05-Hororové rande
21. 9. 2013
„Kage vstávej.“budím ho dalšího dne ráno. Je k neprobuzení. Pomůže až polibek, ke kterému jsem se musel přemlouvat hodně dlouho. Kage na mě zamžourá a usměje se.
„Dobré ráno.“protáhne se a dá mi pusu.
„Dobré. Jen bych tě rád upozornil na jeden pro tebe nejspíš nepodstatný detail, a to že za chvíli začíná škola a s velkou pravděpodobností ji nestihneme.“oznámím mu a jdu do kuchyně. Kupodivu se v tomhle relativně velkém domě vyznám bez problémů.
„Nevadí. Ti učitelé úzkostí neumřou.“zaslechnu ho. Povzdechnu si a připravím mu nějakou snídani než se uráčí dorazit. Kage musel ještě jít do sprchy.
„Hmm cereální bulka, máslo, šunka, sýr, salát a rajčata. Mňam.“zavrní když vejde. Pousměji se.
„Tak se najez a jdeme. Chci tu školu stihnout.“
„Neříkal jsi, že ji nestihneme?“
„Noo, nějak jsem tě z té postele dostat musel.“vypláznu na něj jazyk a jdu se obouvat.
„Jsi zlý.“oznámí mi uraženě a i se snídaní jde za mnou.
„Já vím.“ujistím ho a vyběhnu na ulici. Chikage je mi v patách a chytne mě kolem ramen. Ukousnu mu kus bulky a spokojeně začnu žvýkat.
„No hurá. Už jsem myslel, že vyhlásíme celostátní pátrání. Ame Toketsu nejgeniálnější student téhle školy se nedostavil na první hodinu.“kroutí hlavou Mizu který stojí před třídou.
„Cože? Ono už je tolik?“zděsím se. Kage se někam zvláštním způsobem vypařil.
„Chikage ti nic neřekl? Má přetočené hodiny o 45 minut dozadu. Pak se totiž vymlouvá, že si myslel, že má ještě čas.“zasměje se.
„Já ho snad zaškrtím, zakopu na Marsu, nechám ho tam zchladnout, vykopu ho a oživím.“zavrčím. Mizu se rozesměje a za ním se objeví ten zloduch.
„To bys neudělal.“zakňourá.
„To si piš, že ne, ale mám sto chutí to udělat.“zamračím se a odkráčím do třídy.
„Kde je Aki?“zeptám se Mizua jakmile se po zvonění dostaví do třídy. Zamyslí se.
„Myslím, že říkal, že jde k doktorovi.“ Kývnu a začnu se věnovat učiteli, abych pak Mizuovi půjčil sešit a případně vysvětlil o co jde, protože ten se vyvalil na lavici a začal usínat.
„Pane Warau! Vy snad naprosto nazpaměť znáte historii Eda (dřívější název pro Tokio), že si tu vyspáváte?“zahřmí učitel a práskne vedle Mizuovi hlavy těžkou učebnicí.
„Ano prosím. Nezlobte se na mě, ale ta Akiho lenost je velice nakažlivá.“zívne.
„Nesvádějte to na chybějícího spolužáka a pojďte k tabuli. Když to tak bezchybně znáte tak nám něco povíte.“ Mizu pouze pokrčí rameny a jde. Celou hodinu se náramně bavím učitelovým výrazem jak se snaží položit Mizuovi otázku na kterou by neznal odpověď. Když ho přeruší zvonění, s nelibostí ho pošle sednout a napíše mu za jedna. Zavrtím nad tím hlavou a Mizu jen pokrčí rameny.
„Mám i věci, které mě zajímají a tak je umím.“
„Ame...“začne do mě rýpat Kage. Ani jsem si nevšiml, že došel. Ignoruji ho a bavím se s Mizuem, který se jak se zdá skvěle baví. Další zvonění Kageho vyžene. Tohle nám vydrží až do konce školy.
„Ame víš ty co? Jako omluvu tě zvu na rande.“prohlásí Kage už doopravdy zoufale. Překvapeně se na něj otočím. Popadne mě do náruče a už někam míří.
„Kage! Nenechávej ho samotného. Za žádných okolností ho nenechávej samotného!“křikne Mizu a jde si po svém.
'Jak tohle dopadne snad ani nechci vědět.'samolibě se usměji, když vidím ty dva odcházet a jdu domů. Snad se nic nestane. Doma se svalím na gauč, protože dál nedojdu a usnu. Včera jsem Akimu vyprávěl o Riovi.
Připadalo mi nefér, aby o něm nevěděl. Jaksi se to, ale protáhlo a nějak jsme usnuli, až v šest ráno a já ještě k tomu pořádně nespal, protože mě Rio pronásledoval ve snech.
Trhnu sebou když zaslechnu zvonek. Už je relativní tma. Jdu ke dveřím a otevřu.
"Ame, co se ti proboha stalo?"nevěřícně vykřiknu, když ho uvidím jak stojí na ulici naprosto zdemolovaný.
