Jdi na obsah Jdi na menu

09-Návrat Sona

24. 10. 2013

 Chikage

"Mizu co se talo? Kde je Aki?"zopakuje Ame otázku. Mizu neodpoví. Zkoumavě se s Amem na sebe podíváme.
"Byl tu jeho bratr. Aki šel domů."promluví nakonec.
"Co? On dobrovolně odešel?"vyhrknu. Tomu nevěřím. Mizu kývne, zvedne se a odejde z místnosti.
"Pojď půjdeme. Nejspíš chce být sám."zatahá mě Ame za rukáv. Se sklopenou hlavou kývnu a jdeme pryč. Trošku Amemu poupravím směr. Nejdřív se chci stavit v jednom zapadlém krámku.
"Kam to jdeme?"zeptá se mě zvědavě. Jen se usměji a políbím ho.
"Kdo si počká, ten se dočká."poučím ho a zahneme do malé postraní uličky.
"Dobrý den."pozdravím do zdánlivě prázdného krámku.
"Zdravím tě Chikage. Copak tě ke mě přivádí?"objeví se starý shrbený stařík, který má snad už sto let. Když jsem tady byl poprvé, vlastně jsem zabloudil. Bylo mi asi 8 a už tenkrát byl dost starý.
"Pamatujete si na ty dva přívěšky co jsem s i u vás jednou prohlížel?"zeptám se s nadějí v hlase. Stařík se zamyslí a promne si dlouhý bílí plnovous.
"Ah myslíš to srdíčko s tím šípem?"vzpomene si. Kývnu.
"Samozřejmě že mám."vytáhne malou zlatou krabičku s ozdobným nápisem DUOBUS UNUS.
"Dva jedním."usměje se vedle mě Ame. Zmateně se na něj podívám.
"Ten nápis. Je to z latiny. Znamená to dva jedním."vysvětlí. Stařík se spokojeným úsměvem kývne.
"Ame je přesně někdo pro tebe Chikage. Vybral sis správně."řekne.
"Odkud znáte moje jméno?"podiví se Ame. Popravdě mě by to taky zajímalo.
"Podívejte se."dá nám krabičku. Otevřeme ji a na srdíčku uvidíme vyryté Ame a na šípu Chikage. Vyvalíme na to oči.
"Jak?"otočím se na staříka, který tam jaksi není. Podívám se po Amem, který se tvaří stejně překvapeně. Nakonec pokrčí rameny a vyvede mě z obchodu. Na ulici mi nasadí přívěšek se srdíčkem a já jemu se šípem.
"Děkuji."usměje se na mě. Beze slova ho políbím a vydáme se domů. Moc toho nenamluvíme, protože oba myslíme na Akiho a Mizua.
"Je to na nic."ozve se v noci Ame. Namluvil jsem mu, že nemám jinou postel a tak spí se mnou. Samozřejmě, že ten další pokoj, který je pro hosty, takže tam ta postel je jsem zamknul a Amemu řekl, že tam nemůže chodit, protože tam straší. Okamžitě se tomu pokoji začal obloukem vyhýbat.
"Sotva se vyřeší tvoje problémy s Korim začnou problémy s Akiho bratrem."povzdechne si. Zavřu oči a zamumlám.
"Ono se to vyřeší." Pak už opět oba mlčíme. Ráno se vzbudím až moc brzo, ale i tak vylezu a jdu do sprchy. Nejde mi do hlavy proč Aki odešel. Možná má něco v plánu.
"Kage?"ozve se Ame naléhavě. Vylezu a vydám se za ním do kuchyně.
"Co se děje?"zeptám se. Místo odpovědi dostanu polibek. Potom s mírným pozpěvováním odejde k lednici. Usměji se a jdu mu pomoct se snídaní. Po ní se vydáme k Mizuovi.
"Zase neotvírá."rozčiluji se když už 10 minut dorážím na zvonek a nadávám mu. Ame vytáhne klíče a odemkne. Naskytne se nám pohled na Mizua, který stojí hned za dveřmi a se skelným pohledem se na ně dívá.
"Proč jsi nám neotevřel?"zeptám se a zatlačím ho dovnitř. Málem to neustojí.
"Moc náročný."odfrkne si a odkolíbá se do obýváku kde se svalí na gauč a zachumlá se do deky.
"Kdes to chytl?"zeptá se Ame a pozorně ho pozoruje.
"Nejspíš od Akiho."odpoví chraptivě.
"Fajn tak hlavně zůstaň doma. Uvařím ti čaj a ve škole tě omluvím."řekne Ame a odebere se do kuchyně.
"Ale..."
"Myslíš že má cenu mu odporovat?"přeruším ho. Povzdechne si.
"Na a ani na krok z postele. Až půjdeme ze školy přijdu tě zkontrolovat."položí před něj čaj a mě táhne pryč.
"Neměli bychom..."začnu.
"Ne neměli. Potřebuje si to srovnat v hlavě. Sám."skočí mi do řeči a dotáhne do školy. Povzdechnu si a odevzdaně zalezu do třídy.
Ame
"Kde je Mizu?"zeptá se mě Aki sotva vstoupím do třídy. Podívám se na něj a sednu si na místo.
"Doma. Nakazil se od tebe a snáší to trošku hůř. Nejspíš za to může i tvůj odchod."vysvětlím.
"Já se vrátím. Jen to musím vysvětlit bratrovi."brání se.
"Já vím. Vím to já, Kage i Mizu, ale i tak..."umlčím ho a nechám větu nedokončenou. Aki kývne.
Mizu
Probudí mě domovní zvonek. Vyhrabu se z gauče a jdu otevřít. Stojí tam Sono.
"Čau marode."usměje se a vleze dovnitř. Zavřu a jdu za ním. Usídlil se v obýváku.
"No nazdar."povzdechnu si.
"Nevypáš že bys měl radost."zamračí se.
"A z čeho jako?"zeptám se a svalím se na křeslo, protože bráška se vyvalil na gauči.
"No přece z toho že mě vidíš."
"Aha. No tak to nejspíš bude tím, že tě rád nevidím."
"Heee? Proč jako?"urazí se.
"Proč? Protože jsem začal chodit s Akiovím bratrem a on si sem včera nakráčel a odvedl mi ho."zavrčím.
"A co s tím mám co společného já?"nechápe.
"Kdybys tu nebyl ty, nebyl by tu ani on. Ale to je jedno. Prosím tě co nejdřív si ho zkroť jinak zcvoknu."žadoním. Sono se začne smát. Hodím po ním ovladačem protože nic jiného po ruce nemám. K mému uspokojení se trefím.
"Neboj. Pro svého bratříčka udělám vše." 
Následující týden jsem myslel že zcvoknu a zešílím dohromady. Ame se seznámil se Sonem a musím říct, že to jak moc si rozumí mé hlavě doopravdy neprospívá. Pořád jen melou a melou a melou a melou a já z toho mám hlavu jak meloun.
"Pane bože, ježiši marja, kristova noho nemohly byste toho už nechat? Co kdybyste zašli k Amemu a Chikagovi? Tam si ještě nebyl ne Sono?"zeptám se jich protože můj organismus už to odmítal snášet. Všichni tři se na mě podívají a když zjistí, že jsem opravdu na nervy zvednou se a odejdou. Sono na mě ještě zavolá, že se staví. Padnu do postele a usnu. Vzbudí mě opět až zvonek.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář