrátí brácha tak bude mít víc prostoru pro A...“zarazím se.
„Pro koho?“
„To je jedno. Jednou se to dozvíte.“odbudu je. Sice se nelibě zamračí, ale nepřemlouvají mě.
„Tak jedeme pro věci.“řekne nakonec Aki a jdeme na autobus. Ani se neptejte jak bylo náročné všechno převést.
„Fuj!“vyhrknu když do mého nového pokoje, který je nahoře po pravé straně, hodím těžkou tašku.
„Tak a je to. Jde se oslavovat.“vtrhne do pokoje Chikage.
„A co?“nechápe Ame. Chikagemu se nebezpečně blýskne v očích a já se zasměji.
„No váš nový domov a to, že jste se konečně zbavili rodičů.“roztáhne úsměv.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