"Můžu dovnitř?"zeptá se třaslavě. Kývnu a poodstoupím, aby mohl vejít. Zavedu ho do obýváku, kde se posadí na gauč. Posadím se naproti němu a zadívám se na něj. Čekám až začne sám. Nebudu ho nutit, aby mi řekl co se mu stalo.
"Víš kam jsem dneska šel?"
"Pokud vím, měl si rande s Chikagem..."nechám větu vyznít do prázdna.
"Jo. Chvíli jsme se motali po městě a pak jsme si šli sednout do parku. Skvěle jsme se bavili, ale po nějaké době řekl, že už musí jít. Zůstal jsem tam sám, začalo se smrákat a já se vydal na zastávku. Byla kousek, jenomže než jsem tam došel napadla mě parta Koriho. Zmlátili mě."začne brečet a ve mě se začne vařit krev.
"Já Chikageho zabiju!"zavrčím. Vyděšeně se na mě podívá.
"Co? Proč? On mi nic neudělal."začne ho bránit.
"To ano, ale já jsem Chikagemu jasně říkal, ať tě za žádných okolností, i kdyby mu za zadkem hořelo, nenechává samotného, protože po tobě Kori jde, kvůli tomu co mu Kage udělal a ten blbec tě nechal samotného a co se nestalo."vrčím a pomalu se začnu zvedat. Zarazí mě, vzhledem k tomu že je o hlavu menší a o dost slabší, to jediné co mu zbylo je se na mě pověsit. Neudržím rovnováhu a slítnu na gauč.
"Prosím tě, nezabíjej ho ani v myšlenkách, ani pohledem a proboha na něj nevztáhni ruce."žadoní.
"Já ho z toho neviním."dodá a koukne na mě psím pohledem. Lépe než Aki koukat neumí, ale i tak mu to sluší. Stejně Chikageho zabiju.
"A co nohama?"nadhodím.
"Těma taky ne. Prosím tebe ani zuby na něj nepoužívej."
"Tak aspoň slovně."nacházím nový způsob.
"Ani náhodou."zavrtí hlavou.
"Tak telekinezi."vyhrknu, i když vím, že to není možné.
"Klidně, jen mi dovol připomenout ti, že tu neovládáš."
"A utopit bych ho mohl?"podívám se na něj s nadějí. Povzdechne si. Vypadá to, že už na Koriho přestal myslet. Aspoň že tak.
"Na to bys musel použít ruce, a ty jsem ti už zakázal."
"Stačila by telepatie."nafouknu se. Ame se zasměje.
"Tu taky jaksi neovládáš."
"Tak si najmu vraha."zajásám. Zavrtí hlavou.
"Ne, ne. To bys musel použít ruce a mluvu."začne mě poučovat. Dokonce mě už ani nedrží. Popravdě to teď oba bereme pouze jako zábavu.
"Co to takhle napsat?"
"Zase bys použil ruce."zamítne to.
"S tebou je to těžký."zavrčím a dám si ruce v bok.
"To víš. To jsem celý já."zasměje se. Než mu stihnu odpovědět někdo zazvoní. Jdu otevřít a v náruči mám okamžitě Akiho. Políbím ho a nasraně se podívám na Chikageho, který před mým pohledem začne strnule couvat. Položím Akiho na zem a jdu k němu.
"Já vím. Posluž si."povzdechne si. Usměji se a otočím se zpět k mému a Akiho domu. Nakonec přece jenom neodolám a jednu mu napálím. Poodletí kus dozadu a sletí na zem.
"Chikage!"vykřikne Ame a žene se k němu. Pak se nasupeně podívá na mě.
"Co je? Zakázal jsi mi jeho vraždu. Tohle ne."pokrčím rameny. Povzdechne si. Všichni zalezeme do domu. Posadím se na křeslo a Akiho vtáhnu na sebe.
"Kdepak máš klíče co?"zavrčím mu do ucha.
"Zapomněl jsem si je doma, už ráno."provinile na mě koukne a zatváří se nevinně. Vypadá tak roztomile, že se na něho ani zlobit nemůžu. Kývnu.
"Zůstanete dneska tady?"koukne se po Chikagem a Amem.
"Ne. Mám něco co musím Amemu říct."zavrtí Chikage hlavou. S uspokojením sleduji jak se mu na tváři rýsuje nádherný monokl. Taky mě z té rány pěkně bolí ruka.
"To mu můžeš říct i tady. Chci tě mít pod dohledem."zarazím ho. Nic nenamítá. Ví, že pokud jde o Ameho nebo Akiho, jsem schopen doopravdy vraždit a to je znám jenom chvíli. Oba se mi svým způsobem zaryli do srdce.
"Ame tvůj pokoj je stále ještě tvůj, i když tu už nebydlíš."usměji se na něho. Kývne a nechá se od Chikageho odnést. Šibalsky pohlédnu na Akiho.
"Mám taky něco co ti chci říct."mrknu na něj. Se zájmem se na mě podívá.
"Počkej si."políbím ho, vezmu ho do náruče a jdeme do mého pokoje, kde už na Akiho čeká velká plyšová jahoda.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
