Jdi na obsah Jdi na menu

02 - Cizí neznámý

29. 10. 2013

 "Tak tohle nechápu."zavolám na něho protože už je na odchodu.

"Pochopíš."zasměje se. Doběhnu ho ale na tuhle otázku mi prostě neodpoví. Vždycky ji přejde mlčením jako bych ji ani nevyslovil.

"Jsi zlý Shiko."oznámím mu. Za tu cestu se z nás staly báječní přátelé. Když dojdeme ke školní bráně musím se rozesmát. Kaoru stojí úplně stejně jako když jsem mu vrazil svoji tašku. Tu křečovitě svírá v rukou. Shiko se na něho nechápavě dívá a na mě taky.

"Pohov."povolím mu a rychle zachytím tašku kterou pustil když se vrhl k Shikovi.

"Tak se mějte. A Shiko víš co jsem ti říkal. Jen jednou."zamávám jim a jdu domů.

"Jasný."zamává mi na zpět a na Kaoruovu otázku o čem to mluvíme ho pouze setře pohledem a jde k celkem pobavenému týmu. Zavrtím nad tím hlavou. Pohodovým krokem jdu domů a přemýšlím nad rozhovorem, který jsme včera s bráchou vedli s mámou.

 

"Zítra někdo přijede a já doufám, že mi neuděláte ostudu."odchytne si nás u mě v pokoji. Překvapeně se po sobě podíváme.

"A kdo?"zeptá se Kaito. Máma se jen usměje.

"Zítra se dozvíte."s těmihle slovy odejde.

 

'To by mě fakt zajímalo kdo to bude.'pomyslím si, když odemykám dveře. K mému překvapení zjistím, že je máma doma.

'A není sama.'dodám, když ji uvidím v kuchyni jak se líbá s nějakým mužem. Otočím se o 180° a vypadnu zpět na ulici. Nehodlám je rušit. Chvíli přemýšlím co dělat a nakonec zamířím do zvířecí ordinace.

"Ahoj Kori. Jdeš za bratrem?"usměje se na mě sestřička jen co strčím hlavu do dveří.

"Je vzadu. Nějaký kluk přinesl zraněnou veverku."oznámí mi a pobaveně sleduje jak se mi rozšířily oči nadšením. Já miluji veverky. Jsou tak fascinující. Proběhnu dozadu a s jiskřícíma očima se zahledím na zlatavě hnědou veverku.

"Ahoj Kori. Jdeš právě v čas. Potřebuji pomoc Raien potřebuje jít domů."hodí po mě brácha pohledem. Nadšeně kývnu a jdu říct Raien, že může jít.

"Děkuji. Vyřiď mu, že..."

"Ho miluješ ano, ano, já vím."popoženu ji. Políbí mě na tvář a už je pryč.

"Kaito mám ti vyřídit, že..."

"Mě miluje?"podívá se na mě a veverušku odloží do klece. Povytáhnu obočí.

"Ne že dává výpověď a v životě tě už nechce vidět."protočím oči. Kaito se zasměje a já se přesunu ke kleci s veverkou. Zrovna se probudí a mírně dezorientovaně přicapká ke dvířkám. Strčím k ní skrze mřížky prst. Očichá ho a přátelsky mě do něj kousne. Usměji se.

"Co se jí stalo?"zeptám se Kaita, ale nespouštím pohled z veverky. Ta zrovna obhlíží klec.

"Ta kluk co ji přinesl říkal, že ji trefil odpálený basebalový míček. Má jenom pohmožděnou packu jinak je v pořádku." Oddechnu si, že to není nic horšího.

"Co tu vůbec děláš tak brzo? Nemáš být ve škole?"

"No mám, ale nemám. Polovina učitelského sboru je na školním výletě a tak my jakožto ti nejstarší máme volno. Do školy jsme šli jen proto, aby nám to řekli."pokrčím rameny a dál bedlivě zkoumám veverku. Ta došla k názoru, že se jí v kleci nelíbí a začala jančit.

"Risu klid!"řeknu a otevřu jí. Vděčně se na mě podívá a hopsne mi na rameno kde se uvelebí.

"Tak tohle jsem ještě neviděl. Nejspíš máš nového mazlíčka. Jen doufám, že se nepoperou s Shiou."zavrtí brácha hlavou a jde k zákazníkovi. Shia je moje kočka. Je to poloviční perská kočka. Moje bývalá kočka Ga se jednou ztratila a když se vrátila porodila koťata. No a jedno mi zůstalo. Ga už zemřela. Kočky a veverky. To jsou nejdokonalejší stvoření, kromě Kaorua. Když zjistím na co jsem to myslel zrudnu. Risu do mě začne dloubat.

"Přestaň to lechtá."napomenu ji se smíchem. V průběhu dvou hodin přijdou asi tři zákazníci, jinak je klid a my můžeme tlachat o tom kdo asi je ten chlap se kterým se máma cucmala v kuchyni. Samozřejmě, že jsem to bratrovi řekl. Zacinkání zvonku nad dveřmi nás opět vytrhne z rozhovoru. Kaito se zvedne a jde se podívat kdo co chce.

"Kori je tu ten kluk co přinesl tu veverku s celou bandou dalších kluků. Chtějí ji vidět."strčí hlavu do ordinace. Vstanu a s Risu na rameni jdu za nimi. Celkem mě překvapí, když uvidím Shika s Kaoruem a celým týmem. Taky se na mě koukají poněkud překvapeně.

"Ahoj."pozdravím, abych nějak přerušil ticho. Kaoru mi jen němě zamává a probodne bratra pohledem, pod kterým by se skrčila i hora, ale Kaito pohodově stojí dál. Shika Kaorua pozorně pozoruje.

"Nechám vás o samotě. Potom si promluvíme."obejme mě Kaito a dá mi pusu do vlasů. Opravdu ho baví provokovat. Vždycky ho to bavilo. Otočím se na něho a nebezpečným úsměvem. Jen letmo pokrčí rameny. Nechám to tak.

"Takže tu veverku jste trefily vy?"podívám se zpátky. Provinile kývnou.

"Nemůžu za to. Najednou se tam objevila."zamumlá Kaoru. Risu nasupeně prskne.

"No hlavní je, že je v pořádku."usměje se Shiko a zažene zbytek týmu ven.

"Neříkal jsi tak náhodou, že na kluky nejsi?"zavrčí Kaoru. Shiko se zastaví u dveří a pozoruje to.

"Říkal proč?"

"Že tě teď ohmatává tamten."hodí hlavou k ordinaci. Povytáhnu obočí a podívám se po Shikovi. Nejspíš pochopí, že myslím na to, že přece nemůže Kaoru žárlit. Vrhne ke mě pobavený pohled 'Já ti to říkal' a jde ven.

"Ten hňup je můj starší bratr. Rád provokuje."vysvětlím s povzdechem. Kaoru se zarazí a beze slova odejde.

"Že tě to baví."pronesu k bratrovi, který se vrátil ke mě.

"Baví."zasměje se. Zůstanu až do zavíračky, což je v sedm a s Kaitem jdeme domů.

"No konečně kluci."přivítá nás mámu a obejme.

"Jak konečně? Byli jsme ještě nakoupit, protože ty jsi vypadala poněkud zaneprázdněně."ohradím se a jdu s taškami do kuchyně kde stojí ten neznámí. Moc si ho nevšímám a začnu uklízet nákup. Jakmile to mám hotový posadím se vedle bráchy v obýváku na křeslo a podívám se na mámu.

"Kluci chtěla bych vám představit Gareki Weina. Vašeho otce."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář